sobota 31. prosince 2011

31.12.2011

haha silvestr... bilance bude jindy, bolí mě hlava a neumim teď moc přemýšlet... snažim se nějak nemyslet na to ž mám zkouškový a nemám ani hovno:D papa mějte se a slavte:)

středa 28. prosince 2011

28.12:2011

Zejtra jdu nakupovat hahaha:) těšim se na to a taky na to že přijdu a už nebudu doma sama:)že si večer otevřem víno, nebo ještě líp rum a budeme hodovat a pít a krásně nic nedělat:)

neděle 25. prosince 2011

25.12.

Tak tohle byly jedny z nejhorších Vánoc, řekla bych že možná úplně nejhorší. S Krysařem jsme se pohádali kvůli dárku už dva dny předem:( když jsme s ez toh jakž takž dostali tak začalo nový kolo hádek. . . Nejhorší je že nevim co s tim. Jak to změnit, zlepšit, odstranit chybu. .

středa 21. prosince 2011

21.12.2011

Teď už relativně čas mám ale zase nemám múzu:D bude hůř přijde zkouškový tak uvidíme. Koukám na sex ve městě a snažim se nemyslet na to že mi chybí ještě nějaký dárky ale naštěstí už jen tři..dneska jsem dostala jeden dárek... akorát jsme se pohádali.. nechci drahý dárky...neumim je přijímat...

sobota 17. prosince 2011

jen tak

já - out of the dark
Š - back to the light?
já - no možná tak back to the prdel:D
Š - tak bacha, tam je dark:D

čtvrtek 15. prosince 2011

15.12.2011

Stále nestíhám, bohužel prokrastinace se musí ukončit. Příští týden je zápočtovej a to už se nedá nic dělat. No teď uvidíme co bude dál, já to nevim, střídají se u mě dvě nálady - nihilismus a šílená radost, nevim na jakym principu se střídají ale střídají se, možná sem maniodepresivní psychotik.:)

pondělí 12. prosince 2011

121211

Musim je utopit, svoje bílý postavy. Utopim je zejtra. Musim. Ale tygra ne, protože jenom Blake věděl, kdo stvořil krásu tak děsivou.

čtvrtek 1. prosince 2011

Uherský Hradiště:)


Hlasim že žijuJ stále na moravěJ dneska jsme byli v Uherským Hradišti, město je jakž takž průměrný ale lidi a hlavně holky tam chodí krásně oblékané, hradec by se měl učit. Takže jestli mi to čte někdo z Hradiště tak klobouk dolůJ dnešní den je ve jménu napjatý atmosféry, pořád jsme tak nějak na hraně hádky a já se snažim to ustát..

pondělí 28. listopadu 2011

28.11.11

Zejtra odjíždím... ok... vrchol zoufalství se naplňuje..
Někdo řekl že nadávat budu moct až se vrátim...
uvidíme
nechce se mi

neděle 27. listopadu 2011

Louskáček


 Protožes ho chtěla..

Z říše pohádek
čeká Tě Louskáček
v saku červeným
zvedá se v hlavě dým
myšlenek
bude jen Tvůj
číslo Ti dá
až stát bude
v čekárně
u zubaře

pátek 25. listopadu 2011

Když není kam odjet a není kam se vrátit


Zase se ocitám v životním nihilismu – nic mě nebaví, nic mi nedělá radost, žádná činnost ani nic materiálního. Nemám hlad tak nejim, nemůžu spát tak nespim. Příští týden mám odjet a strašně se mi nechce.
Synonymum pekla pro mě je přizpůsobení se… Neumim to, a teď musim – ve škole, v osobním životě v práci všude
Pořád po mě někdo něco chce něco očekává do něčeho nutí a já nechci, nechci!
Bože jak já tohle nesnáším…
Ale nemůžu couvnout
Každém si hledá svý kam sebe vrazit…
Je mi pořád zima a špatně, a já vim že to je z nervů a neumim s tim nic dělat a ani nemůžu. Zlobí mě záda, žaludek a tlak.
A venku je hnusně..


pátek 18. listopadu 2011

18.11.

Jsem zpatky necelý dva tejdny a neskutečně se mi stýská..Neumim si představit delší odloučení než těch pár dnů i když vim, že přijde...

čtvrtek 17. listopadu 2011

Srdce

Seděl u stolu. Nemohl spát. Rušily ho zvuky, které vycházely snad ze všeho, co ho obklopovalo. Nemohl se na nic soustředit, tak moc byl unavený. Zžíralo ho to zevnitř. Čím dál víc. Už kolikátou noc. Chtěl spát, jenom spát. Ale nemohl přes všechny ty příšerné zvuky, které neustále slyšel. Odstěhoval se až do nejhořejšího patra jeho domu, utěsnil okna. Nepomáhalo nic. Pořád slyšel nějaký šustot, který ho rušil od spánku. Nikdo nevěděl co s ním je, ani jak se cítí, a už vůbec ne co ho trápí. Nikdo se o tom ani moc nestaral. Bylo jim jedno proč spí až nahoře. Spí… Všichni si mysleli, že spí. Nikdy nespal. Nikdy. Slyšel každý hlas. Slyšel všechno, co se o něm říkalo v dolních patrech. Slyšel i když neříkali nic a taky ho to rušilo. Slyšel. . svým výborným sluchem slyšel úplně všechno. I tu nejmenší zvukovou frekvenci, nejtišší pohyb. A potom eliminoval všechny zvuky tak, že mohl konečně spát. Usnul hlubokým a bezděčným spánkem jakým spí jenom hodně unavení lidé. Prospal dvě noci a dva dny. Poté, když se vzbudil a zjistil kolik je hodin, uvědomil si, že se mu stále chce spát. Ale už nemohl. Opět uslyšel zvuk, který ho rušil. Dlouho nemohl přijít na to, co to je. Až po pár probdělých nocích si uvědomil, že to je tlukot jeho vlastního srdce. Neodbytně, hluboce, rytmicky. Tak tlouklo. Pořád dokola. Opět se stával unaveným a letargickým. Po tísícáté takové unavené noci při koukání do prázdna vlastního života si náhle uvědomil, co musí udělat. V klidu jak ležel na posteli, natáhnul se a vybral si nejlepší nůž. Potom si pomalu vyříznul orgán a zanechal po něm jen krvavou díru. Nůž systematicky zajížděl do tkáně a odděloval maso od tepen a žil. Vyndal svoje srdce a položil ho do zvukotěsné skříně. Potom ulehl a spal klidným spánkem dva dny a dvě noci.

 Obrázek je z tyden.cz

neděle 13. listopadu 2011

vždyť seš jenom blázen co myslíš že bude dál?


Nastávají otázky co s náma bude dál, on nemůže odejít pryč a já tam nechci žít. Je to třista kilometrů daleko, nikoho tam neznám, je to prostředí, který mi nevyhovuje a to nemyslim nijak zle prostě je tam na mě zima..
Nejvíc mě děsí že tam nikoho neznám, neumim se seznamovat a stejně než si uděláte přítele kterýmu toho řeknete aspoň polovinu tak to nějakou dobu trvá. Já je mám prostě tady a neumim si to představit, neumim… Vim že to je moje chyba protože nemám ráda lidi ale já to prostě neumim, a teď se musim nějak rozhodnout protože stejně to nějak bude a být ve vztahu, kterej asi nemá budoucnost je možná zbytečný. I když kuli němu bych byla v čemkoliv ať by to bylo zbytečný jakkoliv…
Nemám ráda jak na mě jeho kamarádky koukají a už od pohledu mě nemají rády protože si myslí co není pravda…
Přijde mi že tam nikdo nerozumí… nikdo..

čtvrtek 10. listopadu 2011

pondělí 7. listopadu 2011

7.11.11

Dneska takovej vzpomínkovej příspěvek... Z roku 2009, pár let potom co jsem Tě poznala:)
Je to vážně starý a jsou tam vidět chyby a vůbec...


VČERA V NOCI
 Včera v noci
Jsem pila tak moc
A nevim jestli jsi tam byl nebo ne
Ani nevim
Jestli opravdu existuješ
Ale nezáleží co bylo
Včera
Provázíš mě životem
Už skoro dva roky
A já nemůžu přijít na to
Jestli jsi nebo ne
Co mi odpovíš. . .


UŽ JSOU TO DVA ROKY
 Už jsou to dva roky
co rybka s andělem
poprvé plavala
daleko do domova
nikdo nevěděl
kde je má hledat
a oni nechtěli
abys je našel
a oni nechtěli
abys tam byl
 a o rok později
zvířata zkoušela
dovolat se do lázní
kde se nikdo neozýval
a telefon byl hluchej a co bude teď?
Možná panenka…

 - 30.12.2009, Silvestr

 No příště zase další:)

neděle 6. listopadu 2011

...

Osol si rum
vlastními slzami
nemáš jinou možnost
osol si ho
celý svět vzdálený
přes jednu postel
Kainovo znamení
vypálený
na čele, všude
bez rumu, bez koly
jen slaná chuť
zůstává

pátek 4. listopadu 2011

4.11.11

Odpoledne jsem napsala automaticky daztum 2010... hahaha nevim vubec proč, ne že by to byl nějakej extra štastnej rpok, ted píšu pod vlivem ruu, přišla hádka, muž odešel ted jsem sama. Nevim jeslti taky nemám odejít.  A nevím jeslti ho nemám nechat jít. Nevím nějak vubec co mám dělat. V neděli mám odjet. V ponědlí mám zoušku, v utery zubaře, fakt luxus vyhlídky. Počam sco s emi dostavi akademie a pak bud pujdu spat nebo budu koukat na nejakej film co tady mam. Počítám že muž se nevrátí střízliv. A když tak tak apson nějak jinak om,amenej.  je mi to fuk. ... tak uvidime. Ja u verim ale nikdo nevi co bude. Zvykla sem si prsát bez háčků a čátrek le je nurný se to přeučit znovu.
chtěls vedle mě žít bejt štastnej ale mě nevochočíš tim to asi hasne
 vubec nevim kdy se hodlá vrátit. .
to je asi to nejhorší
čekání,
nenávidim čekání... na cokoliv na kohokoliv - na autobus na začátek hodiny, na moji lepší polovinu.. nebo horší?
kdo z nás je horší a kdo lepší: já už nevim..-.
jen vim že já si přijdu jako nejhorší pod sluncem ale nemůžu to ovlivnit, prostě taková jsem a jiná nebudu
nikdy nebudu jiná
a je to dobře? možná jo
možná že kdybych nežila život jakej žiju tak bych nebyla taková bytopst jaká jsem..
ale jsem v ubec bytost?nejsem jen cosi co přežívá jako se pořád cejtim?
co jsem?
co pro sebe jsme?
Kdo viděl jeden den ví

4.11.10


Neflákám blog, jen teď nejsem tam kde bývám a jsem jinde kde nebývám tak často takže s nemám takový přístup na internet. Dneska trpím chorobný mi záchvaty vzteku a snažim se to nějak eliminovat a docela mi to jde ale den ještě neskončil. Naštěstí jsem se dneska dozvěděla že nemusím na pondělí dělat to co jsem myslela že budu muset takže Epson nějaká maličkost, dále jsem taky poprvý v životě převedla peníze na blbej účet takže jsem lehčí o stopade a šaty žádný. Jo holt za chyby se platí.
Zase mi nejde backspace což není dobrý, nebo jde ale stylem že spíš nejde. Venku je docela teplo což se divim a trochu mě mrzí že neuvidim náš hřbitov zrovna v týdnu kdy padá listí…

sobota 29. října 2011

29.10.


Vztah na dálku..má hlavní problém ten, že se všechno urychluje. Za situace kdybyste byli naštvaný třeba tejden, nemůžete. Vidíte se čtyři dny a proto můžete bejt naštvaný hodinu a stejně vás to pak mrzí, že jste tu hodinu ztratili. Ale něco prostě potřebuje ,uzrát, a dojít tam kam má a k tomu je potřeba čas…
Na druhou stranu díky tomu jsem se naučila říkat věci víc na rovinu než předtím. Neříkám, že pokaždé řeknu když mě něco štve ale snažim se o to. Vůbec vztah na dálku člověka dost zocelí. I když někdy si přijdu úplně naopak. 
 

Raven Digitalis - Black Swan

Dneska jedna tématicky anglická báseň od Ravena Digitalise...
Díky drahá že jsi to pro mě tenkrát přeložila:)

BLACK SWAN
She’s a black swan, graceful in her walk, splendid in her talk…
Made up as a doll, harboring no care at all…
Create yourself as I know how, whatever you do don’t give up now…
So hard you’ve tried to love, just turn your glittered eyes above…
You’ve cried as I knew you would, you’ve died as I knew you would…
Staple substance antibiotic, a xanax, a valium, an antipsychotic…
Show your apathy to the world, soon your withered rose will be unfurled…
Time has passed, your beauty is stone, the western wind blows, you’re never
alone…
These harsh words you really don’t mean, as you and I know, things aren’t as
they seem…
Your glowing stare and vacant glare…
The clothes you wear and flowing hair…
You call my house but no one’s there…
I’ll show you Earth, Water, Fire and Air…
The veil of mystery will take you in, in this life you’ll be born again…
Wash away this day and pain, soon night will
fall and bring allegorical rain…
Embrace your sadness, emotions and fun, but forget not your time will come…

pátek 28. října 2011

variace na pohádky

Kdysi dávno žila jedna princezna a protože byla zlá a stále si stěžovala na ostatní tak se její osud rozhodl, že jí trochu naučí. Princezna tedy odešla do světa, poněvadž stále měla dojem, že jí každý jen ubližuje. Osud ji chystal neustálé nástrahy a díval se jak se s tím vyrovná. Princezna chodila po světě a každému škodila, i když ne svou vlastní vůlí – všechno udělal osud. Měla za sebou daňové úniky, pokus o vraždu krále, krádeže, ničení veřejného majetku. Ona za nic nemohla, všechno dělal její osud. Ten jí chtěl jen ukázat, že všechno zlého co jí provedl může změnit jenom ona. Jednoho dne jí chtěl postrašit naposledy a zavřel jí ve sklepě. Ale princezna převrhla pochodeň, ta zapálila slámu a milá princezna tam uhořela.

Šípková Růženka


Je svátek… Nutí mě, to nic nedělat. To je zlý, mám kupu věcí do školy a večer ještě někam jet. Ale když jsou konečně pohádky…Princezna utekla z domu, její osud se jí zeptal: vyhodili tě? a ona: ne šla jsem sama… konečně něco ze života…
Spala sem zas jednou při otevřeným okně…
Blíží se samhain. A změna času:/ Špatně ji snáším, lidí přetvořili přirozený řád přírody pro svoji pohodlnost. Nic se mi nechce.
Včera se mi sek notebook že jsme myslela že to je naposled. Docela adrenalin v jednu v noci před spaním.
Měla bych jít na tu angličtinu.
Kdo si dívku pobledlou vezme za paní. . ?


čtvrtek 27. října 2011

27.10.11

Vím že to flákám vím vím. Ale tenhle tejden byl neskutečnej, zubař práce škola zubař a neustala bolest (právě toho zubu). Večer snad něco napíšu ale zase na nějaký věci teď nemám múzu....

neděle 23. října 2011

J.H. Krchovský

Na blogu člověka jako jsem já nemuže chybět. .
A proto -

UNAVEN K SMRTI NUDNOU ROLÍ
sám sebe hrát, - že jsem... Chci spát
předstírám spánek, tvář mne bolí
vším, čím jsem byl, jsem nebyl rád

Jak se mi zdá, nic se mi nezdá
už nemám o čem dát si zdát
na nebi bledne moje hvězda
vším, čím jsem nebyl, byl jsem rád

(sbírka Chci ještě chvíli)

sobota 22. října 2011

Hodně podně


Přesto, že jsem tuhle desku měla staženou už strašně dlouho, dostala jsem se k poslechu až teď. Pamatuju si jak jsem od nich slyšela poprvý pecku Veverka. Bylo mi patnáct a odstartovalo to lásku k muzice. Ta byla z jejich dema. Teď už jsou o dost dál. A pořád maj našláplý pecky:)




Na vědomí se dává!!

Dneska jsem trochu uspořádala blog, protože jsem zjistila, že tam dávám věci z různých cyklů a za chvíli by z toho byl neskutečnej guláš takže Krátké výplody choré mysli jsou básně - nechtla jsem psát básně nebo poezie portože to zní strašně strojeně a pod Dlouhými vyplody choré mysli najdete povídky nebo něco na ten způsob.
Dále jsem chtěla něco udělat s tou schizofrení kategorií Výplody choré mysli co má před V ještě ty dva divný znaky ale nepovedlo se.
Chtěla jsme ještě udělat něco jako štítek Sdělení... ale nevim asi ne:D
No snad začnu víc psát jak se ochladilo..
Uvidíme

pátek 21. října 2011

!!!!!!

Už mám šest čtenářů! Děkuji všem:)

21.10.

Nojono tak nepíšu, makám a chodim do školy a teď není příznivá situace, Ale už jsem si zvykla. Krom tý nepřiznivý situace mě to ale vyhovuje, ovšem o zkouškovym to bude horší... Uvidíme, stejně počítám s tím, že mě vylejou v lednu. Je to hnusný ale je to tak protože já ten pravěk prostě nenapíšu.


Obrázek je ze hry Final Fantasy o který sice vůbec nevim o čem je, ale ty obrázky se mi líbí:)

neděle 16. října 2011

16.10.


Dneska jsem se dobře vyspala a vstala s pocitem, že snad všechno už bude lepší. Že se to pokusim zvládnout, nestresovat se, nebejt zlá a nešikanovat a neřešit věci, který se stejně vyřešit nedají. Po včerejším dni a večeru jsem se rozhodla, že musim udělat nějakou změnu ve svým životě a že ji udělám hned. ´To bylo moje rozhodnutí. Ráno to bylo ještě všechno v pořádku. Omluvila jsem se za včerejšek a vůbec. A pak to začalo. Pár věcí který prostě neovlivníte protože to prostě nejde.
Asi jsem prokletá. Se mnou prostě nechce nikdo mluvit. Nikdo. Ani ,ti nejbližší,. Ti vůbec. Pak ani ti, které jsme považovala za nejbližší. Prostě nikdo. To toho chci tolik když chci vědět jak se kdo má, co je nového, jak komu je? Potom se všechno dozvídám náhodně, omylem a je z toho jasně vidět, že někdo neměl ani potřebu mi to tom říct.
Už ztrácim přehled o tom, co je normální chování a co ne. Třeba je tohle normální a já jsem ten někdo, kdo je úplně vedle. Třeba bychom všichni měli být neosobní, nesvěřovat se, nedělat si starosti s tim že si je někdo dělá o nás..
Can you feel alive today? No…

sobota 15. října 2011

15.10.


Dneska mě zase přemohl pocit absolutního nihilismu. Znechucení nad námi lidmi, nad přetvářkou nad všim. Nad tim jací bychom měli být podle základních etických pravidel..
Rodina není základ.A rodina taky nejsou biologičtí příbuzní. Rodina jsou ti co nás mají rádi a podporují nás. Co je zajímáme a ptají se jak se máme, koukají na fotky i přesto že je to nebaví..
Jsou to lidé, kteří se nás ptají, když mají problém a kteří nám o tom řeknou…
Když žijete celý život s lidma a máte pocit, že nikam nepatříte asi bude něco špatně…

pondělí 10. října 2011

2

Začínám se smiřovat se svojí sadomasochistickou tajnou identitou. Dokonce ji začínám nějakým zvráceným způsobem milovat… Je to temná temná stránka a nikdo ji nemůže zničit.

10.10.


To počasí je čím dál lepší, dneska jsem vyrazila v kraťasech, půl dne se proklínala poněvadž mi byla zima a zbytek ušel, hlavně v přeplněnym autobuse. Dneska byl velice plodný den, co se týče oblečení, takže jen čekám, co se zkazí. Zejtra jdu do práce tak bude dlouhý náročný den, chtěla bych přinést nový myšátko co nejdřív ale osud mi nepřeje.
A Samhain se blíží…

neděle 9. října 2011

Krchov

A tohle je náš hřbitov. Na podzim opravdu luxusní:)

9.10.


Tma tma tma
Všude tma….
Nechci se zabývat pro tuto dobu nevyřešitelným…
Měla bych udělat kupu věcí ale copak se mi chce?:D Jediný do čeho mě nemusí nikdo nutit je chystání oblečení na druhý den. Paradoxně jsem si na konci září koupila kraťásky a už se těšim až je jako jediná budu nosit v ziměJ Už jsem vytáhla kabát takže všechno uchystáno, boty namazanýJ Musim si naládovat empík novou muzikou od Filipa – tímto ti děkuji protože bez tebe bych tohle asi nesehnalaJ
Experiment s lakem na nehty se nepovedl, možná jen nemám dost odvahy. Ale přibližuju se. Rudá rtěnka už zaujala místo v kabelce.

sobota 8. října 2011

8.10.


Upadá mi návštěvnost já vím. Není se čemu divit když nepíšu. .
Je to čim dál horší
Nevím proč se hádáme ale hádáme se a hodně.
Dneska to vyvrcholilo tim, že jsem řekla nech mně byt a dej mi pokoj on odvětil fajn a odhlásil se. .
Co bude dál nevim…
Konečně mám zařízenou klec a v pondělí koupím dalšího myše. Nechci aby byla Fuč sama.

neděle 2. října 2011

Toto je volání o pomoc


Já jsem tady taky. Jen si přijdu jako mizející schránka čehosi co už vyhaslo.

Proč každá odpověď bolí?
Proč každá činnost tolik unavuje?
Proč tělo chce jen spát?
Proč mi nerostou nehty?
Proč mi nepíšeš když tam seš?
Proč už mě nechceš?

Už nesnim o tom jaký to bude až přijedu. Protože ty to taky neděláš. Už nevím jaký to je bejt s tebou, protože to je dlouho. Už nevim jak hřejou slova, protože mě všechny jen studěj. 


pondělí 26. září 2011

26.9

Někdy se prostě potřebujete vypsat i když víte, že to, co vznikne, bude stát za hovno

Můžu psát
a vypadat
jako že mi to je jedno
ale není
sere mě všechno
nesnáším čekání
a ten svíravej pocit
že nevim kdy se to stane
je to jako poslední tanec
kdy vlastně víte
že vůbec není poslední
jsem sadomasochistka
co hnije zaživa
a nestydim se za to
na papír s číslama
padaj stopy vzteku
zlosti
a všechno se to slije
do bílý mozaiky

neděle 25. září 2011

Dneska sem jenom hodím pár odkazů na muziku co mě v poslední době zaujala. Možná se tu něco bude opakovat ale to je holt riziko:) Poslední song jsem dávala včera je od Lity Ford a Ozzyho.

Jeden grunge ze simpsonů:)


Jedna trutnovská:)

Srdcovka
Z 68
Jedna varská

Další post za chvíli:) možná:)

pozdě v noci

A nejhorší je
nemít toho koho potřebujete
a taky nemít tužku
abyste mu to napsali
když ubývá rumu
a žal se zvětšuje
chci si jen kousat nehty
a spát
Pablo Picasso vyhraje
a myš spí za postelí
a je to jedinej tvor
s kterym můžeš mluvit
protože už dvacátej rok
na tebe kašlou
máme jen dvě možnosti
buď ano či ne
ohňostroj a šampáňo
se nekonají
proč taky
rum došel..

sobota 24. září 2011

24.9.


Bože to je zase den…
Kdo nechce číst blbý pesimistický kecy ať přestane v tomto bodě.
Asi to přestávám zvládat. A je mi to jedno.Nechci pomoct. Každý máme jen dvě možnosti. Buď ano nebo ne.
Možná dopadnu jak Mistr z Mistra a Markétky. Ovšem bez toho šťastnýho konce.
Nevím co jsem… jak s nazývá člověk co si způsobuje bolest sám? Není to sadista ani masochista….co tedy jsem? Proč mě baví trýznit se koukáním na něco co mě akorát způsobí hlubší depresi?
nesnáším facebook
nesnáším jí..
kdo by si chtěl vzít bolest?
možná já, ale mě nikdo nechce


pátek 23. září 2011

23.9.


Fuč spokojeně spinká ale to je asi jediná spokojenost která tady probíhá…
i cant say anymore..
pořád ty hádky
řešení problémů, který se asi nedaj vyřešit…
nebo aspoň ty moje..
proč to jednou nemůže bejt v pořádku
copak mě to bude pronásledovat věčně
 

Kdybych měla zvolit nejkrásnější písničku co existuje, byla by to tahle...

pondělí 19. září 2011

19.9

Jedna odjezdová, přesně tak syrová jak to ze mě vypadlo, i když další úpravy stejně asi nastanou... 

Zhoupni se naposled
na vlně mojí vášně
protože až odjedu
moje teplo
odjede se mnou
chtěla bych ti ho tady nechat
ale nemůžu
naposled se rozplyneš
do deky
a rukama
budeš křečovitě svírat
polštář
a bude to naposledy
jako tóny
který slyšim
když se ztrácíme jeden v druhým
protože jen tobě to dovolím
a to zlý i dobrý
se smíchá v jedno
protože tě potřebuju
nalíhavě a moc
a vim že ty mě taky potřebuješ
stejně 
jako když odkapává krev

Nemůžu najít žádnej vystihující obrázek... asi je to znamení že ho sem nemám dávat:)

neděle 18. září 2011

blum blum


žlutá velká tasemnice
prodírá se světem
něco ve mě volá
kde to jsem? tak kde jsem?

Nesnášim facebook, nevyspání, bolest hlavy a to, že jsem k ničemu…

sobota 10. září 2011

10.9.


Unavená.. proč to nikdo neví.. tak už.. dneska. Hledám svou myš a oblečení leží ladem, Zajíček taky leží ladem. Běží mi tu starej americkém film, kterej měl nominaci na oskara…Dopadne to blbě. Jako všechny americký filmy z šedesátejch let který maj nominaci.Krysař spí. Včera jsme pili. Dvě flašky rumu....

čtvrtek 1. září 2011

Jedno ,módní, sdělení

Nemusíte mít na sobě sukni, když máte kalhoty, který vypadají dost dobře na to, aby se za váma každej otočil.

neděle 28. srpna 2011

šest metrů

šest metru pod zemí a údery basy, běžela a nohy si rozdírala o dláždění které lemovalo ulici, cítila chlad vycházející z vody a hlavně vlhkost, šest metru pod zemí, utíkala co jí nohy stačily, hlavně aby jí nechytili, ne to se nesmí stát, šest metrů po zemí, už skoro cítila dech svých pronásledovatelů a podařilo se jí zrychlit tempo, utíkala rychlostí blesku, věděla, že jí jde o všechno cítila praskot kostí a tep krve, šest metrů pod zemí, cítila krev na nohou

zvedla hlavu a dívala se na strop jejího sprchového koutu, teplá voda stříkala všude kolem, šest metrů pod zemí, krev zase krev všude pod nohama krev, ne neruš mě teď, teď ne, pronásledují ji, všude jsou za ní i přesto že je mrtvá

pátek 26. srpna 2011

Ledový nohy

Pocit sebehnusu se stupňuje. Ovšem zvláštní je, že tuto báseň jsem psala ještě když mi bylo relativně dobře.




Ledový nohy
a na hrudi drn
zahrň mě hlínou
hrň, hrň!
Pařáty zkázy
rozedřou kůži
hniloba a červi
spolu se tu druží
čí je to vina
že tu v hrobě tělo
hnije?
čí je to vina? a to tělo?
čí je?

neděle 14. srpna 2011

Melounový semínka - druhá variace

Jakej je rozdíl mezi lidma který polykaj melounový semínka a těma který je vyplivávají? Jeden inteligentní člověk řekl že maj akorát v hovnech víc věcí. Ti co je nevyplivnou. Možná by se podle toho dala udělat teorie o charakteru člověka. Třeba ti, co je polykají, více pijí a možná si i více užívají života. A právě proto polykaj ty semínka. Protože jim nezáleží na maličkostech. Záleží jen na velkých věcech ovšem otázka je, jestli je to dobře, když všechno se skládá z detailů. Možná bychom se měli zamyslet jestli semínka z melounů neukazují status člověka ve společnosti. Možná že chudší lidi je polykaj protože maj hlad.


čtvrtek 11. srpna 2011

Jedno ohlídnutí:)

14.12.2010

jediný co pro tebe můžu je psát, to je něco co nikomu jinýmu ani mě ani tobě neublíží. je to něco co nezmění náš vztah a co ho díkybohu nezničí jako by mohlo pár jinejch věcí. tygr říká e je to dobře, tygr tě má rád jako já. Možná víc. Nechci ublížit hlavně tobě. Ale bojim se toho.


středa 3. srpna 2011

pondělí 1. srpna 2011

1.8.

Pro Anet: Jsou dva druhy žen. Jedny Femme Fatale, věčně nešťastný a ty druhý, průměrný, co budou žít šťastně až do smrti ale nikdy vášnivě a divoce jako my, my Femme Fatale:)

neděle 31. července 2011

31.7.


Nejlepší je někam jet aniž by člověk věděl kdy se vrátí. Vždycky jsem si dávala limity – vrátím se v šest, ráno, v neděli. Teď jsem odjela aniž bych to věděla a v životě jsem neměla tak osvobozující pocit. Bohužel se stalo co se stát muselo – limit. Dneska padlo rozhodnutí, že se ,vrátím, 15. Nebylo to ani tak moje svobodný rozhodnutí jako že to spíš vyplynulo. On odjede pryč k rodičům takže já se prostě vrátím, pojedu na Trutnov a pak možná za ním. Ale kdo ví. . .
Jen mám teď strašnou depresi z toho limitu. Nelíbí se mi že je daný čas kdy musím něco udělat.A navíc, odjedu, on odjede a co pak? Kdy se uvidíme? Kdy budeme spolu? Kdy kdy kdy,,.

sobota 23. července 2011

bla bla la:)

Láska je jako
tma na fotce
něco v hlavě
říká ti:
zkouříme se!
do myslí koutů
vnoříme se
na nehtech kůra
na hlavě úraz
Láska je jako
stůl s jednou nohou kratší
vždycky nahlá na
jednu stranu
víc
a duše prahla
po úsměvu
zkouříme se
vnoříme se
zbouřeme se..
Láska je jako
červená na křižovatce
Někdo jet může
někdo ne
Láska je jako kytara
nahoře štíhlá
dole ne
Perverzní ctnosti
po libosti
krájíme si
ale v hloubi
uvnitř kdesi
prahneme
Na hodinách už je třináct
prosím Bože
ušetři nás…

23.7.


Když máte dvacet let pocit že nikam nepatříte, možná byste se s tím měli smířit a už o tom nepřemýšlet a nemyslet na to. Prostě to přijmout a neunavovat se hledáním dalšího místa kam byste eventuelně patřit mohli. Potom nastává situace kdy je vlastně jedno kde jste, co děláte nebo s kým se stýkáte. Protože stejně nikam nepatříte. Pak vám dojde víno a začnete si uvědomovat, že to vlastně není žádnej tragédismus ale životní úděl. Možná to je prostě nová filozofie bytí, která je souzená dnešnímu věku. Možná existuje skupina lidí, kteří nikam nepatří. Možná by se měli sdružovat a nepatřit aspoň k sobě navzájem. I když je pravda že tím by se porušilo pravidlo nikam nepatřit.

pondělí 18. července 2011

18.7.

Meruňka umírá rychle
za dva dny
sklopí listy
a zemře
někdy si připadám
taky jako bych
měla sklopený
listy
bohužel to ale netrvá dva dny…

sobota 16. července 2011

16.7.

Ve vztazích často dochází k tomu, že se jeden musí obětovat, ustoupit, v tom nejhorším případě se ponížit. Otázkou ale je kdy už ty kompromisy začínají být nezdravé? Kdy bychom si měli říct, že tohle v čem žijeme, už není vztah mezi partnery ale vztah, který spíše probíhá mezi dvěma válečnými stranami? Pokud je jeden z partnerů průbojnější znamená to pokaždé, že ten druhý bude ponížený? Co když je naopak ten druhý manipulativnější? Možná bychom měli přestat dělat kompromisy a nechat život a vztah plynout jak to půjde.  Třeba vůbec nejde o kompromisy ani o přizpůsobení se. Třeba jde jen o pocit mít se o koho opřít a v případě krize se stáhnout a počkat co bouře přejde. Ale umí to takhle řešit každý? Mnoho lidí nerado nechává problém odejít tak jak přišel. Rádi se rýpají ale mnohdy to bývá ještě horší. Co v nás způsobuje to že si rádi ubližujeme sami?

pátek 15. července 2011

15.7.


Po středeční příhodě, kdy jsem musela podstoupit výslech třetího stupně ohledně mého nového přítele, mi nedalo nezapřemýšlet se o tom do jaké míry nás rodina ovlivňuje při výběru partnera. Je možné že vzhledem k disfunkčnosti mojí rodiny si moje sestra hledá zásadně mladší přítele a já partnery zase hodně daleko? Je to vyhýbání se skutečnosti? Nebo je to prostě jen útěk? Snaha o změnu v budoucím životě? Snaha vyhnout se někomu podobnému? Je to problém můj, mojí rodiny, nebo to není problém ale prostě skutečnost? Většina společnosti bere rodinu jako základ. Základ státu či jak je ta definice. Ale je to opravdu tak? Pro mě například toto rodina neznamená. Jsem přesvědčená že kdykoliv a kdekoliv můžete potkat někoho s kým si budete rozumět mnohem více než s někým z rodiny, ať už se jedná o vzdálenou či přímo tu nejbližší. Možná by rodina měla být základem ale co ti co to štěstí na šťastnou  rodinu neměli? Jsou navždycky vyřazeni ze společnosti? Není vlastně i nový partner či partnerka možnost jak utéct od rodiny? Vybíráme si zásadně člověka opačného charakteru než jaký se vyskytuje v rodině?

sobota 9. července 2011

Jaroslav Seifert - Robinson Crusoe

Vzpomínka hezká
hlavou se mi míhá:
jak krásná by byla
jedna dětská kniha,

kterou jsem dostal
s mísou cukrlátek;
Robinson byl to
a s ním černý Pátek.

Nikdy bych za ni
nechtěl knihu jinou,
spal jsem s ní věrně
vždycky pod peřinou.

Žil jsem s ní léta
na ostrově v moři,
s Pátkem jsem bloudil
v roklích, na pohoří.

Jak Robinson kdys
v holi můj nůž vrývá
sled rychlých roků,
když se připozdívá.

Den po dni spěšně
a rok s rokem zase.
Robinson už je
vlastně dneska passé.

On zachránil se
kdysi pohotově,
ale já dosud
bloudím po ostrově.

úterý 5. července 2011

5.7.


Nevim jestli jsem zvyklá na tyhle vztahy, jsem zvyklá mít navrch, je to hnusný ale je to tak. A teď najednou jsem někde kde se cítím v podřízeným postavení i přesto že to je takhle správně protože to není podřízený postavení ale rovnocenný. A já nevím jestli to zvládnu. Panikařim. Panikařim pořád. A ona je tam, je tam, je tam. . . .Má výhodu 270 kilometrů. A já s tim nemůžu nic dělat. Absolutně nic. A mám strach. ..

pondělí 4. července 2011

4.7.


Všechno je úplně jinak. Na tohle nejsem zvyklá. Teď poprvý mě napadlo že to nebude mít dlouhého trvání. Od něj mě bolí i ta sebemenší výčitka. Vždycky mě bavilo se hádat ale s ním ne. Je možný že teď budu já ve vztahu ten kdo byl podpantoflák? Jestli ano tak to vážně nebude mít dlouhou účinnost… tohle neumim a jednou mě to začne dusit…
Je možná že se tohle zase děje…

sobota 2. července 2011

2.7.


Flákám blog, já vím. Nemám teď o čem psát. Mám nějakou chřipku či co a kašel mi trhá plíce.Detajly popisovat radši nebudu:D. Je to týden a dva dny.A já jsem nejšťastnější pod sluncem. Bohužel to štěstí se začalo mírně kalit. Jsem zvyklá na vztahy na dálku, prakticky jsem jiný ani neměla, jenže teď je ten stesk horší než jindy. Všechno s krysařem je jiný. Je to snad první kluk, kterýmu věřim a nepodezírám ho věčně, že mě podvede. Jenže ta dálka… je to těžší než jsem si myslela. Nemám chuť psát. Ani nevím o čem a věčně si stěžovat na to nemám náturu…

sobota 25. června 2011

25.6.


Vrátila jsem se, vrátila jsem se i přesto že jsem nechtěla, vyřešila jsem všechno co jsem potřebovala a i když jsme ublížila tak jsem teď šťastná. Vím že by to mohlo znít strašně sobecky a asi to i sobecký je ale já jsem šťastná. Jsem šťastná s člověkem co pro mě znamená svět. Jsem s ním šťastná protože jsem čekala dva a půl roku než jsme spolu mohli byt a teď jsme. Jsem jeho přítelkyně. Zní to strašně divně. Chodíme spolu. Patřím k němu. JÁ K NĚMU PATŘÍM. Poprvý v životě mám dojem že k někomu patřím. Možná dělám unáhlený závěry, jsem si toho vědoma ale asi mi to je jedno. Jsem s ním teď a to je pro mě důležitý. 

Dáme si spolu rum.  Rum naposledy zase rum.





pátek 17. června 2011

17.6


Zase o den blíž. . Ale čemu? největšímu štěstí? největší chybě? největšímu rozhodnutí? Čemu?
Mám za sebou dost nepříjemnou hádku s ním. Týkala se našeho vztahu a jeho možných budoucích vztahů. Skončilo to přesně tak, jak jsem myslela. Hádka až do krve, on odešel já si zakouřila, uklidnila se, a večer mě položil otázku: tak kdy tě mám v pondělí čekat? a bylo po všem… Proč ze všeho vždycky udělám tak dramatickou věc to netušim… Asi proto, že píšu:D
Strašně se bojim co se stane. Jsou věci, ve kterých mám morální zábrany a vim, že je nesmim udělat. A na druhou stranu si říkám, že žiju jen jendou. Jendou a nikdo neví jak dlouho.
Je on můj osud? A co teď?
Nevážím si toho co mám a mám strašně černý svědomí kuli všemu, hlavně kuli tomu jak se chovám vůči jedný osobě…Strašně mě to mrzí a já nevim co mám dělat
Do neděle tu nejsem…