čtvrtek 30. října 2014

Coming.

Dneska jsem byla druhej den v nový práci a připadám si jak největší debil. Lidi se mě ptaj a já nevím a ještě mám na ceduli nápis školení, takže mi lidi odpovídaj - jo vy se školíte... a je tady někdo jinej kdo to už umí?
Ředitel na mě spolíhá a věří mi ale já vim, že se to nenaučim tak rychle jak on si myslí.

Zejtra je Samhain. Zapálím svíčku a dám jí za okno.
Pustím si Jacka a budu popíjet těžký červený víno.
Jsem taková otrávená a nevím proč. Strašně nevím proč.

Chci se milovat s L a nejde mi to. Nechci se svlíkat, což on nechápe, myslí si, že to je blbost a pak se to začně řešit a chuť je v tahu. Jak moje tak jeho. Tímhle stylem to skončí už opravdu a rychle. A já vím, že si to dělám sama, ale neumím a ani nevím co s tím dělat. Přitom ve skrytu duše vím, že to je opravdu hloupost a malichernost.

A taky vím, že si stěžuju úplně neoprávněně, ale někde to vyplivnout musim.

středa 29. října 2014

Tak trochu jiný ,wishlist,

Našla jsem složku, kde mám uložený obrázky oblečení bot a stylů. Hloupý je, že jsem si to nepopsala a nevím co už kde jsem vzala, od kterýho návrháře to je a kde se to dá případně koupit ale neva:D  Takže hey ho lets go!

Kdybych se jednou vdávala a měla by to být klasická svatba.
Šaty, který se mně strašně libí ale stejně bych je asi nenosila, protože styl ,víla, mi nějak nesedí.
Teď styl, který mi sedí neskutečně.
 
Body nemám ráda ale tohle je pecka.
A tohle taky.
A pláštíčky!


 Kabát.
Nekrásnější šaty - šaty bez zad.

Trochu steampunku.



Haute couture.

Podprsenka, kterou jsme strašně chtěla a pak jsem zjistila, že v ní vypadám strašně blbě:/
Oversized svetr, vysoký boty a Kate Moss.

Pokračování příště:)
 


úterý 28. října 2014

Who put a dick in this box?

Zítra nastupuju do nový práce. Bojím se. Nechce se mi. V knajpě mě to sice sralo, ale byla jsem už zvyklá a byly tam i dobrý chvíle. Byly okamžiky, kdy se otevřely dveře, vešel známej a den se hned zlepšil. Byli lidi, co mi nosili bonbony, jídlo a věci, co jsem potřebovala. Mohla jsem kouřit jak jsem chtěla a večer pít.
Jsem nevděčná. Jsem rozmazlenej spratek, co neví co chce.
Nebo se mi možná už teď trochu stýská.
V sobotu byla soukromá akce, obsloužila jsem padesát lidí sama. Od dvanácti úklid, od dvou otvíračka a pak lejt, točit, točit, lejt, brambůrky, džus s vodou, točit točit točit. Ve čtyři domu. Na dvanáctou jít znovu a uklidit po padesáti lidech.
Včera na inventuru a odpoledne tam prosedět s dvojkou červenýho. Přišla jsem v jedenáct.
Byla jsem barmanka. A sakra dobrá vzhledem k tomu, že jsem to nikdy nedělala.

neděle 26. října 2014

Link party!!!

Na blogu http://semisweetwonderland.blogspot.cz probíhá zrovna link party, tak se zúčastněte!:) TADY

sobota 25. října 2014

Ze života barmanky

Bar musí mít člověk v sobě. Je jedno jestli jste vyučení nebo vystudovaní. Kdo nemá bar v sobě, nepomůže mu žádná škola. Důležitý jsou tři věci - jak se umíte chovat k lidem, jak dokážete snášet blbý kecy a jak rychle točíte pivo. Poslední zmiňovaný je sice důležitý, ale ne nejvíc, protože se to dá zachránit omluvou a charismatem. Ale vysírače najdete všude, někdo přijde a je na něm vidět, že kouká, co je kde špatně a co by mohl kritizovat. Tam nemá moc cenu se ani snažit. Stačí úsměv, bleskový pivo ale stejně se najde něco, co bude blbě - mokrý tácky, moc hlasitá televize, moc tichá televize, program v televizi, tvrdý židle, cokoliv.
Barmanka není jen barmanka. Je to ještě servírka, psycholog, manželská poradna, posluchačka matematikářka, uklízečka, doktor, volač taxi, zjišťovatel autobusů, kadeřník...
Barmanka nikdy není unavená a pokud je, nikoho to nezajímá. Barmanku nic nebolí, nemá osobní problémy, nepotřebuje jíst ani na záchod. Nemůže mít vlastní názor. Barmanka se podobá robotu. Barmanka je robot.
Lidi jsou zlí, lakomí, nepříjemní. Ale existují i výjimky. A ty o to víc potěší.

Jo a JÁ určuju, co se bude v baru poslouchat.

Sledovat na FB mě můžete TADY

pátek 24. října 2014

Co nás čeká a nemine

Nemám čas teď něco psát ale v příštích dnech bych ráda dopsala nějaký recenze - na internetový nakupování, knížky a podobně.
Chtěla bych ještě zkusit nějaký recepty a napsat o nich.
Potom mám rozepsaný nějaký postřehy ze života barmanky, kterej už sice nebude dlouhej, ale člověk na ledacos přijde.
Dále bych chtěla změnit trošku desing, ale těžko říct jak bude při nový práci čas.

No tak uvidíme co z toho vzejde:)


neděle 19. října 2014

když jsem anebo nejsem

Příští říjen
už tady nebudu
je to jen horší a horší
venku zase svítí slunce
a na zemi je listí
občas si vzpomenu
na věci
který jsem měla dávno zapomenout
a nevím
jestli mám pít šampaňský nebo ne

sobota 18. října 2014

Neumim psát.

Spím. Pořád. Spím šestnáct hodin denně. Občas jen dvanáct.
Končím v hospodě. Dostala jsem nabídku, která se neodmítá. Respektive možná jo, ale to finanční ohodnocení ne. Takže teď mě čeká zase učení se novejch věcí (a že jich bude), plnej úvazek a dospělej život. Práce. Trochu se bojím. No vlastně se bojím hodně, že to nějak poseru.

Už  mám paušál na telefon. Nový závazky. Placení účtů, penzijní připojištění. Myšlení na budoucnost. Víc peněz. Míň kouřit.

Bojím se, že to nedám.

pátek 17. října 2014

Nebezpečné známosti

V Levných knihách jsem našla za pár šupů Nebezpečné známosti. Ačkoliv jsem věděla, že byl natočen film s Malkovichem a vzniklo pár dalších verzí, které občas už ani neměly moc s knihou společného, netušila jsem, o čem děj je.
Příběh je napsán formou dopisů. Hlavními postavami jsou vikomt de Valmont a paní de Merteuil. Dozvídáme se, že kdysi byli milenci. Nyní jsou přátelé, a protože se nevídají,  udržují mezi sebou vztah pomocí korespondence.
Vikomt de Valmont – libertinský šlechtic, který má ve společnosti pověst svůdce žen, nikterak se tomu nebrání a je na to pyšný. Ve skrytu duše miluje markýzu de Merteuil a touží ji ovládnout, protože na rozdíl od ostatních žen ona Valmontovi nepodléhá. Po celou knihu mi přišlo, že Valmont je druhořadý svůdce, který tak úplně neví jak a co dál.
Markýza de Merteuil – neskutečná intrikánka, která ví přesně, jak se zachovat, všechno má promyšlené o krok napřed a nezastaví se před ničím.
Paní prezidentová de Tourvel – ctnostná manželka pana de Tourvel, která se dostane do osidel Valmonta, nejdříve odolává, posléze podlehne.
Madam de Volanges – matka Cecilie Volanges, která varuje paní de Tourvel před Valmontem
Cecilie Volanges – patnáctiletá chovanka kláštera, která se má provdat za mnohem staršího bohatého muže, který je v zahraničí, žije v domnění, že markýza de Merteuil je její velice dobrá přítelkyně.
Rytíř Danceny – zamilovaný do Cecilie a ona do něj, jejich osud je však ovlivněn Valmontem a markýzou.

Celý příběh začíná sázkou Valmonta s markýzou - pokud vikomt svede paní de Tourvel, markýza s ním stráví noc. Po celou dobu se markýza a Valmont navzájem snaží ovlivnit jeden druhého a čtenář má zdání, že markýza vede

Kniha se dobře čte, přes čtyři sta stránek uběhne velice rychle. Příběh se občas trochu zadrhne, někdy se čtenář ztrácí v dlouhých popisech myšlenek – hlavně pocity paní de Tourvel.Čtenář si udělá dojem o společnosti libetinů, přetvářky, intrik a manipulace, které byly tehdy zřejmě na denním pořádku. Rychlý spád, poutavý děj a nečekané zvraty dělají z knihy jednu z těch, ke které se člověk rád vrátí.


SPOILER
Valmontovi se povede svést paní de Tourvel a současně svede Cecilii, protože se chce pomstít paní de Volanges, která ho zezačátku pošpinila u paní de Tourvel. Markýza svede rytíře Dancenyho. Poté chce Valmont po markýze de Merteuil, aby splnila svůj slib, ta ale odmítá a chce po něm, aby paní de Tourvel opustil, což Valmont udělá i přesto, že prezidentovou miluje. Paní de Tourvel po rozchodu psychicky onemocní. Markýza stále odmítá vyhovět vikomtovi a začíná mezi nimi válka. Řekne Dancenymu, že vikomt svedl Cecilii. Danceny ho vyzve na souboj a zabije. Před smrtí ještě Valmont stihne dát Dancenymu dopisy od markýzy a tím ukáže, kdo měl celé dění v rukou. Markýza je kompromitována ve společnosti, nakazí se neštovicemi a odjíždí z Paříže. Cecilie se uchyluje do kláštera a Danceny na Maltu.

pondělí 13. října 2014

left Wonderland

Pak přijde chvíle kdy už ani nevíte jestli ještě vůbec něco chcete.
Kdy starý fotky otvíraj starý rány. Pak vám dojde, že ty rány se ani nezahojily. Jen ustoupily do pozadí a někdy se derou ven a hlásej se o slovo.
Protože TADY to celý začlo. Když si čtu ten říjen zpětně, musim si dát panáka. Kolu nemám, piju čistej rum.
Divím se sama sobě jak sem to celý vydržela.
A vím, že bych se v tom neměla hrabat, je to pryč, řekli sme si že to je vyřešený a za náma. A já bych neměla. Ale bude to rok...A už ikdy nic nebude jako dřív.
Nekouřim protože musim. Kouřim protože můžu.

sobota 11. října 2014

strange and unusual

Pořádně jsem tři dny nespala. No nic, jdu sloužit už jen dneska a zítra. Prostě to musim vydržet.
Mám všeho dost. Všeho všeho všeho. A ještě víc mám dost sama sebe, protože vím, že jedinej člověk co s tím může něco dělat jsem já.
Přijdu si jak poslední z posledních, jsem pořád naštvaná ale zato může asi to nevyspání.
L nechápe, že věta: dneska sem nestih nakoupit ale zejtra nakoupim a něco uvařim - nemá moc efekt protože já mám hlad dneska a ne zejtra. Navíc čas na to měl, ale chlastat se svými kamarády a starat se o ně když jsou ožralý je zábavnější než se starat a udělat jídlo pro svou přítelkyni.
Nevím jestli jsem to já kdo toho chce příliš. Očividně asi jo.

pátek 10. října 2014

Pin

Nestíhám, jsem zasekaná v knajpě. Nic novýho se neděje.
Až na to že mě všechno fakt už sere. Některý lidi jsou fakt hrozný, některý jsou hodný. Hodnejch je míň. Zato z nich má člověk větší radost.

Zase jsem si zvykla na to, se o sebe starat sama a když L projevuje nějakou starost, tak mě to nevyhovuje. Jsem divná.

úterý 7. října 2014

I like it like that


Včera jsem byla v Potoriku
tak krásný moře
jsem nikdy neviděla
a havana chutná
nejlíp ze rtů někoho jinýho

neděle 5. října 2014

Bylinkové smaženky

Předevčírem jsem měla neuvěřitelnou chuť na nějakou prasárnu a ve své krásné nové kuchařce Veganské pochoutky (toto není reklama, pouze fakt:D) jsem vynalezla bylinkový smaženky. V konečným důsledku jsou to takový lepší bramboráky, ale epesní teda byly.
Recept nebudu opisovat z kuchařky, protože moje placky byly ala co dům dal.
V původním plánu je 600g moučných brambor a jedna mrkev. Já jsem měla těsto spíše 1:1 brambory mrkev, protože brambor jsem našla málo a prozřetelně jsme koupila největší mrkev, kterou jsem našla. Přidala jsem rozmarýn a petrželku, osolila a opepřila. Jelikož česnek byl pak v dipu, který jsem nedělala, protože by mi to na mastný asi nesedlo, dala jsem ho přímo do smaženek.
Pak už stačí jen plácat těsto na pánev a smažit. Ale jelikož jsou to jen brambory a mrkev, špatně se to smaží, rozpadaj se a vubec. Navíc já mám ještě zvláštní pánev, takže se to na ní strašně lepilo. Smaží se cca dvě minuty z každý strany a pak se dávaj ještě na deset minut do trouby.

No kdo má rád bramboráky, určitě si pochutná. Ja se těším na další kolo 3:)

pátek 3. října 2014

Přecházení

Přejít na veganství je složitější než se zdálo.
Zaprvý jsem si ani neuvědomovala, že mám zvyky si například uloupnout sýru, když jdu kolem ledničky nebo že si dám rychlou housku s pomazánkovým máslem. Což znamená, že musím hledat alternativy. Na ujídání jsem si nakrájela zeleninu a nějaký pomazánky budu muset ještě vytvořit. Loni jsem dělala cizrnovou a bohužel nebyla tak chutná jak z obchodu:(
Občas ještě zhřeším, že si koupím čokoládu, zblajznu a až pak mně dojde, že jsem se nepodívala na složení.
Vegansky ještě stoprocentně nejím a asi to chvíli potrvá, ale i cesta je úspěch.