pondělí 23. března 2015

Atychiphobia..a jak je to dál.

Po všech strastech a útrapách padl konečný verdikt. A to že si budeme muset vzít hypotéku. Rozběhlo se kolečko hledání bytu, počítání úroků, hypoték, přepočítávání výplaty a zbytku a můj těžkej neklid protože to je závazek na dvacet pět nebo třicet let a já nesnáším zodpovědnost. Znamená to už navždycky se připoutat, nebude cesta ani dovnitř ani ven a já po tom všem, co se děje, nevím jestli do toho chci jít. L matka se do všeho šťourá, nejradši do věcí do kterejch jí je úplný hovno a pak všechno nádavkem komentuje. A já si neumim představit, že s timhle žiju po celej zbytek svýho života. L jí sice odpálí ale ona to není schopná pochopit a nejhorší jsem já, protože ona to celý přece myslí dobře. Fajn ale ať mi neuklízí moje věci a nehrabe se mi v bytě. Do toho začal vysírat jeden L známý a dělat mi problémy v práci.
Vím, že L za to celkem nemůže ale nemám absolutně chuť se s ním bavit. Nemám chuť se bavit s kýmkoliv. Nemám chuť psát, tvořit, chodit do práce, vařit, nic...

neděle 22. března 2015

Tak.

Možná, že psát o chlastu je hispterství.
Možná je hipsterství i to, že se má člověk blbě.
Možná mi některý lidi můžou vlízt na záda.

úterý 17. března 2015

You are de_d.

Černá díra...
Tak nějak mi to všechno připadá.
Tak jak se cítím teď asi - nedoceněná ve většině aspektech lidskýho bytí. Práce, která je pod mojí klasifikaci, což by mi nevadilo, ani to finanční ocenění by mi nevadilo, kdyby mě tam pořád někdo dokola nejebal. Svou práci špatně nedělám a někoho by očividně zabilo přijít a říct - jo tohle jste udělala dobře.
Jsem ráda za to, že práci mám, ale jakou má pak člověk motivaci už jen pro to aby ráno vstal??
Naprostý blbky co maj sotva základní školu na fb zakládaj stránky s označením umělec a já pořád sedím na jednom místě.
A vím že jedinej člověk, kterej s tím může něco udělat jsem já ale nemám tušení co a už vůbec ne sílu něco provádět.


neděle 15. března 2015

Be creepy with me

Ach jo zase jsem se sem celej tejden nedostala:(
Od pondělí do čtvrtka jsem byla v práci, v pátek jsem dělala daně a v sobotu zase v práci. Věci, který mě přes tejden napadnou, stihnu zapomenout, nápady mě míjejí a poezii už skoro netvořím.
Jediný co v poslední době řeším, je práce, buzerace v práci, nákupy, vaření a mytí nádobí. A pak když tohle všechno z analyzuju, si jdu sednout na bar protože si chci popovídat konečně s lidma o něčem normálním a ne se jen honit.

Přemýšlím o tom, že se vykašlu na nějaký rady a udělám si černobílej desing, na kterým se text bude sice blbě číst ale bude to vypada skvěle. Mám v hlavě kupu článků, nová témata ale tak strašně na to nemám čas, že m to děsí.

středa 4. března 2015

Kafe a cigára

Už dávno nemám devět životů
a svět se zdá bejt zlej
tetování nemluví pravdu
nic přede mnou
a všechno za mnou
dvě cigára a kafe z automatu
zachraňujou mě
v mý
každodennosti

pondělí 2. března 2015

Tělísko, finančák a židle.

Tělísko se o měsíc odkládá protože doktor má dovolenou.
Dneska jsem byla na finančáku, kam jsem se táhla čtyřicet kilometrů (ne nemusí to být v místě bydliště, to už vím taky). Paní mi s milým úsměvem oznámila, že mi s tím nikdo pomáhat nebude, že si mám vzít papír a pokyny a vyplnit to doma. Takže paráda. Já to sice vyplnim ale za dva roky mě zavřou za úlevu na daních. Neúmyslnou.
Od tý doby co jsem se vrátila z dovolený bych to v párci nejradši podpálila. Doufám, že se to vrátí do novejch kolejí.
Máme konečně volnej den a L se se mnou nechce bavit.
Jdu na víno. Protože můžu.