pátek 18. prosince 2015

Alice

Zas cítím takový prázdno. O ničem. Stereotyp.
Nechce se mi nic, ani číst si, na ni ckoukat, vařit, už vůbec ne jít do práce.
Stejně tak mám psací krizi.
Mám totální krizi.
A zápasníka, co mě chce, za zády.

pátek 4. prosince 2015

Anetě

Přestože se vídáme málo a i si málo píšem, nevadí mi to. Protože jsme spojený i na dálku a já věřím, že jednou se tahle nekontaktní situace změní.


sobota 7. listopadu 2015

raven.

Venku je nechutná inverze a mě je asi úplně stejně.
Nejdřív jsem chápala a teď je ze mě sráč, co nechápe jen kvůli tomu, že chce taky, aby na něj bylo ušetřeno trochu energie.
Moje kamarádky s vdávají, mají děti, jezdí si na dovolenou, jeho přátelé si dávají fotky na fb jak jezděj na výlety a jak se maj rádi (ne že bych byla nějakej maniak) a já ani nedokážu, aby se mnou chlap chtěl spát.Nevím jestli to je počasím, přepracováním nebo čím ale je mi fakt mizerně.

sobota 24. října 2015

Typologie zákazníků v maloobchodu



Dneska se mrknem na nějaký poznatky z mojí práce.


1.         Transparentní hledači – vyznačují se nápadným okukováním regálů, který obchází i šestkrát, přestože vidí prodavače, často se vrací a vozíkem naschvál naráží do věcí, aby si jich někdo všimnul, zásadně se neptají, čekají, co je někdo osloví, aby neměli pocit, že to sami nenašli. Z nich se vyvinula další skupina.
2.         Transparentní hledači par excellence – charakteristika stejná jako u typu jedna, jenom hledání dokonali do podoby, kdy při jízdě kolem regálů stihnou mít ještě průpovídky (hlavně před prodavačem): to nemůžu najít, tady to asi nemaj, to se asi nevyrábí, když to tady nemaj, to budu muset jet do (doplň název obchodu dle svého uvážení)
3.         Páry – a. Normální
                        b. Přechytralá ženská, která vůbec nic o tom neví, ale má potřebu radit, skáče mi do řeči a podobně, např. chlap shání vrták do betonu, ona uvidí nějakej (JAKEJKOLI) a hned se žene: hele tenhle by se ti nehodil? A to není ono? (Ukazuje na vrták do dřeva), případně ještě horší typy mají občas tendenci mě ztrapňovat a navážet se, další případ je kdy žena mlčí a chlap machruje.
4.         Dvacetiminutáři – v 17:00 odejdu od pultu, přijdu ve 17:02 a přivítají mě větou: no já už tady dvacet minut čekám, tady nikdo neobsluhuje… Ještě lepší je když je potkám cestou a nekváknou hubou.
5.         Lakomci – vyznačují se větou: to je takhle drahý? To si to mužů koupit v (doplň dle uvážení)
6.         Hloupé ženy: je tady nějakej chlap co tomu rozumí? (Slýchávám velice velice často), případně obměna – je tady nějakej chlap od nářadí?
7.         Normální ženy – díkybohu za ně
8.         Hloupí chlapi - stále se snaží dokázat, že vědí o sortimentu víc než já
9.         Normální chlapi – díkybohu za ně
10.       Dělníci - klasický debilní narážky
11.       Mluvící do zad - hej můžete? A když se otočím, vidím, jak tam stojí, podupávají nohou a netrpělivě čučí a čekají, co k ním dojdu, zůstávám stát a buď se rozejdou nebo se pomalým tempem rozejdu směrem k nim, občas mi něco i upadne, co musím sebrat.
12.       Mávači – lidi, kteří mávají v hospodě na servírku, přenášejí tyhle zvyky i do obchodu, takže na mě mávají přes šest uliček a není jim to blbý. Pokud tohle někdo udělá, naschvál zahýbám do nejbližší uličky a oklikou se vracím co nejdál od nich.
13.       Nezdraviči – někdy, když toho mám dost, jim na otázku odpovídám slovy: Dobrý den, a čekám. Když zopakují otázku, znovu zdravím a čekám. Pak jim to buď konečně dojde a odpoví a někdo se i zastydí, anebo nepozdraví a jednou si tu otázku znovu a v nejhorším případě si jdou stěžovat, že jsem drzá.

Práce v maloobchodu je náročná, zvlášť pokud děláte v chlapským oboru. Takže prodejní asistenti tam jsou sice pro lidi, ale chovejte se k ním slušně. Jsou to taky jen lidí a ne onuce a chtějí, aby se s nimi jako s lidmi jednalo bez ohledu na rasu, barvu nebo pohlaví. 

Pár zážitků: paní dnes jede kolem mě, třikrát nic, poté mi zvoní telefon, že mám jít ustřihnout metrážku, přijdu tam a tam samozřejmě paní. Říkám: Dobrý den, jaké máte přání? Odpověď: To je dobrý, já už jsem si zavolala chlapa co mi ustřihne řetěz. Říkám no to sem já. Ona: já čekám chlapa. 

Paní: Je tu někdo odsud? Říkám: Dobrý den, co byste si přála? O: No vložku do dveří.
Já: Ok, dojdu si pro klíče. Paní: No to my bysme (!!!) ale stejně potřebovali nějakýho chlapa, co by nám poradil. Já (rezignovaně) aha. Paní: Nebo vy byste mohla? Já (stylem polib mi prdel): Ne paní já jsem tu placená jen za to že tady stojím. Paní: Aha a tak zavoláte mi toho chlapa. Já: Jasně.

Takže tak.

pondělí 19. října 2015

Halloween Tag

Díky Mooře se objevil nový tag, a to o Halloweenu!:) 

1) Oblíbená věc na Halloweenu?

Bohužel u nás celkem nic, ale takovej svíčkama osvětlenej hřbitov se žlutým listím je dost fajn! Jinak se mi děsně líbí klasický americký vyobrazení s dýněma před barákem jako byla v Halloweenský noci.

2) Jaké jsou tvoje oblíbené Halloween/strašidelné filmy?
Klasicky Burton i když to není úplně Hallowenský (krom Jacka samozřejmě) a Halloweenská noc. A pak nějaký ten Drákula.



3) Svítící dýně (Jack-o-lanterns) - ano, nebo ne?
Jasně už se těším až budu dlabat!

4) Netopýři, nebo černé kočky?
Kočky kočky kočky, všude kočky.

5) Jakou nejdivnější věc vlastníš?
Hm hm...

6) Věříš v duchy?
Nevím a nechci o tom přemýšlet!:D

7) Použila jsi někdy Ouija tabulku?
Ne.

8) Jakou urban legend máš ráda?  

No klasika - měřící had.

9) Co uděláš, když ti přes cestu přeběhne černá kočka?
Většinou mě přítel drží abych si ji nevzala domů:D

10) Oblíbené jídlo z dýně?
Polívka!!! (ďábelský smích)

11) Čarodějnice, nebo upír?
Oboje. Nejsem rasista.

12) Jaký nejstrašidelnější film jsi viděla?
V zajetí démonů - to sem fakt srala strachy a pak ještě Emily Rose, to mi taky docela dalo. Naopak se mi vůbec nezdá strašidelnej film Záhada Blairwitch.

13) Byla jsi někdy u kartářky?
Ne.

14) Máš někdy husí kůži?
Furt, sem zimořivá.

15) Oblíbený sériový vrah?
Čachtická paní.

16) Nejméně oblíbená věc na Halloweenu?
Zombie walk.

17) Vyfotila jsi někdy ducha?
Díky nechci.

18) Vlezla jsi někdy do opuštěného domu nebo jiné budovy? 
Jo pořád když jsme byli malí, i do takový silný truby která spojovala pod zemí dva vodní toky jsme lezli, dneska mě z toho leze mráz po zádech.

19) Nejdivnější náhoda, která se ti stala?




Nevím, ale stojí to za přemýšlení.

20) Oblíbení fiktivní zlouni nebo monstra, u kterých by sis přála, aby fiktivní nebyli?

Ani ne, mezi lidma je jich až až.

21) Máš nějaké fobie? 
Pavouci klasicky. Dřív sem se bála hodně věcí ale už to taky není tak aktuální.

22) Byla jsi někdy v Salemu?
Ne.

23) Nejdivnější věc, která se ti stala, když jsi byla sama?
Jednou jsem mluvila v kuchyni s kočkou která seděla vedle mě, když jsem vařila a pak jsem si šla pro něco do ložnice (přičemž ta trasa je rovná, nekříží se) a vidim kočku jak tvrdě spí v posteli. Mouratou mám jen jednu ještě podotýkám. Tak nevím.

24) Kouzlila jsi někdy?
Ne, bojím se toho.

25) Stalo se ti někdy, že tvoje zvíře vidělo něco, co ty ne?

Mám dvě kočky takže mi přijde, že to je zcela běžný.

26) Máš ráda Pumpkin spice latte?
Ještě jsem ho neměla.

úterý 13. října 2015

10 vět




 U Madeinles je nový tag. Tak kdo bude chtít, doporučuji se zamyslet a sepsat:)

10 vět

  • Nenarodila jsem se, nebo možná ano, mám dojem, že jsem se spíše vyskytla v tomhle světě, kde dodneška nějak nemám pocit svosti.

  • Moje máma je nejhodnější člověk na světě, ségra se trochu změnila, nicméně pořád má se mnou společných 75% stejných genů.

  • Roku 2002 mi umřela babička z tátovy strany a to mělo za následek docela rapidní zhoršení vztahů v rodině, což přetrvává dodnes.

  • Na základce premiantka, na gymplu punkáč, na vejšce s vlastním názorem – neoblíbena, čili se mi mírně vyvrbila sociální fobie, kdy nemám ráda lidi, připustím si k sobě jen někoho a s hloupýma jedincema nehodlám ztrácet čas úplně.

  • Což vede k tomu, že si nerozumím s většinou kamarádů svého přítele a to způsobuje zase rozpory mezi námi, stejně jako skutečnost, že nechci mít děti.

  • Střídavě nabývám a ztrácím nadhled.

  • Při vejšce přišla nejlepší práce v mým životě – doplňování zboží, bohužel to bylo jen na brigádnický pozici, takže po složení vysokoškolskýho titulu jsem musela hledat práci na 
  • úvazek, naštěstí přišla celkem brzy a teď prodávám nářadí.

  • Za největší výhru ve svým životě považuju svoje přátelé, kočky a zážitky, který s nimi zažívám.

  • Sama sebe bych identifikovala jako tolerantního člověka, co si nenechá nic líbit, rád se napije, se zálibou v módě, vegetariánka s náběhem na veganství, s věčným pocitem nikam nepatřícím,  nevšedně vypadající,  možná trochu zvláštní, otravující ostatní se svojí oblíbenou hudbou.

  • Do budoucna nemám žádný plány.

čtvrtek 10. září 2015

Fleky

Jako had
třetí víčko mám
ze slz
když na polštáři
nedají se rozlišit
mokrý fleky
z umytejch vlasů
fleky osamělosti
mam svýho boha?

pondělí 7. září 2015

Vrána

V půl šestý z rána
z mraků už neprší
jenom tam visí
co chvíli spadnou
dvě kola točí se
nikdo nic netuší
v kaluži koupe se
malinká vrána

středa 2. září 2015

comeback

Nový počítač jest zakoupen takže já se vracím.
Problém je e nemám žádný nápady a ještě pořád asi mám blogerskou krizi ale to neva, nějak to dopadne:D

čtvrtek 9. července 2015

Her name was Alice

Když chcete člověka potrestat, splňte mu přání.

Nějak takhle se to říká myslím. Je to celkem ošklivě řečeno, nekonkrétně a pravda to je jen v půlce, ale i v tý polovině je to opravdu pravda.
Když jsem si přála zažít ještě alespoň jednou něco víc, myslela sem že už to nepřijde. Přišlo.

Chodil si do krámu a já si tě všimla až když jsem tě obsluhovala. Řekl si že jsem krásná. Ještě hodinu po tom jsem se vláčela jak praštěná klackem. Měsíc utekl a já jsem zapomněla.
A pak si začal chodit každý den. Smál ses na mě když jsme se potkali. A jednou si přišel a řekl jestli je možný mě pozvat na kávu. Řekla jsem že ano. Čísla jsme si nevyměnili. Nejsem tak odvážná. A neřekla jsem ti že s někým jsem. Poté jsme se potkali na parkovišti, odvezl si mě domů. Už vím jak se jmenuješ a že máš tři psy.

Co bude dál?

neděle 21. června 2015

Everything is fine, nobody is happy.

Včera jsem přišla dneska ráno o půl pátý.
Osamělost pokračuje. Prokládaná pláčem a křikem. Ne mým křikem.
Slova nenávisti je strašně lehký vykřiknout, nicméně se držim. Těžce.
Nelze jen tak navázat někde, kde se to předtím začalo kurvit. A je těžký to někomu vysvětlit.

Mám rodiče alkoholiky. Tátu jsme nikdy nezajímali. Zvláštní je, že děti jeho známých ano. Asi je málo hrdej na dcery s vysokou školou, jedna podniká a má miminko, druhá normální práci.

Nemám už sílu. Doma tohle a s L je to v hajzlu. Nemám se kam vrátit, ke komu schovat, ke komu dojít pro útěchu, ani s kým si o tom popovídat. Nejlepší kamarádka se vdává, druhá je pořád někde a třetí je v Praze. A Radim přijel včera.

Vyčerpala jsem síly.

čtvrtek 18. června 2015

Bats make me happy.

Osamělost se nemění.
V práci mi říkají, že jsem konfliktní a recidivista. Nikdo nechápe, že já tam nejsem proto, abych se s nima kamarádila, ale v práci.
O prázdninách si začnu hledat něco novýho. Stejně mi v říjnu končí smlouva.
Nevadí mi obsluhovat lidi, ale trochu na úrovni, kde ze mě bába nebude dělat vola při vysvětlování, co to je úchytka.
Chtěla bych zas víst s někym normální rozhovor o umění, literatuře nebo jen tak tlachat ale o něčem, nezačínat všechny hovory stejně jako v poslední době větou Dobrý den jak Vám můžu pomoct?
Nikdo se mnou už nemluví, když přijdu domů tak první L věta je o práci, kdo ho kde naštval ale já už to o půl desátý nechci poslouchat. ezajímá měto.

pondělí 15. června 2015

This world is rotten.

Jsem osamělá.
Mám pocit, že když natáhnu ruku, moje prsty se tý samoty dotknou.
Buď jsem v práci nebo doma. Kdybych nechodila do knajpy, za celej den bych nemusela mluvit. Není na koho.
Jsem osamnělá.
Nechce se mi ani jíst. Nic. Jen pít.
Teď už je na mě asi vidět, že mi není dobře a L se snaží. A já bych ráda, ale už nemůžu. Nejde mi prostě jen tak z ničeho nic komunikovat.
Celý je to nějak špatně.

pondělí 23. března 2015

Atychiphobia..a jak je to dál.

Po všech strastech a útrapách padl konečný verdikt. A to že si budeme muset vzít hypotéku. Rozběhlo se kolečko hledání bytu, počítání úroků, hypoték, přepočítávání výplaty a zbytku a můj těžkej neklid protože to je závazek na dvacet pět nebo třicet let a já nesnáším zodpovědnost. Znamená to už navždycky se připoutat, nebude cesta ani dovnitř ani ven a já po tom všem, co se děje, nevím jestli do toho chci jít. L matka se do všeho šťourá, nejradši do věcí do kterejch jí je úplný hovno a pak všechno nádavkem komentuje. A já si neumim představit, že s timhle žiju po celej zbytek svýho života. L jí sice odpálí ale ona to není schopná pochopit a nejhorší jsem já, protože ona to celý přece myslí dobře. Fajn ale ať mi neuklízí moje věci a nehrabe se mi v bytě. Do toho začal vysírat jeden L známý a dělat mi problémy v práci.
Vím, že L za to celkem nemůže ale nemám absolutně chuť se s ním bavit. Nemám chuť se bavit s kýmkoliv. Nemám chuť psát, tvořit, chodit do práce, vařit, nic...

neděle 22. března 2015

Tak.

Možná, že psát o chlastu je hispterství.
Možná je hipsterství i to, že se má člověk blbě.
Možná mi některý lidi můžou vlízt na záda.

úterý 17. března 2015

You are de_d.

Černá díra...
Tak nějak mi to všechno připadá.
Tak jak se cítím teď asi - nedoceněná ve většině aspektech lidskýho bytí. Práce, která je pod mojí klasifikaci, což by mi nevadilo, ani to finanční ocenění by mi nevadilo, kdyby mě tam pořád někdo dokola nejebal. Svou práci špatně nedělám a někoho by očividně zabilo přijít a říct - jo tohle jste udělala dobře.
Jsem ráda za to, že práci mám, ale jakou má pak člověk motivaci už jen pro to aby ráno vstal??
Naprostý blbky co maj sotva základní školu na fb zakládaj stránky s označením umělec a já pořád sedím na jednom místě.
A vím že jedinej člověk, kterej s tím může něco udělat jsem já ale nemám tušení co a už vůbec ne sílu něco provádět.


neděle 15. března 2015

Be creepy with me

Ach jo zase jsem se sem celej tejden nedostala:(
Od pondělí do čtvrtka jsem byla v práci, v pátek jsem dělala daně a v sobotu zase v práci. Věci, který mě přes tejden napadnou, stihnu zapomenout, nápady mě míjejí a poezii už skoro netvořím.
Jediný co v poslední době řeším, je práce, buzerace v práci, nákupy, vaření a mytí nádobí. A pak když tohle všechno z analyzuju, si jdu sednout na bar protože si chci popovídat konečně s lidma o něčem normálním a ne se jen honit.

Přemýšlím o tom, že se vykašlu na nějaký rady a udělám si černobílej desing, na kterým se text bude sice blbě číst ale bude to vypada skvěle. Mám v hlavě kupu článků, nová témata ale tak strašně na to nemám čas, že m to děsí.