Bolí mě hlava. Kdybych něco udělala, řekla bych že je to morální kocovina, protože po chlastu mi bejt blbě nemůže. Možná to je jen z únavy a z vyčerpání. Možná to sebe absorbuju ty scény, co se tu odehrávaj, a to mi nedělá dobře. Nevím. Možná se potřebuju jen vyspat.
Nedávám to.
Jdu vařit. Přijde Anet.
pátek 28. února 2014
čtvrtek 27. února 2014
Name generator
Dneska bych se ráda podělila o svoji sbírku generátoru jmen:D
Pokud chcete inspiraci pro název kapely, není nic lepšího než generátor!:D.
Nejdříve si dáme hudební:
Black Metal
Heavy metal
Příště budou filmové generátory:)
PS. napište mi do komentářů jak se jmenujete:D
Pokud chcete inspiraci pro název kapely, není nic lepšího než generátor!:D.
Nejdříve si dáme hudební:
Black Metal
Heavy metal
Punk generátor
Country Star
A pro milovníky hip hop Wu Tang jménoPříště budou filmové generátory:)
PS. napište mi do komentářů jak se jmenujete:D
Dont ask.
úterý 25. února 2014
Like a Child 2
Pokračování dětské literatury
Kazašské lidové pohádky jsou další mojí oblíbenou knihou. Najdeme celkem čyři celky rozdělené na pohádky kouzelné, strašidelné, chytré a čtverácké. Příběhy se opět nepodobají ničemu, co se vypráví tady ve střední Evropě. V pohádkách se setkáváme s orientálními jurtami, hrdiny se jmény Mundybáj, Er-Tostik či Žumageldy, draky, sultány. Ač pohádky, taky každá nedopadne dobře - hlavně ty o nešťastné lásce. Přestože kniha je pro děti od devíti let, i dneska se kolikrát začtu do příběhů ze starých tábořišť kočovných kmenů a osudů dívek, které slibovaly manželství bohatým chánům, kteří se pak stali obětí zrady.
Rok vydání 1973, Lidové nakladatelství
Vousy na mašličku pocházejí z míst, která se nachází ještě dál než kazašské příběhy - jedná se o japonské pohádky, jejichž hrdiny jsou zvířata, děti, starci, kdokoliv. Pohádky jsou vhodné pro menší děti, jednoduchá pointa, děj a smysl příběhů jsou doplněny krásnými ilustracemi Šinty Čó.Pokud toužíte po neobvyklých exotických příbězích, s laskavým koncem, doporučuji.
Kdo by neznal rudou knihu plnou ruských pohádek, jež měl každý doma po rodičích. Ač ruské pohádky vydávané v době nejhlubšího socialismu, kniha je krásná, s nádhernými ilustracemi a hezkými příběhy. Setkáváme se s klasickým Ivanem, krásnou Vasilisou, s bohatými carstvími, Kostějem nesmrtelným, Marjou Morevnou. Dobro vyhrává nad zlem, carové jsou bohatí, carevny mají krásné sarafány, lásku získáš když prošlapeš tři páry železných bot a Krása Nesmírná žije tuze daleko.
Miluju tu smějící se kočičku.
O vlčí nevěstě
Rok vydání 1977, vydavatelství AlbatrosKazašské lidové pohádky jsou další mojí oblíbenou knihou. Najdeme celkem čyři celky rozdělené na pohádky kouzelné, strašidelné, chytré a čtverácké. Příběhy se opět nepodobají ničemu, co se vypráví tady ve střední Evropě. V pohádkách se setkáváme s orientálními jurtami, hrdiny se jmény Mundybáj, Er-Tostik či Žumageldy, draky, sultány. Ač pohádky, taky každá nedopadne dobře - hlavně ty o nešťastné lásce. Přestože kniha je pro děti od devíti let, i dneska se kolikrát začtu do příběhů ze starých tábořišť kočovných kmenů a osudů dívek, které slibovaly manželství bohatým chánům, kteří se pak stali obětí zrady.
Vousy na mašličku
Jošitomo ImaeRok vydání 1973, Lidové nakladatelství
Vousy na mašličku pocházejí z míst, která se nachází ještě dál než kazašské příběhy - jedná se o japonské pohádky, jejichž hrdiny jsou zvířata, děti, starci, kdokoliv. Pohádky jsou vhodné pro menší děti, jednoduchá pointa, děj a smysl příběhů jsou doplněny krásnými ilustracemi Šinty Čó.Pokud toužíte po neobvyklých exotických příbězích, s laskavým koncem, doporučuji.
Krása nesmírná
Rok vydání 1977, Lidové nakladatelstvíKdo by neznal rudou knihu plnou ruských pohádek, jež měl každý doma po rodičích. Ač ruské pohádky vydávané v době nejhlubšího socialismu, kniha je krásná, s nádhernými ilustracemi a hezkými příběhy. Setkáváme se s klasickým Ivanem, krásnou Vasilisou, s bohatými carstvími, Kostějem nesmrtelným, Marjou Morevnou. Dobro vyhrává nad zlem, carové jsou bohatí, carevny mají krásné sarafány, lásku získáš když prošlapeš tři páry železných bot a Krása Nesmírná žije tuze daleko.
pondělí 24. února 2014
sobota 22. února 2014
Like a child
Dneska bych vám ráda ukázala svoje knížky, které jsem četla jako dítko. Odjakživa si s námi maman četla, babičky nám dávaly knížky po rodičích a tou dobou taky vznikla moje čtenářská závislost, kterou v poslední době bohužel dost zanedbávám:(
Stařičká opoužívaná knížka, kterou jsem milovala ze všech nejvíc. Obsahuje pohádky z Pobaltí a to bylo zase něco jiného, nového a neokoukaného. Knihu ilustroval Vladimír Brehovszký a obrázky jsou v ní fakt nádherné. Některé pohádky, jak je obvyklé, se podobají těm českým - například Chytrá vesničanka je paralelou na Chytrou horákyni, za to některé jsou podobné spíše těm ruským - Tři koně (podobný příběh je i v Kráse nesmírné, která se tu taky objeví). Všechny pohádky v sobě ukrývají nějaké moudro, ponaučení, dobro klasicky vítězí nad zlem a důvtip nad prohnaností. Jedna z mých oblíbených byla Hoře přehoře, která pojednávala o chudém hodném sedlákovi, který měl smůlu a jeho bohatém sousedu, který ač zlý žil si na vysoké noze. Jednoho dne sedlák říká - Ach mé Hoře přehoře a Hoře se objeví. Sedlák ho zavře do krabičky, bohužel (nebo možná bohudík) se pochlubí zlému sousedu. Ten samozřejmě nechce, aby se hodný sedlák měl dobře a Hoře vypustí, to se ale nechce vrátit k hodnému a zůstává u boháče, kterému se rázem přestává dařit.
Tato knížka je pro změnu knihou pohádek z Moravy. Vůbec jsem ji sama nechtěla číst, protože mě děsily dalíovsko-kubisticko-futuristické obrázky Jiřího Hadlače. Pohádky jsou značně odlišné od všech, nepodobají se žádným a jsou značně originálním. Mají takový ten moravský lidový nádech a humor jako například seriál Slovácko sa nesudí. Nejvtipnější je zřejmě Učený kmotr, jež učí mluvit svého kmotřence chytře. Takže na otázky, jak se říká tomuto zvířeti, syn odpověděl kočka, ale kmotr ho opraví, že inu ne, že se mu říká bystrost. Nakonec když hoří stodola, kmotřenec říká kmotrovi - Bystrost s prudkostí skočila do radosti, honem sem s hojností, což bylo v překladku - Kočka s uhlíkama v kožichu skočila do stodoly, honem sem vodu. Nikdo mu nerozuměl a stodola shořela. Asi se to nezdá moc vtipný ale věřte, že je:D
Čarovný zeměklíč je soubor tatranských pohádek a pověstí. Většinou se jedná o lidová vysvětlení jak vznikl který vrch a jak přišel ke svému pojmenování. První a druhá pověst je o vzniku Tater jako takových, třetí o vzniku jména Tatry. Kniha ale není jen o horách - vypráví i pověsti o kvítku protěži, o horských plesích, o vládkyni Tater zlé Omně a o princi, kterého chtěla - Uladinovi a tak dále. Vzhledem k tomu, že už se nejedná jen o pohádky ale i o pověsti, musíme někde čekat i špatný konec. Kolikrát jsem jako malá brečela když Uladin zemřel a jeho nevěsta Alda nechtěla bez něho žít a zemřela taky.
Pokračování příště:)
Diamantová sekera
Rok vydání 1956, vydavatelství Svět sovětůStařičká opoužívaná knížka, kterou jsem milovala ze všech nejvíc. Obsahuje pohádky z Pobaltí a to bylo zase něco jiného, nového a neokoukaného. Knihu ilustroval Vladimír Brehovszký a obrázky jsou v ní fakt nádherné. Některé pohádky, jak je obvyklé, se podobají těm českým - například Chytrá vesničanka je paralelou na Chytrou horákyni, za to některé jsou podobné spíše těm ruským - Tři koně (podobný příběh je i v Kráse nesmírné, která se tu taky objeví). Všechny pohádky v sobě ukrývají nějaké moudro, ponaučení, dobro klasicky vítězí nad zlem a důvtip nad prohnaností. Jedna z mých oblíbených byla Hoře přehoře, která pojednávala o chudém hodném sedlákovi, který měl smůlu a jeho bohatém sousedu, který ač zlý žil si na vysoké noze. Jednoho dne sedlák říká - Ach mé Hoře přehoře a Hoře se objeví. Sedlák ho zavře do krabičky, bohužel (nebo možná bohudík) se pochlubí zlému sousedu. Ten samozřejmě nechce, aby se hodný sedlák měl dobře a Hoře vypustí, to se ale nechce vrátit k hodnému a zůstává u boháče, kterému se rázem přestává dařit.
Kouzelná píšťalka
Rok vydání 1972, nakladatelství BlokTato knížka je pro změnu knihou pohádek z Moravy. Vůbec jsem ji sama nechtěla číst, protože mě děsily dalíovsko-kubisticko-futuristické obrázky Jiřího Hadlače. Pohádky jsou značně odlišné od všech, nepodobají se žádným a jsou značně originálním. Mají takový ten moravský lidový nádech a humor jako například seriál Slovácko sa nesudí. Nejvtipnější je zřejmě Učený kmotr, jež učí mluvit svého kmotřence chytře. Takže na otázky, jak se říká tomuto zvířeti, syn odpověděl kočka, ale kmotr ho opraví, že inu ne, že se mu říká bystrost. Nakonec když hoří stodola, kmotřenec říká kmotrovi - Bystrost s prudkostí skočila do radosti, honem sem s hojností, což bylo v překladku - Kočka s uhlíkama v kožichu skočila do stodoly, honem sem vodu. Nikdo mu nerozuměl a stodola shořela. Asi se to nezdá moc vtipný ale věřte, že je:D
Čarovný zeměklíč
Rok vydání 1976, nakladatelství AlbatrosČarovný zeměklíč je soubor tatranských pohádek a pověstí. Většinou se jedná o lidová vysvětlení jak vznikl který vrch a jak přišel ke svému pojmenování. První a druhá pověst je o vzniku Tater jako takových, třetí o vzniku jména Tatry. Kniha ale není jen o horách - vypráví i pověsti o kvítku protěži, o horských plesích, o vládkyni Tater zlé Omně a o princi, kterého chtěla - Uladinovi a tak dále. Vzhledem k tomu, že už se nejedná jen o pohádky ale i o pověsti, musíme někde čekat i špatný konec. Kolikrát jsem jako malá brečela když Uladin zemřel a jeho nevěsta Alda nechtěla bez něho žít a zemřela taky.
Pokračování příště:)
pátek 21. února 2014
poČtení
Pokud hledáte inspiraci či nové blogy, tady je možnost - Semi-Sweet Beauty Blog, můžete přidávat i svoje.
Já se těším, že mi zase něco přibyde do seznamu čtení:)
Já se těším, že mi zase něco přibyde do seznamu čtení:)
Life is for alive.
Přijdu si, jako by se ze mě stávala Samantha, když chodila s Marií.
Vyznání lásky ve dvě ráno, na který nedokážu reagovat, nevím, co psát. Chtěla bych vášeň, která nepřichází a vím, že z části je to moje chyba, přesto se nedokážu ubránit a chybí mi to. Ale od toho posranýho října prostě nevím. Nemůžu. Nechci. Chybí mi ta jiskra, letmý otření, který vyvolává požár, dvojmyslný pohledy do očí.
Je to moje chyba? Jsem já ta zlá, ta co jí pořád něco nestačí? Může za to ten říjen nebo já? Nebo jsem prostě taková?
Strašně bych chtěla, aby to bylo jako dřív.
Vyznání lásky ve dvě ráno, na který nedokážu reagovat, nevím, co psát. Chtěla bych vášeň, která nepřichází a vím, že z části je to moje chyba, přesto se nedokážu ubránit a chybí mi to. Ale od toho posranýho října prostě nevím. Nemůžu. Nechci. Chybí mi ta jiskra, letmý otření, který vyvolává požár, dvojmyslný pohledy do očí.
Je to moje chyba? Jsem já ta zlá, ta co jí pořád něco nestačí? Může za to ten říjen nebo já? Nebo jsem prostě taková?
Strašně bych chtěla, aby to bylo jako dřív.
středa 19. února 2014
Lost life
úterý 18. února 2014
Banana
Dnešní den je akční.
Zaprvý se mi zdá strašně dlouhej, protože jsem brzo vstávala a za druhý už se mi nic nechce. Oběhla jsem celý město, utratila poslední prachy za hadry v sekáči (ale za peckový!), zprovoznila internetový bankovnictví, potkala spolužáka, kterej spočítal, že ke státnicím se musí učit od teď dvě otázky denně (tzn. já bych taky měla - hahaha), nechala jsem se vyfotit na průkazku (příšerný jako obvykle:D), naplánovala jsem pivo na večer, na který nikdo nechce jít, protože jeden zvrací, jedna má dítko, další tu nechce zůstávat dlouho, zapomněla jsem koupit konzervu kočce, peru se s novým mobilem, radši půjdu s Terkou na kafe než bych psala bakalářku, pořád chci jít na to pivo večer, hledám teploměr.
Jdu na to kafe.
A pak do práce.
A pak domů, protože nikdo nechce na pivo.
Zaprvý se mi zdá strašně dlouhej, protože jsem brzo vstávala a za druhý už se mi nic nechce. Oběhla jsem celý město, utratila poslední prachy za hadry v sekáči (ale za peckový!), zprovoznila internetový bankovnictví, potkala spolužáka, kterej spočítal, že ke státnicím se musí učit od teď dvě otázky denně (tzn. já bych taky měla - hahaha), nechala jsem se vyfotit na průkazku (příšerný jako obvykle:D), naplánovala jsem pivo na večer, na který nikdo nechce jít, protože jeden zvrací, jedna má dítko, další tu nechce zůstávat dlouho, zapomněla jsem koupit konzervu kočce, peru se s novým mobilem, radši půjdu s Terkou na kafe než bych psala bakalářku, pořád chci jít na to pivo večer, hledám teploměr.
Jdu na to kafe.
A pak do práce.
A pak domů, protože nikdo nechce na pivo.
neděle 16. února 2014
Kateřina Janouchová - Kniha o orgasmu
Před čtyřmi roky vyšla malá červená knížečka od Kateřiny Janouchové
– Kniha o orgasmu s podtitulem Vše o umění jak dosáhnout orgasmu.
Má 192 stran, tvrdou vazbu, hezký, jednoduchý a stylový
design.
Kniha je rozdělená na dvě hlavní kapitoly – Ženský orgasmus
a Mužský orgasmus. Tomu ženskému je věnována větší část a mně to vůbec nevadí.
Přece jen si to koupí spíš ženy. Z mé vlastní zkušenosti, každý chlap,
kterému jsem to dala číst, nebyl moc nadšený, že by měl trávit chvíle teoriemi
a ne praxí.
Na začátku obou kapitol se autorka věnuje tělovědě a funkci
orgánů. Poté už najdeme očíslovaná fakta např. ,,Co víme o poštěváčku“ a rady,
jmenujme za všechny třeba ,,Jak onanovat a dosáhnout krásnějších orgasmů“. Dále
najdeme inspiraci pro sexuální fantazie, co dělat, když nemůžeme orgasmu
dosáhnout, orgasmus s partnerem, tipy pro orální sex a triky pro
vícenásobný a mokrý orgasmus. Toť o ženě a ještě mnohem víc.
Mužům je věnována druhá část knihy, organizačně podobně jako
v části u ženy – tělověda, anatomie penisu, jak funguje mužský orgasmus,
fakta o něm, experimentace, orgasmus bez výronu semene, techniky
k oddálení orgasmu.
Nebudu říkat, že jsem nalezla skvělé a originální poznatky.
Kupu nápadů musí mít člověk, co sexuálně žije,
baví ho to a rád experimentuje, sám ze života. Přesto v těch dvě stě
padesáti odstavcích najdeme věci, které by málokoho napadly, vzpomeneme si na
ty, na které už jsme zapomněli, nebo oživíme ty, na které jsme líní, protože
ruku na srdce – každý má někdy chvíli, kdy se mu tak úplně nechce. Po přečtení
téhle knihy toto ale nehrozí.Za mě můžu rozhodně doporučit. Víc takových knih na českém trhu. Možná by pak ubylo nesmyslných fór, kde se ženy ptají proč nemůžou dosáhnout orgasmus.
Kateřina Janouchová je spisovatelka česko-ruského původu
věnující se sexuální literatuře. Žije ve Stockholmu. Její zřejmě nejslavnější
kniha se jmenuje Nejbližší a popisuje život s alkoholikem. Víc o ní psát
nebudu, protože google máme každý.
Corpse Bride
Dneska se mi zdál sen. Po dlouhý době měl hlavu a patu.
Byli jsme na Martiniku. Na mým milovaným a vysněným Martiniku.
S cizincem.
On se koupal a já jsem seděla na pláži a koukala se na něj. Byla tam taková ta průhledná modrá voda, jako bývá v katalozích o zájezdech. A bylo to krásný. A tak skutečný.
Je to zvláštní, protože večer mi cizinec psal. Asi nějaká divná telepatie.
A teď mi píše taky.
Je ospalá nudná neděle a já nic nedělám.
Byli jsme na Martiniku. Na mým milovaným a vysněným Martiniku.
S cizincem.
On se koupal a já jsem seděla na pláži a koukala se na něj. Byla tam taková ta průhledná modrá voda, jako bývá v katalozích o zájezdech. A bylo to krásný. A tak skutečný.
Je to zvláštní, protože večer mi cizinec psal. Asi nějaká divná telepatie.
A teď mi píše taky.
Je ospalá nudná neděle a já nic nedělám.
sobota 15. února 2014
pátek 14. února 2014
Love TAG - ten nejvíc sarkastickej TAG jakej jste kdy viděli
Poprvé to bylo ve třetí tříde. Jmenoval se Olda. Bylo to
takové pošťuchování, psaníčka a podobně. Skončilo to tragicky - v páté třídě
odešel na gymnázium. Pak přišla taková ta vážnější, já v osmé, on v deváté,
Michal. První pusa. Jak psala Evelin - já premiantka, on vyvrhel. V šestnácti
přišla první láska, s kterou jsem chtěla být už navždycky. Honza. Podvedl mě.
2. Jsi právě teď zamilovaná?
Těžko odpovědět. Kdo to tu čte ví, co a jak se změnilo po říjnu.
Popravdě jsem teď ve stádiu, kdy nemám moc ráda ani sebe, natož někoho jinýho.
3. Co pro tebe znamená láska?
Asi nějaký pocit bezpečí. Těšení se na druhýho, štěstí, že
je někdo pro koho jste celej svět.
4. Měla jsi někdy zlomené srdce?
Měla. Poprvé když mě podvedl Honza, podruhé když jsme si
myslela, že Pepa je pravá láska a nebyl.
5. Co je podle vás tajemství úspěchu, co se lásky týče?
Nevím. Všechny se mi hroutí takže fakt netuším:D
6. Nejromantičtější gesto, které pro tebe někdo udělal?
Stačí mi uvařenej čaj po ránu. A rozdělení se o poslední
cigaretu.
7. Nejromantičtější gesto, které jsi pro někoho udělala?
Asi když vykrajuju srdce ze sýru na těstoviny.
8. Ideálně strávený Valentýn?
Neřeším.
9. Nejoblíbenější písnička o lásce?
Kdyby to měla být písnička, ze který kape vášeň byla by to
El tango de Roxanne z Moulin Rouge:
anebo Malagueňa Salerosa od Chingona -
A pak vyloženě o lásce
10. Nejoblíbenější romantický film/seriál?
Quills - perem markýze de Sade. Anna Karenina. Sekretářka. Once.
11. Nejoblíbenější příběh o lásce?
Klasika Romeo a Julie.
No možná to nebylo zas tak sarkastický.
čtvrtek 13. února 2014
úterý 11. února 2014
Its all in your head, Alice.
Jsem unavená. Moc.
Přes den jsem byla znuděná. V práci a po práci s Terkou na pivu. Bylo to bezva:) Cizinec mi psal jestli nejdu na pivo. Napsala jsem, že jsem. Napsal, že on je taky. Neodepsala jsem.
Přijdu domu a L se tu vzteká, že má zavirovanej počítač.
Vykrojila jsem mu srdce ze sýru na těstoviny. Nevšiml si.
Už mám zahojený tetování. Zítra jdem na tah ještě s Grace.
Potřebuju práci. Potřebuju dělat minimálně osm hodin denně. Jak jsem zvyklá.
Přes den jsem byla znuděná. V práci a po práci s Terkou na pivu. Bylo to bezva:) Cizinec mi psal jestli nejdu na pivo. Napsala jsem, že jsem. Napsal, že on je taky. Neodepsala jsem.
Přijdu domu a L se tu vzteká, že má zavirovanej počítač.
Vykrojila jsem mu srdce ze sýru na těstoviny. Nevšiml si.
Už mám zahojený tetování. Zítra jdem na tah ještě s Grace.
Potřebuju práci. Potřebuju dělat minimálně osm hodin denně. Jak jsem zvyklá.
sobota 8. února 2014
Its quite possible I Feel truly dead inside
Co mi přibylo v MP3 vol. 1
Men in Work - Down Under
Clash - Should I Stay or Shoul I go
pátek 7. února 2014
Deleting
Ráno vstávám, jen kvůli tomu, abych celej den neprospala. A že musím jít večer do práce.
Nemám moc chuť k jídlu.
Všechno je takový šedivý. Stejný. Pořád všechno stejný.
Pořád sedíme doma.
Posledních pár týdnů, no vlastně tak měsíc, se mi pořád honí v hlavě ty hnusný věci z pauzy. Nechci na to myslet, nechci, aby se to vracelo. Chci, aby to bylo jako dřív. Aby bylo všechno v cajku.
Teď se do toho přimotal ještě jeden člověk, což mi fakt moc nepřidává.
Všechno je, jak říká babička, posraným navrch.
Nemám moc chuť k jídlu.
Všechno je takový šedivý. Stejný. Pořád všechno stejný.
Pořád sedíme doma.
Posledních pár týdnů, no vlastně tak měsíc, se mi pořád honí v hlavě ty hnusný věci z pauzy. Nechci na to myslet, nechci, aby se to vracelo. Chci, aby to bylo jako dřív. Aby bylo všechno v cajku.
Teď se do toho přimotal ještě jeden člověk, což mi fakt moc nepřidává.
Všechno je, jak říká babička, posraným navrch.
čtvrtek 6. února 2014
úterý 4. února 2014
Cat Tattoo
Lidi, který jsem poznala
- protože si to zaslouží.
- protože mě ovlivnili
Řazeno chronologicky:
Ségra - moje nejmilejší
Terka - Poprvé jsme
se potkaly na návštěvě školek. Pak jsem se setkaly v první třídě, po
základce jsme šly každá jinam a sešly jsme se na vejšce. Dneska se sejdem
v práci. Takže vím, že s tímhle člověkem se vždycky sejdu, ať bude
jakkoliv daleko. Byla vždycky první, u koho jsem nešťastná seděla, když se něco
dělo. Tenkrát mi řekla – přežiješ to, ale bude to krutý. Člověk, kterej
z nikdy udělal možná a z možná ano a mě to přijde strašně fascinující. Moc
ti to přeju:)
Grace – sama řekla, že chce tenhle pseudonym:D, též jsme se
setkaly na základní škole, Grace je přímá, názorově mi je velice blízko,
s ničím se moc nesere, mockrát mi poskytla azyl, byla první, u koho jsem
plakala ten osudnej den 21. října. Z naší trojky je jediná, kdo dodělá
bakaláře. Aspoň někdo:D
Anet – jedinej důvod proč mi nevadí čtyři roky strávený na
gymplu, protože jinak bychom se nepoznaly, holka, která zažila strašně moc
špatnýho, ale ze všeho se dostala a je to nezpochybnitelnej důkaz, jak je silná
člověčí vůle. Ještě chvíli a všechno bude dobrý. Nikdo ti nemůže ublížit, když
mu to nedovolíš.
Matěj – nás spojuje jeden člověk, a vypadá
to, že bude i po zbytek doby. Když se nic neposere, ale já vím, že ne.
Neskutečně se vypracoval a je to můj důkaz, že člověk je nejlepší v tom,
co ho baví.
Šárka – potkali jsme se na vejšce, pamatuju si jak nám
prvních pár dní připomínala Kirsten Steward, ale teď vím, že je mnohem
krásnější, nikdy nezapomenu na příhodu o mytí vlasů:D škoda, že se tak málo
vidíme
Adam – potkali jsme se ve škole a začali se spolu bavit, od
tý doby si bez něj život neumím představit. Můžeme se nevidět půl roku a pak se
sejdeme v čajovně a je pořád o čem se bavit. Člověk, který umí složitý
věci jednoduše vysvětlit, podělí se o zkušenosti ze života a vždycky mi poradí,
upřímně a na rovinu. Jo a na Pinheada jsem koukala s dabingem!
Míša – moje vedoucí, můj guru, co se týče vztahů i života,
skvělá ženská.
Cizinec - nedefinovatelné
Radim – jeden z bezvadných lidí, s kterými jsem
se poznala v práci, upřímnej kluk, držel mě v tom posraným říjnu
a byl jeden z prvních, kdo mi na férovku řekl, že to nedopadne dobře,
skvělej chlastací partner, kluk, kterej se mnou neměl nikdy vedlejší úmysly, pamatuju
si jak jsme šli poprvý do hospody na růžek a on mi napsal – makej nebo se tu
ožeru:D momentálně mi napsal, že přestal kouřit. Asi se blíží konec světa.
Martin – taky z práce, mírně ujetej, jeden
z našich prvních rozhovorů byl o prstu v prdeli při focení leseb,
Marti chybíš mi, snad se ti dobře daří
Hanka – Háňa, celý léto jsme dřely spolu, naučila mě klidu a
vycházení s lidma, osvětlila mi základy pedagogiky a vůbec, je to mistryně
na hodnocení chlapskejch zadků, jen si m to nestihla naučit:/:D
Pokud mi někdo vypadl, omlouvám se.
Všechny vás mám ve svým cattattoo.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)