sobota 22. února 2014

Like a child

Dneska bych vám ráda ukázala svoje knížky, které jsem četla jako dítko. Odjakživa si s námi maman četla, babičky nám dávaly knížky po rodičích a tou dobou taky vznikla moje čtenářská závislost, kterou v poslední době bohužel dost zanedbávám:(

Diamantová sekera

Rok vydání 1956, vydavatelství Svět sovětů

Stařičká opoužívaná knížka, kterou jsem milovala ze všech nejvíc. Obsahuje pohádky z Pobaltí a to bylo zase něco jiného, nového a neokoukaného. Knihu ilustroval Vladimír Brehovszký a obrázky jsou v ní fakt nádherné. Některé pohádky, jak je obvyklé, se podobají těm českým - například Chytrá vesničanka je paralelou na Chytrou horákyni, za to některé jsou podobné spíše těm ruským - Tři koně (podobný příběh je i v Kráse nesmírné, která se tu taky objeví). Všechny pohádky v sobě ukrývají nějaké moudro, ponaučení, dobro klasicky vítězí nad zlem a důvtip nad prohnaností. Jedna z mých oblíbených byla Hoře přehoře, která pojednávala o chudém hodném sedlákovi, který měl smůlu a jeho bohatém sousedu, který ač zlý žil si na vysoké noze. Jednoho dne sedlák říká - Ach mé Hoře přehoře a Hoře se objeví. Sedlák ho zavře do krabičky, bohužel (nebo možná bohudík) se pochlubí zlému sousedu. Ten samozřejmě nechce, aby se hodný sedlák měl dobře a Hoře vypustí, to se ale nechce vrátit k hodnému a zůstává u boháče, kterému se rázem přestává dařit.

Kouzelná píšťalka

Rok vydání 1972, nakladatelství Blok

Tato knížka je pro změnu knihou pohádek z Moravy. Vůbec jsem ji sama nechtěla číst, protože mě děsily dalíovsko-kubisticko-futuristické obrázky Jiřího Hadlače. Pohádky jsou značně odlišné od všech, nepodobají se žádným a jsou značně originálním. Mají takový ten moravský lidový nádech a humor jako například seriál Slovácko sa nesudí. Nejvtipnější je zřejmě Učený kmotr, jež učí mluvit svého kmotřence chytře. Takže na otázky, jak se říká tomuto zvířeti, syn odpověděl kočka, ale kmotr ho opraví, že inu ne, že se mu říká bystrost. Nakonec když hoří stodola, kmotřenec říká kmotrovi - Bystrost s prudkostí skočila do radosti, honem sem s hojností, což bylo v překladku - Kočka s uhlíkama v kožichu skočila do stodoly, honem sem vodu. Nikdo mu nerozuměl a stodola shořela. Asi se to nezdá moc vtipný ale věřte, že je:D



Čarovný zeměklíč

Rok vydání 1976, nakladatelství Albatros


Čarovný zeměklíč je soubor tatranských pohádek a pověstí. Většinou se jedná o lidová vysvětlení jak vznikl který vrch a jak přišel ke svému pojmenování. První a druhá pověst je o vzniku Tater jako takových, třetí o vzniku jména Tatry. Kniha ale není jen o horách - vypráví i pověsti o kvítku protěži, o horských plesích, o vládkyni Tater zlé Omně a o princi, kterého chtěla - Uladinovi a tak dále. Vzhledem k tomu, že už se nejedná jen o pohádky ale i o pověsti, musíme někde čekat i špatný konec. Kolikrát jsem jako malá brečela když Uladin zemřel a jeho nevěsta Alda nechtěla bez něho žít a zemřela taky.


Pokračování příště:)

Žádné komentáře:

Okomentovat