čtvrtek 27. listopadu 2014

Lilek... stojí to za to či ne?

Často jsem četla o lilku jako o dobré variantě v masových pokrmech, o něččem co je vynikající na grilu a podobně. Navíc má peckovou barvu, je hezkej a hladkej a mě sympatickej. ALE! Zkoušeli jsme ho na grilu a bylo to strašný, bez chuti mačkavý a měkký (říká se
labuznik.cz
mu patližán, už vím proč). Od tý doby jsem se lilku vyhýbala.
Teď jsem kolem něj chodila ve Sparu a říkala jsem si že bych to mohla zase zkusit. Našla jsem si nějakej recept na pomazánku, která se skládala z lilku, česneku, petržele, soli, pepře a oleje. Toť vše. Jednoduchý jako facka. Lilky se upečou, rozmixují se zbytkem ingrediencí.

A teď verdikt.
Ještěže jsem koupila jen jeden! Lilek jsem upekla a vytáhla podivnou, opět žvýkavou hmotu. Rozmixovala jsem s česnekem, solí a pepřem. Pořád to nemělo žádnou chuť. Přidala jsem česnek a pak to chutnalo jako česnek. Díky bohu aspoň něco. Pak jsem přidala ještě celer a dostalo to trochu formu ale stejně - rozhodně to není tak výborný jak se všude píše.

Nevím proč, lilek mě nemá rád.
Neumím přijít na to čím ho dochutit, jak ho udělat nebo cokoliv, aby to bylo dobrý.
Takže v mojí kuchyni lilek nemá místo.

pondělí 24. listopadu 2014

I survived Schrondinger.

Včerejšek jsem přežila. Bylo to krutý ale jo. 

Měla jsem návštěvnost 66 lidí a dneska 8. Zajímalo by mě na čem je to závislý. Ne že bych svůj blog zakládala na tom jak moc je čtenej nebo nečtenej, stejně si to tady čtyři roky píšu jen pro sebe ale zajímalo:)
Dnešní den je zvláštní. Ředitel na mě vyjel úplně bez důvodu, všichni jsou akorát nasraný a otrávený a vím čím to je ale prostě to nechápu. Nevylejvám si zlost na jinejch lidech a neuznávám to.
Teď si zahraju kanastu online a půjdu spát vstříc dalším zítřkům, který nevypadaj hezky ale přežít je musim.

neděle 23. listopadu 2014

telling terrible things

Dneska mě zachvátil neskutečně hnusnej pocit destrukce. Sebedestrukce.
Konce. Pocit paniky. Bloumala jsem tím obchoďákem a cejtila jak mi je čím dál hůř a hůř a jak strašně pociťuju nenávist sama k sobě. Ke svýmu tělu. Vždycky jsem chtěla vypadat trochu jinak, ale v posledních dnech mě to zachvacuje víc a víc. Valí se na mě dokonalý tváře a dokonalý těla ze všech stran a já podlíhám, neumim a nejde mi se bránit tý nicotě, co mě obklopuje a všem sžíravým pocitům, který mi říkaj, že jiný to už nebude a já to nezměnim. Seděla jsem nad kafem a přemejšlela jestli má víc ženskejch až takový komplexy z toho, že mají malá prsa. Proč lidi se stejnou váhou maj ten sexy žlábek, kterej já nikdy mít nebudu?
V tý situaci jsem si vzpomněla na Mirandu ze Sexu ve městě a její záchvat úzkosti a napadlo mě, kdo by za mnou asi přijel do nemocnice. A nenapadl mě nikdo. Ne že bych nikoho neměla, ale těch pár lidí je strašně daleko.
Můj svět je hořkej.
A můj třes rukou je horší.
Mám strach, že už to je na psychoterapeuta, léky nebo i na psychologa.
L nechápe, že když mi stokrát řekne, že se mu takhle líbim, že mi to nepomůže.
Mám chuť si lehnout do postele a brečet. Brečet kvůli ničemu.

Paper or plastic.

Tohle byl těžce prokalenej víkend. A prohádanej. Což může někoho evokovat k myšlence, že piju proto, že se hádáme. Ne, takhle to nebylo. Prostě se dobře sešly okolnosti a lidi a lepší než sedět sama doma.
Teď musím vymyslet jídelníček na příští tejden, uklidit a začít se naštvávat, že musim jít do práce zejtra.
Krom toho úklidu vyjde asi všechno.
Po pěti dnech v práci jsem měla dva dny volna a bylo to strašně málo.
Tak asi pojedu nakupovat dárky!

čtvrtek 20. listopadu 2014

Golden brown.

Dneska jsem poprvé měla v práci dobrej pocit, že jsem někomu pomohla.
Chtěla jsem něco psát a nemůžu si vzpomenout. Hlavní pointa byla sdílet tuhle písničku.

pondělí 17. listopadu 2014

Always be yourself, pirate.

Dneska jsem v práci dostávala slušnou sodu. Nejdřív mě to mrzelo, a pak jsem se smála. Lidi nazývající mě slovem VONA mě nemůžou urazit. A matky s nevychovanejma dětma už vůbec ne.
Ovšem představa, že tam budu až do pátka, každý den, na nohách deset hodin mě kapku děsí.

Always be yourself. A taky, že budu.

neděle 16. listopadu 2014

Texmex hrnec

Dlouho jsem nevařila, takže se chci podělit (a hlavně se vychválit:D) o dnešní jídlo.
Podle kuchařky Veganské pochoutky - texmex hrnec (vlevo kuchařka, pravo já).

Potřebujete:
brambory
fazole - červené i bílé
cibule
protlak
seitan
rajčata

a zbytek, co je doma.

Postup je následující a netrvá těch 45 minut, co píšou v kuchařce.
Dát vařit brambory ve šlupce, vedle orestovat seitan a cibuli, přidat protlak. Chvíli píct, pak přidat rajčata (měly bejt z plechovky, dala jsem čerstvý). Chvíli píct. Zalejt vývarem. Vařit. Na posledních deset minut vaření přidat okapaný fazole, červený i bílý. Dochutit pepřem a solí. Dala jsem jen chili a stačí to:)
Je to parádní!

sobota 15. listopadu 2014

Impossible.

Dneska jen pár dojmů z poslední doby:
Chodit z práce v pět, případně šest je fajn.
Venku už začíná bejt hnusně a já pořád nemám nový boty.
Koupila jsem si první peeling na obličej v životě.
Vybírám si skříň.
Teď mi upadlo něco ze zubu.
Nechci k zubaři.
Přijde mi, že jsem taky v impossible situaci:(.

úterý 11. listopadu 2014

Fake.

Včera mě bejvalej šéf učil základy sebeobrany a řekl mi - Nikdy se nesmíš bát a když zaútočíš, nikdy nesmíš ustoupit.
Jestli bych se ubránila, netuším. Ale vím že se nikdy nesmím bát. Teď tady sedím a nechce se mi zejtra do práce, protože se bojím, že zas něco poseru. Ne že by se tak stalo, ale jak tam jsem krátce neumím poradit lidem, vyhovět jim a nějakým způsobem uzavřít prodej Všichni říkají že se to naučím. Ale já se tak fakt necejtim. Možná je to tím, že se teď všechno sere, respektive se nesere nic, ale všechno je posraným navrch už tak dlouho, že jsem strašně unavená a nevím jak to řešit a jak dál. Říká se, že člověk by se měl držet toho, co umí. Takže já bych se měla vrátit zas doplňovat, za bar, nebo bych měla vyučovat věčně otrávenou náladu, protože v tom sem taky machr.

sobota 8. listopadu 2014

Happy turtle.

Jsem unavená a jde na mě krize. Dneska jsem se v práci totálně trápila, neutíkalo mi to a pak se navalila kupa lidí, že jsem si ani nestíhala dojít na záchod. Nebavilo mě to. Nevím, co to se mnou je. Přijdu si jak největší nevděčník. Doufám, že to je proto, že mám mít menzes a přijde mi všechno černý.
A nemám šťastnou želvu.
Přitom když skončím, můžu dělat co chci, můžu konečně vařit jak chci. Nemusím už nic a je to skvělý. Zajdu si na víno po práci jen tak, protože můžu.
Možná je to tím, že se tam ještě učím a nevím a na všechno se musím ptát. A lidi se na mě dívaj a radši jdou za někym jiným.
A vůbec.

úterý 4. listopadu 2014

Interesting.

Vyplňuju dotazníky na vyplnto a poprvý zaškrtávám vzdělání vysokoškolské a pracovní zařazení zaměstnaná, místo student a brigáda.
Je to zvláštní.

pondělí 3. listopadu 2014

ultrarychlý jídlo

Potřebujete koupit čtyři věci (zbytek předpokládám, že každej má doma):
mraženej hrášek (lepší čerstvej, ale je listopad...)
kukuřici v nálevu (nebo taky mraženou)
rejži
sojovou smetanu

Dát vařit rýži. Orestovat cibuli a na plátky česnek, můžeme i chilli papričku (ale nepřehnat jako dneska já). Když je cibulka ok, přidáme hrášek a kukuřici a prohřejeme. Uvařenou rejži přidáme do zeleniny, trochu kari a zalijeme sojovou smetanou podle chuti.
Pokud to budete vařit ve woku, je to za deset minut hotový, než se uvaří rejže člověk se stihne i umejt.
Jo a jídlo není tak vybledlý jak na fotce:D

neděle 2. listopadu 2014

Teddy bears

rací se mi jeden sen. Jsem v lese a dojdu k domu, do kterýho se nějak přes sklep dostanu. Dům je vevnitř luxusní, je bohatejch majitelů a všude je ochranka, která nehlídá, ale zabíjí. A já se musím schovávat. A potřebuju utýct a nevim jak a kudy. A někdy mě dostanou a někdy ne.

I když... možná se mi to nezdálo a je to jen zdání, že už jsem to někdě viděla.

sobota 1. listopadu 2014

Dýňová pomazánka

Dýně jede! Dostala jsem menší dýni a recept na pomazánku, která se prý hodí i na topinky, což jsem nezkoušela a asi ani nezkusím, protože nezbyde:D Recept byl původně z masožraveckého přetvořen na vegetariánský, z této podoby jsem ho přetvořila na veganský.

Na pomazánku je třeba:
akorát velká dýně
dvě papriky (já dala žlutý)
česnek

olivový olej
sůl, pepř
kari
citron

Dýni a papriky nakrájíme na kousky, polijeme olivovým olejem a dáme péct, dokud dýně nezměkne - cca 25 minut na 200 stupňů. Česnek nakrájíme na plátky a dáme péct s dýní. Po vychladnutí rozmixujeme a přidáme česnek podle chuti, trochu kari, sůl a pepř. Lze dát i pálivou papričku. Já jsem navíc přidala ještě uzený tofu a sušená rajčata.

Je to fakt epesní jídlo!

Sledovat na FB me můžete ZDE