úterý 11. listopadu 2014

Fake.

Včera mě bejvalej šéf učil základy sebeobrany a řekl mi - Nikdy se nesmíš bát a když zaútočíš, nikdy nesmíš ustoupit.
Jestli bych se ubránila, netuším. Ale vím že se nikdy nesmím bát. Teď tady sedím a nechce se mi zejtra do práce, protože se bojím, že zas něco poseru. Ne že by se tak stalo, ale jak tam jsem krátce neumím poradit lidem, vyhovět jim a nějakým způsobem uzavřít prodej Všichni říkají že se to naučím. Ale já se tak fakt necejtim. Možná je to tím, že se teď všechno sere, respektive se nesere nic, ale všechno je posraným navrch už tak dlouho, že jsem strašně unavená a nevím jak to řešit a jak dál. Říká se, že člověk by se měl držet toho, co umí. Takže já bych se měla vrátit zas doplňovat, za bar, nebo bych měla vyučovat věčně otrávenou náladu, protože v tom sem taky machr.

1 komentář:

  1. pekne povedane, najma to ze potom uz nesmies ustupit- urcite to plati!

    OdpovědětVymazat