Femme fatale

Femme fatale.. jak to vlastně vzniklo? Abych pravdu řekla úplně jistá už si ani moc nejsem. Když jsem chodila s klukem, o kterým jsem si myslela, že je moje osudová láska (z části kvůli němu taky vznikl tenhle blog) začala jsem přemýšlet o osudovosti partnerství i o osudovosti celkově. Byla strašná náhoda, že jsme se poznali a po těch letech dali do kupy a nakonec to stejně nevyšlo. Filozofie Femme fatale ale zůstala. Nějakou obecnou definici jistě známe všichni tedy spíše všechny. Já jsem se strašně snažila abych byla osudová pro něj stejně jako byl on pro mě.

Začalo to prostou definicí:

Jsou dva druhy žen. Jedny Femme Fatale, věčně nešťastný a ty druhý, průměrný, co budou žít šťastně až do smrti ale nikdy vášnivě a divoce jako my, my Femme Fatale:)

Když se kluk začal chovat stylem, který jasně ukazoval, že není ten pravý a už vůbec ne osudový (i když o tomhle ještě často přemýšlím – co to vlastně všechno znamenalo a jakou úlohu to mělo), začala jsem se snažit ještě víc. Poté už jsem měla všeho dost a začala jsem být chladná, vypočítavá a bezohledná, už jsem neseděla jako ženuška poslušně na zadku a nečekala co se pán uráčí napsat. Asi jsem začala být potvora.  Začala jsem se starat sama o sebe, cvičit, zdravě jíst, chovat se tak jak jsem chtěla a jak se chová dáma a ejhle, kluk se obrátil ale už bylo pozdě.

Takže na začátku byla prostě jen omezující a urputná snaha. Pak mi došlo (jako klasicky asi každýmu po nějaký době) že to je něco víc, že je to stav mysli, ne názor někoho. Teď nad tím občas přemýšlím, nehrotím to a čekám k čemu se dostanu.

na obrázku je Hedy Lamarr