28.11.11

Zejtra odjíždím... ok... vrchol zoufalství se naplňuje..
Někdo řekl že nadávat budu moct až se vrátim...
uvidíme
nechce se mi

Louskáček

 Protožes ho chtěla..

Z říše pohádek

čeká Tě Louskáček

v saku červeným

zvedá se v hlavě dým

myšlenek

bude jen Tvůj

číslo Ti dá

až stát bude

v čekárně

u zubaře

Když není kam odjet a není kam se vrátit

Zase se ocitám v životním nihilismu – nic mě nebaví, nic mi nedělá radost, žádná činnost ani nic materiálního. Nemám hlad tak nejim, nemůžu spát tak nespim. Příští týden mám odjet a strašně se mi nechce.

Synonymum pekla pro mě je přizpůsobení se… Neumim to, a teď musim – ve škole, v osobním životě v práci všude

Pořád po mě někdo něco chce něco očekává do něčeho nutí a já nechci, nechci!

Bože jak já tohle nesnáším…

Ale nemůžu couvnout

Každém si hledá svý kam sebe vrazit…

Je mi pořád zima a špatně, a já vim že to je z nervů a neumim s tim nic dělat a ani nemůžu. Zlobí mě záda, žaludek a tlak.

A venku je hnusně..

18.11.

Jsem zpatky necelý dva tejdny a neskutečně se mi stýská..Neumim si představit delší odloučení než těch pár dnů i když vim, že přijde...

Srdce

Seděl u stolu. Nemohl spát. Rušily ho zvuky, které vycházely snad ze všeho, co ho obklopovalo. Nemohl se na nic soustředit, tak moc byl unavený. Zžíralo ho to zevnitř. Čím dál víc. Už kolikátou noc. Chtěl spát, jenom spát. Ale nemohl přes všechny ty příšerné zvuky, které neustále slyšel. Odstěhoval se až do nejhořejšího patra jeho domu, utěsnil okna. Nepomáhalo nic. Pořád slyšel nějaký šustot, který ho rušil od spánku. Nikdo nevěděl co s ním je, ani jak se cítí, a už vůbec ne co ho trápí. Nikdo se o tom ani moc nestaral. Bylo jim jedno proč spí až nahoře. Spí… Všichni si mysleli, že spí. Nikdy nespal. Nikdy. Slyšel každý hlas. Slyšel všechno, co se o něm říkalo v dolních patrech. Slyšel i když neříkali nic a taky ho to rušilo. Slyšel. . svým výborným sluchem slyšel úplně všechno. I tu nejmenší zvukovou frekvenci, nejtišší pohyb. A potom eliminoval všechny zvuky tak, že mohl konečně spát. Usnul hlubokým a bezděčným spánkem jakým spí jenom hodně unavení lidé. Prospal dvě noci a dva dny. Poté, když se vzbudil a zjistil kolik je hodin, uvědomil si, že se mu stále chce spát. Ale už nemohl. Opět uslyšel zvuk, který ho rušil. Dlouho nemohl přijít na to, co to je. Až po pár probdělých nocích si uvědomil, že to je tlukot jeho vlastního srdce. Neodbytně, hluboce, rytmicky. Tak tlouklo. Pořád dokola. Opět se stával unaveným a letargickým. Po tísícáté takové unavené noci při koukání do prázdna vlastního života si náhle uvědomil, co musí udělat. V klidu jak ležel na posteli, natáhnul se a vybral si nejlepší nůž. Potom si pomalu vyříznul orgán a zanechal po něm jen krvavou díru. Nůž systematicky zajížděl do tkáně a odděloval maso od tepen a žil. Vyndal svoje srdce a položil ho do zvukotěsné skříně. Potom ulehl a spal klidným spánkem dva dny a dvě noci.

 Obrázek je z tyden.cz

vždyť seš jenom blázen co myslíš že bude dál?

Nastávají otázky co s náma bude dál, on nemůže odejít pryč a já tam nechci žít. Je to třista kilometrů daleko, nikoho tam neznám, je to prostředí, který mi nevyhovuje a to nemyslim nijak zle prostě je tam na mě zima..

Nejvíc mě děsí že tam nikoho neznám, neumim se seznamovat a stejně než si uděláte přítele kterýmu toho řeknete aspoň polovinu tak to nějakou dobu trvá. Já je mám prostě tady a neumim si to představit, neumim… Vim že to je moje chyba protože nemám ráda lidi ale já to prostě neumim, a teď se musim nějak rozhodnout protože stejně to nějak bude a být ve vztahu, kterej asi nemá budoucnost je možná zbytečný. I když kuli němu bych byla v čemkoliv ať by to bylo zbytečný jakkoliv…

Nemám ráda jak na mě jeho kamarádky koukají a už od pohledu mě nemají rády protože si myslí co není pravda…

Přijde mi že tam nikdo nerozumí… nikdo..

10.11:11

Ja nemám slov... snad jen.. bez Tebe už svět nikdy nebude stejnej...RIP

7.11.11

Dneska takovej vzpomínkovej příspěvek... Z roku 2009, pár let potom co jsem Tě poznala:)
Je to vážně starý a jsou tam vidět chyby a vůbec...

VČERA V NOCI

 Včera v noci

Jsem pila tak moc

A nevim jestli jsi tam byl nebo ne

Ani nevim

Jestli opravdu existuješ

Ale nezáleží co bylo

Včera

Provázíš mě životem

Už skoro dva roky

A já nemůžu přijít na to

Jestli jsi nebo ne

Co mi odpovíš. . .

UŽ JSOU TO DVA ROKY

 Už jsou to dva roky

co rybka s andělem

poprvé plavala

daleko do domova

nikdo nevěděl

kde je má hledat

a oni nechtěli

abys je našel

a oni nechtěli

abys tam byl

 a o rok později

zvířata zkoušela

dovolat se do lázní

kde se nikdo neozýval

a telefon byl hluchej a co bude teď?

Možná panenka…

 - 30.12.2009, Silvestr

 No příště zase další:)

...

Osol si rum

vlastními slzami

nemáš jinou možnost

osol si ho

celý svět vzdálený

přes jednu postel

Kainovo znamení

vypálený

na čele, všude

bez rumu, bez koly

jen slaná chuť

zůstává

4.11.11

Odpoledne jsem napsala automaticky daztum 2010... hahaha nevim vubec proč, ne že by to byl nějakej extra štastnej rpok, ted píšu pod vlivem ruu, přišla hádka, muž odešel ted jsem sama. Nevim jeslti taky nemám odejít.  A nevím jeslti ho nemám nechat jít. Nevím nějak vubec co mám dělat. V neděli mám odjet. V ponědlí mám zoušku, v utery zubaře, fakt luxus vyhlídky. Počam sco s emi dostavi akademie a pak bud pujdu spat nebo budu koukat na nejakej film co tady mam. Počítám že muž se nevrátí střízliv. A když tak tak apson nějak jinak om,amenej.  je mi to fuk. ... tak uvidime. Ja u verim ale nikdo nevi co bude. Zvykla sem si prsát bez háčků a čátrek le je nurný se to přeučit znovu.
chtěls vedle mě žít bejt štastnej ale mě nevochočíš tim to asi hasne
 vubec nevim kdy se hodlá vrátit. .
to je asi to nejhorší
čekání,
nenávidim čekání... na cokoliv na kohokoliv - na autobus na začátek hodiny, na moji lepší polovinu.. nebo horší?
kdo z nás je horší a kdo lepší: já už nevim..-.
jen vim že já si přijdu jako nejhorší pod sluncem ale nemůžu to ovlivnit, prostě taková jsem a jiná nebudu
nikdy nebudu jiná
a je to dobře? možná jo
možná že kdybych nežila život jakej žiju tak bych nebyla taková bytopst jaká jsem..
ale jsem v ubec bytost?nejsem jen cosi co přežívá jako se pořád cejtim?
co jsem?
co pro sebe jsme?
Kdo viděl jeden den ví

4.11.10

Neflákám blog, jen teď nejsem tam kde bývám a jsem jinde kde nebývám tak často takže s nemám takový přístup na internet. Dneska trpím chorobný mi záchvaty vzteku a snažim se to nějak eliminovat a docela mi to jde ale den ještě neskončil. Naštěstí jsem se dneska dozvěděla že nemusím na pondělí dělat to co jsem myslela že budu muset takže Epson nějaká maličkost, dále jsem taky poprvý v životě převedla peníze na blbej účet takže jsem lehčí o stopade a šaty žádný. Jo holt za chyby se platí.

Zase mi nejde backspace což není dobrý, nebo jde ale stylem že spíš nejde. Venku je docela teplo což se divim a trochu mě mrzí že neuvidim náš hřbitov zrovna v týdnu kdy padá listí…