středa 31. prosince 2014

Coffe

V příštích dnech čekejte nějaký shrnutí roku (pokud přežiju silvestra (pokud nějakej bude:D)), protože letos to byl celkem záhul.
Nic vám nepřeju. Žádnej šťastnej novej rok a tak.
Jen si přeju, aby lidi byli na sebe víc hodný a nejen na sebe. Všichni jsme zodpovědný sami za sebe a za to co děláme.
Takže tak.

neděle 28. prosince 2014

Stephen King - Černočerná tma

Strašně moc jsem se těšila na tuhle Kingovu knížku a nezklamala mě. Má celkem 322 stránek, ale čte se jedním dechem. Skládá se ze čtyř povídek různých délek.

1. 1922
První a nejdelší povídka je o muži Wilfredovi Jamesovi. Žije se svojí manželkou a synem na farmě. Problém přichází v okamžiku, kdy jeho žena zdědí půdu, kterou by chtěla prodat a za utržené peníze se odstěhovat do města. S tím však její manžel nesouhlasí a ponouká i syna, aby s tím nesouhlasil. Nakonec se Wilfred rozhodne, že ji zabije, poté úřadům oznámí, že zmizela a počká sedm let na to, aby po ní mohl zdědit půdu. Synovi vysvětlí, že to je to nejlepší co můžou udělat, protože se přece ani jednomu z nich nechce pryč z farmy. A tak Arlettu zabijí. Co nastane v příštích osmi letech si už přečtěte sami, protože to se nedá vylíčit a přišli byste o to nejlepší.

2. Velký řidič
Hlavní postavou ve Velkém řidiči je spisovatelka kolem čtyřicítky -  Tess, která objíždí besedy a autorská čtení. Občas se někde zdrží den, občas dva, poté e vrací domů ke svému kocourovi. Jednoho dne jí zavolá jístá Ramona, předsedkyně Společnosti milovníků knih a svačin, a požádá ji, zda by nemohla vystoupit u nich. Přestože je to všechno na poslední chvíli, Tess to bere a vydává se na cestu. Cesta tam proběhne v pořádku, ale na cestě zpátky píchne a "pomůže" jí Velký řidič. Znásilní ji a nacpe do kanálu, ze kterého se Tess s trochou štěstí dostane. Po překonání prvotního šoku ji napadne, že by to takhle rozhodně neměla nechat. 

3. Prodlužování času 
V nejkratší povídce v knize, v Prodlužování času, se setkáváme s postraším manželem od rodiny - Streeterem. Doktoři mu před nedávnem zjistili rakovinu a Streeter nechápe, proč zrovna on. Po jedné cestě autem zastaví na odpočívadle u zvláštního muže, který mu nabídne, že ho dostane z jeho problémů. Nabídne mu prodloužení času. Samozřejmě za peníze. Jedinou podmínkou je, přehodit svoje špatnosti na jiného člověka A Streeter ovlivněn dávnou křidou, hodí "prokletí" na svého nejepšího kamaráda.

4. Dobré manželství
Poslední příběh vypráví o Darcellen Madsenové, která naprostou náhodou zjistí, že její manžel je masový vrah. V tomto okamžiku je na pracovní cestě a Darcy se rozhoduje jak má situaci řešit, zda přiznat že to ví nebo dělat že nic.

Nečekejte klasické Kingovy hororové povídky. Nečekejte nadpřirozeno jako v Mrtví se někdy vracejí nebo v Hodině děsu.Tohle jsou příběhy, který se vám můžou celkem klidně stát a to je na nich to nejstrašidelnější. Nejlepší povídka byla rozhodně 1922, kdy vám ještě tři dny po tom přejíždí mráz po zádech a v puse máte hořkou pachuť z toho, co lidi dokážou kvůli pár akrům půdy.

středa 24. prosince 2014

destroyed.

Průšvih je, když se na štedrej den probudíte a nemáte náladu na žádný lidi. Ještě horší je, že vás čeká návštěva u L rodičů, u vaší babičky a pak u vašich rodičů. Nechcete se s nikym vidět, nikoho navštěvovat a už vůbec ne s někym komunikovat. Pak přijde mírný vytrhnutí když je v televizi stará popelka a Tříska zpívá.

Tyhle Vánoce jsou hrozný. Fakt hrozný.

čtvrtek 18. prosince 2014

On the Road again.

Přátelé vítám vás na nové adrese:)
Změnu jsem teď sice dělat nechtěla, ale protože jsem nepozorná a poslala odkaz někomu u koho jsem nechtěla, aby to tu četl, nebyla jiná možnost. Nový desing taky přijde, jenom asi až o svátkách jestli bude trochu čas.
Poslední dny nebyly moc hezký a ani šťastný takže je možná dobře, že to tu bylo zavřený.
Obsah článků se zřejmě nezmění.

neděle 7. prosince 2014

Goodnight, deer.

Mám úděsnou náladu a bojím se dalšího záchvatu sebedestrukce.
Zejtra jdu do práce.
Máme dusno. Unavuje mě to. Příští dva týdny se tady budeme míjet ráno než pojedem do práce a pak večer, kterej já budu stejně trávit asi v kuchyni. Oba dva příští víkendy dělám, L je někde v prdeli a to má narozeniny.
Inu krásná adventní vyhlídka.
Všechno se šedý zdá...

sobota 6. prosince 2014

Alkoholový tag

Piješ ráda?
Ano.
Proč?
Je to relax, nechodím pít, abych se opila, to se mi povede tak jednou měsíčně. Chodím na víno, abych se viděla se známými a kamarády, abychom si pokecali u jednoho stolu. Navíc mám nějakou brzdu, která mi řekne když už nepít víc.
Pivo nebo víno?
Oboje, dřív spíš pivo a teď v zimě červený.
První opití?
Zelenou. V patnácti. Fuj. Nebo teď mi to připadá fuj, blbě mi nebylo.
Strop?
Čtyři piva a to jsem pak hodně.
Největší množství jaky jsme kdy vypila?
Půl rumu s kolou a čtyři piva.
Vyprošťovák?
Nic, v noci pít vodu a ráno se najíst. Nikdy mi nebylo tak blbě, že bych se nemohla druhej den nasnídat.
Když panák, tak ...
Rum. I když v poslední době už taky ne tak striktně.
Co všechno jsi pila?
Z piv - Plzeň, Gambrinus, Radegast, Tambor, Klášter, Svijany, Staropramen, Kozel, Kocour, Bernard, Krušovice,  Platan. Nejvíc asi Tambora, nejvíc mi chutná Plzeň.
Z tvrdýho alkoholu - rum (snad všechny běžně dostupný druhy), vodka (obyč, fíková a vanilková), zelená, medovina, gin, whisky, absinth, griotka, tequila, slivovice, metaxa, nějaký šťávy typu Berentzen, Jelcin a podobně. Asi to není všechno:D
Drinky - teqiula sunrise, sex on the beach, vodka s redbulem, gintonic, mojito, metaxa s džusem, sluníčko.

No, tak si večer asi zajdnu na dvojku:)

úterý 2. prosince 2014

Bramborový guláš

Jelikož je před výplatou, doma skoro nic a brambory jsou levný, dalším receptem je bramborový guláš.
Potřebujeme -
brambory
mrkve
papriky
cibuli
česnek
protlak
vývar
Postup je jednoduchý. Oškrabat tunu brambor, nakrájet na kostičky a ty naházet do velkýho hrnce. Chvíli je tam opékat, poté přidat mrkve, cibuli, česnek a papriku, trochu podlít a dusit. Přidat rajčatový protlak. Dusit. Přidat pálivovu a sladkou papriku. Přidat tolik vývaru, aby obsah hrnce byl ponořený. Pak už jen vařit a vařit a pak jíst:) Je to velmi.

Fotka je strašná jako obvykle.

pondělí 1. prosince 2014

Stephen King - Holčička, která měla ráda Toma Gordona

Po dlouhé době jsem si řekla, že bych si mohla přečíst něco od Kinga a vzhledem k tomu, že v knihovně byl nějakej blázen, co nadával u počítače, popadla jsem první knížku a běžela k pultu.
Nevěděla jsem vůbec o čem to má být, podle názvu a obálky jsem čekala nějakou honičku po lese s úchylným zabijákem Tomem Gordonem. Převapivě to tak nebylo.
Příběh vypráví o devítileté holčičce Patricii z rozvrácené rodiny, žijící s matkou a bratrem. Bratr Petr je v pubertě a nesouhlasí s tím, že se museli přestěhovat s matkou z města, ve kterém měl přátelé a kde byl zvyklý. To zapříčiňuje jeho mrzutost a hádky s mámou. Ta, aby potlačila výčitky svědomí, bere děti každý týden na výlety. Poslední víkend jeli do lesa. V tomto okamžiku se dostáváme ke složité situaci devíletého dítěte, které se ztratí v lese. Zanedlouho ji někdo začne sledovat, což ona cítí, ale neumí s tím nic dělat.

SPOILER
Trish sbírá různé plody, kterými se živí, staví si přístřešky a snaží se nějakou logickou úvahou dojít k lidské civilizaci. Bohužel ovšem různou náhodou špatných okolností se většinou nerozhodne správně a zachází čím dál víc do lesů, vystrašená neznámým pronásledovatelem. Nakonec se ukáže, že to byl medvěd a Trish po devíti dnech bloudění v lese najdou.

Stálo to za to číst?
Knížka měla dvě stě stránek. A nebavila mě. Byly tam vtipné okamžiky, třeba když si Trish sedne do "vlastních srágor" nebo když si představuje, že bratrovi řekne, aby šel do prdele. Co se týče děsivosti, stálo to za houby. Knížku už číst podruhé zřejmě nebudu a nezapsala se do seznamu oblíbených. Bohužel.

čtvrtek 27. listopadu 2014

Lilek... stojí to za to či ne?

Často jsem četla o lilku jako o dobré variantě v masových pokrmech, o něččem co je vynikající na grilu a podobně. Navíc má peckovou barvu, je hezkej a hladkej a mě sympatickej. ALE! Zkoušeli jsme ho na grilu a bylo to strašný, bez chuti mačkavý a měkký (říká se
labuznik.cz
mu patližán, už vím proč). Od tý doby jsem se lilku vyhýbala.
Teď jsem kolem něj chodila ve Sparu a říkala jsem si že bych to mohla zase zkusit. Našla jsem si nějakej recept na pomazánku, která se skládala z lilku, česneku, petržele, soli, pepře a oleje. Toť vše. Jednoduchý jako facka. Lilky se upečou, rozmixují se zbytkem ingrediencí.

A teď verdikt.
Ještěže jsem koupila jen jeden! Lilek jsem upekla a vytáhla podivnou, opět žvýkavou hmotu. Rozmixovala jsem s česnekem, solí a pepřem. Pořád to nemělo žádnou chuť. Přidala jsem česnek a pak to chutnalo jako česnek. Díky bohu aspoň něco. Pak jsem přidala ještě celer a dostalo to trochu formu ale stejně - rozhodně to není tak výborný jak se všude píše.

Nevím proč, lilek mě nemá rád.
Neumím přijít na to čím ho dochutit, jak ho udělat nebo cokoliv, aby to bylo dobrý.
Takže v mojí kuchyni lilek nemá místo.

pondělí 24. listopadu 2014

I survived Schrondinger.

Včerejšek jsem přežila. Bylo to krutý ale jo. 

Měla jsem návštěvnost 66 lidí a dneska 8. Zajímalo by mě na čem je to závislý. Ne že bych svůj blog zakládala na tom jak moc je čtenej nebo nečtenej, stejně si to tady čtyři roky píšu jen pro sebe ale zajímalo:)
Dnešní den je zvláštní. Ředitel na mě vyjel úplně bez důvodu, všichni jsou akorát nasraný a otrávený a vím čím to je ale prostě to nechápu. Nevylejvám si zlost na jinejch lidech a neuznávám to.
Teď si zahraju kanastu online a půjdu spát vstříc dalším zítřkům, který nevypadaj hezky ale přežít je musim.

neděle 23. listopadu 2014

telling terrible things

Dneska mě zachvátil neskutečně hnusnej pocit destrukce. Sebedestrukce.
Konce. Pocit paniky. Bloumala jsem tím obchoďákem a cejtila jak mi je čím dál hůř a hůř a jak strašně pociťuju nenávist sama k sobě. Ke svýmu tělu. Vždycky jsem chtěla vypadat trochu jinak, ale v posledních dnech mě to zachvacuje víc a víc. Valí se na mě dokonalý tváře a dokonalý těla ze všech stran a já podlíhám, neumim a nejde mi se bránit tý nicotě, co mě obklopuje a všem sžíravým pocitům, který mi říkaj, že jiný to už nebude a já to nezměnim. Seděla jsem nad kafem a přemejšlela jestli má víc ženskejch až takový komplexy z toho, že mají malá prsa. Proč lidi se stejnou váhou maj ten sexy žlábek, kterej já nikdy mít nebudu?
V tý situaci jsem si vzpomněla na Mirandu ze Sexu ve městě a její záchvat úzkosti a napadlo mě, kdo by za mnou asi přijel do nemocnice. A nenapadl mě nikdo. Ne že bych nikoho neměla, ale těch pár lidí je strašně daleko.
Můj svět je hořkej.
A můj třes rukou je horší.
Mám strach, že už to je na psychoterapeuta, léky nebo i na psychologa.
L nechápe, že když mi stokrát řekne, že se mu takhle líbim, že mi to nepomůže.
Mám chuť si lehnout do postele a brečet. Brečet kvůli ničemu.

Paper or plastic.

Tohle byl těžce prokalenej víkend. A prohádanej. Což může někoho evokovat k myšlence, že piju proto, že se hádáme. Ne, takhle to nebylo. Prostě se dobře sešly okolnosti a lidi a lepší než sedět sama doma.
Teď musím vymyslet jídelníček na příští tejden, uklidit a začít se naštvávat, že musim jít do práce zejtra.
Krom toho úklidu vyjde asi všechno.
Po pěti dnech v práci jsem měla dva dny volna a bylo to strašně málo.
Tak asi pojedu nakupovat dárky!

čtvrtek 20. listopadu 2014

Golden brown.

Dneska jsem poprvé měla v práci dobrej pocit, že jsem někomu pomohla.
Chtěla jsem něco psát a nemůžu si vzpomenout. Hlavní pointa byla sdílet tuhle písničku.

pondělí 17. listopadu 2014

Always be yourself, pirate.

Dneska jsem v práci dostávala slušnou sodu. Nejdřív mě to mrzelo, a pak jsem se smála. Lidi nazývající mě slovem VONA mě nemůžou urazit. A matky s nevychovanejma dětma už vůbec ne.
Ovšem představa, že tam budu až do pátka, každý den, na nohách deset hodin mě kapku děsí.

Always be yourself. A taky, že budu.

neděle 16. listopadu 2014

Texmex hrnec

Dlouho jsem nevařila, takže se chci podělit (a hlavně se vychválit:D) o dnešní jídlo.
Podle kuchařky Veganské pochoutky - texmex hrnec (vlevo kuchařka, pravo já).

Potřebujete:
brambory
fazole - červené i bílé
cibule
protlak
seitan
rajčata

a zbytek, co je doma.

Postup je následující a netrvá těch 45 minut, co píšou v kuchařce.
Dát vařit brambory ve šlupce, vedle orestovat seitan a cibuli, přidat protlak. Chvíli píct, pak přidat rajčata (měly bejt z plechovky, dala jsem čerstvý). Chvíli píct. Zalejt vývarem. Vařit. Na posledních deset minut vaření přidat okapaný fazole, červený i bílý. Dochutit pepřem a solí. Dala jsem jen chili a stačí to:)
Je to parádní!

sobota 15. listopadu 2014

Impossible.

Dneska jen pár dojmů z poslední doby:
Chodit z práce v pět, případně šest je fajn.
Venku už začíná bejt hnusně a já pořád nemám nový boty.
Koupila jsem si první peeling na obličej v životě.
Vybírám si skříň.
Teď mi upadlo něco ze zubu.
Nechci k zubaři.
Přijde mi, že jsem taky v impossible situaci:(.

úterý 11. listopadu 2014

Fake.

Včera mě bejvalej šéf učil základy sebeobrany a řekl mi - Nikdy se nesmíš bát a když zaútočíš, nikdy nesmíš ustoupit.
Jestli bych se ubránila, netuším. Ale vím že se nikdy nesmím bát. Teď tady sedím a nechce se mi zejtra do práce, protože se bojím, že zas něco poseru. Ne že by se tak stalo, ale jak tam jsem krátce neumím poradit lidem, vyhovět jim a nějakým způsobem uzavřít prodej Všichni říkají že se to naučím. Ale já se tak fakt necejtim. Možná je to tím, že se teď všechno sere, respektive se nesere nic, ale všechno je posraným navrch už tak dlouho, že jsem strašně unavená a nevím jak to řešit a jak dál. Říká se, že člověk by se měl držet toho, co umí. Takže já bych se měla vrátit zas doplňovat, za bar, nebo bych měla vyučovat věčně otrávenou náladu, protože v tom sem taky machr.

sobota 8. listopadu 2014

Happy turtle.

Jsem unavená a jde na mě krize. Dneska jsem se v práci totálně trápila, neutíkalo mi to a pak se navalila kupa lidí, že jsem si ani nestíhala dojít na záchod. Nebavilo mě to. Nevím, co to se mnou je. Přijdu si jak největší nevděčník. Doufám, že to je proto, že mám mít menzes a přijde mi všechno černý.
A nemám šťastnou želvu.
Přitom když skončím, můžu dělat co chci, můžu konečně vařit jak chci. Nemusím už nic a je to skvělý. Zajdu si na víno po práci jen tak, protože můžu.
Možná je to tím, že se tam ještě učím a nevím a na všechno se musím ptát. A lidi se na mě dívaj a radši jdou za někym jiným.
A vůbec.

úterý 4. listopadu 2014

Interesting.

Vyplňuju dotazníky na vyplnto a poprvý zaškrtávám vzdělání vysokoškolské a pracovní zařazení zaměstnaná, místo student a brigáda.
Je to zvláštní.

pondělí 3. listopadu 2014

ultrarychlý jídlo

Potřebujete koupit čtyři věci (zbytek předpokládám, že každej má doma):
mraženej hrášek (lepší čerstvej, ale je listopad...)
kukuřici v nálevu (nebo taky mraženou)
rejži
sojovou smetanu

Dát vařit rýži. Orestovat cibuli a na plátky česnek, můžeme i chilli papričku (ale nepřehnat jako dneska já). Když je cibulka ok, přidáme hrášek a kukuřici a prohřejeme. Uvařenou rejži přidáme do zeleniny, trochu kari a zalijeme sojovou smetanou podle chuti.
Pokud to budete vařit ve woku, je to za deset minut hotový, než se uvaří rejže člověk se stihne i umejt.
Jo a jídlo není tak vybledlý jak na fotce:D

neděle 2. listopadu 2014

Teddy bears

rací se mi jeden sen. Jsem v lese a dojdu k domu, do kterýho se nějak přes sklep dostanu. Dům je vevnitř luxusní, je bohatejch majitelů a všude je ochranka, která nehlídá, ale zabíjí. A já se musím schovávat. A potřebuju utýct a nevim jak a kudy. A někdy mě dostanou a někdy ne.

I když... možná se mi to nezdálo a je to jen zdání, že už jsem to někdě viděla.

sobota 1. listopadu 2014

Dýňová pomazánka

Dýně jede! Dostala jsem menší dýni a recept na pomazánku, která se prý hodí i na topinky, což jsem nezkoušela a asi ani nezkusím, protože nezbyde:D Recept byl původně z masožraveckého přetvořen na vegetariánský, z této podoby jsem ho přetvořila na veganský.

Na pomazánku je třeba:
akorát velká dýně
dvě papriky (já dala žlutý)
česnek

olivový olej
sůl, pepř
kari
citron

Dýni a papriky nakrájíme na kousky, polijeme olivovým olejem a dáme péct, dokud dýně nezměkne - cca 25 minut na 200 stupňů. Česnek nakrájíme na plátky a dáme péct s dýní. Po vychladnutí rozmixujeme a přidáme česnek podle chuti, trochu kari, sůl a pepř. Lze dát i pálivou papričku. Já jsem navíc přidala ještě uzený tofu a sušená rajčata.

Je to fakt epesní jídlo!

Sledovat na FB me můžete ZDE

čtvrtek 30. října 2014

Coming.

Dneska jsem byla druhej den v nový práci a připadám si jak největší debil. Lidi se mě ptaj a já nevím a ještě mám na ceduli nápis školení, takže mi lidi odpovídaj - jo vy se školíte... a je tady někdo jinej kdo to už umí?
Ředitel na mě spolíhá a věří mi ale já vim, že se to nenaučim tak rychle jak on si myslí.

Zejtra je Samhain. Zapálím svíčku a dám jí za okno.
Pustím si Jacka a budu popíjet těžký červený víno.
Jsem taková otrávená a nevím proč. Strašně nevím proč.

Chci se milovat s L a nejde mi to. Nechci se svlíkat, což on nechápe, myslí si, že to je blbost a pak se to začně řešit a chuť je v tahu. Jak moje tak jeho. Tímhle stylem to skončí už opravdu a rychle. A já vím, že si to dělám sama, ale neumím a ani nevím co s tím dělat. Přitom ve skrytu duše vím, že to je opravdu hloupost a malichernost.

A taky vím, že si stěžuju úplně neoprávněně, ale někde to vyplivnout musim.

středa 29. října 2014

Tak trochu jiný ,wishlist,

Našla jsem složku, kde mám uložený obrázky oblečení bot a stylů. Hloupý je, že jsem si to nepopsala a nevím co už kde jsem vzala, od kterýho návrháře to je a kde se to dá případně koupit ale neva:D  Takže hey ho lets go!

Kdybych se jednou vdávala a měla by to být klasická svatba.
Šaty, který se mně strašně libí ale stejně bych je asi nenosila, protože styl ,víla, mi nějak nesedí.
Teď styl, který mi sedí neskutečně.
 
Body nemám ráda ale tohle je pecka.
A tohle taky.
A pláštíčky!


 Kabát.
Nekrásnější šaty - šaty bez zad.

Trochu steampunku.



Haute couture.

Podprsenka, kterou jsme strašně chtěla a pak jsem zjistila, že v ní vypadám strašně blbě:/
Oversized svetr, vysoký boty a Kate Moss.

Pokračování příště:)
 


úterý 28. října 2014

Who put a dick in this box?

Zítra nastupuju do nový práce. Bojím se. Nechce se mi. V knajpě mě to sice sralo, ale byla jsem už zvyklá a byly tam i dobrý chvíle. Byly okamžiky, kdy se otevřely dveře, vešel známej a den se hned zlepšil. Byli lidi, co mi nosili bonbony, jídlo a věci, co jsem potřebovala. Mohla jsem kouřit jak jsem chtěla a večer pít.
Jsem nevděčná. Jsem rozmazlenej spratek, co neví co chce.
Nebo se mi možná už teď trochu stýská.
V sobotu byla soukromá akce, obsloužila jsem padesát lidí sama. Od dvanácti úklid, od dvou otvíračka a pak lejt, točit, točit, lejt, brambůrky, džus s vodou, točit točit točit. Ve čtyři domu. Na dvanáctou jít znovu a uklidit po padesáti lidech.
Včera na inventuru a odpoledne tam prosedět s dvojkou červenýho. Přišla jsem v jedenáct.
Byla jsem barmanka. A sakra dobrá vzhledem k tomu, že jsem to nikdy nedělala.

neděle 26. října 2014

sobota 25. října 2014

Ze života barmanky

Bar musí mít člověk v sobě. Je jedno jestli jste vyučení nebo vystudovaní. Kdo nemá bar v sobě, nepomůže mu žádná škola. Důležitý jsou tři věci - jak se umíte chovat k lidem, jak dokážete snášet blbý kecy a jak rychle točíte pivo. Poslední zmiňovaný je sice důležitý, ale ne nejvíc, protože se to dá zachránit omluvou a charismatem. Ale vysírače najdete všude, někdo přijde a je na něm vidět, že kouká, co je kde špatně a co by mohl kritizovat. Tam nemá moc cenu se ani snažit. Stačí úsměv, bleskový pivo ale stejně se najde něco, co bude blbě - mokrý tácky, moc hlasitá televize, moc tichá televize, program v televizi, tvrdý židle, cokoliv.
Barmanka není jen barmanka. Je to ještě servírka, psycholog, manželská poradna, posluchačka matematikářka, uklízečka, doktor, volač taxi, zjišťovatel autobusů, kadeřník...
Barmanka nikdy není unavená a pokud je, nikoho to nezajímá. Barmanku nic nebolí, nemá osobní problémy, nepotřebuje jíst ani na záchod. Nemůže mít vlastní názor. Barmanka se podobá robotu. Barmanka je robot.
Lidi jsou zlí, lakomí, nepříjemní. Ale existují i výjimky. A ty o to víc potěší.

Jo a JÁ určuju, co se bude v baru poslouchat.

Sledovat na FB mě můžete TADY

pátek 24. října 2014

Co nás čeká a nemine

Nemám čas teď něco psát ale v příštích dnech bych ráda dopsala nějaký recenze - na internetový nakupování, knížky a podobně.
Chtěla bych ještě zkusit nějaký recepty a napsat o nich.
Potom mám rozepsaný nějaký postřehy ze života barmanky, kterej už sice nebude dlouhej, ale člověk na ledacos přijde.
Dále bych chtěla změnit trošku desing, ale těžko říct jak bude při nový práci čas.

No tak uvidíme co z toho vzejde:)


neděle 19. října 2014

když jsem anebo nejsem

Příští říjen
už tady nebudu
je to jen horší a horší
venku zase svítí slunce
a na zemi je listí
občas si vzpomenu
na věci
který jsem měla dávno zapomenout
a nevím
jestli mám pít šampaňský nebo ne

sobota 18. října 2014

Neumim psát.

Spím. Pořád. Spím šestnáct hodin denně. Občas jen dvanáct.
Končím v hospodě. Dostala jsem nabídku, která se neodmítá. Respektive možná jo, ale to finanční ohodnocení ne. Takže teď mě čeká zase učení se novejch věcí (a že jich bude), plnej úvazek a dospělej život. Práce. Trochu se bojím. No vlastně se bojím hodně, že to nějak poseru.

Už  mám paušál na telefon. Nový závazky. Placení účtů, penzijní připojištění. Myšlení na budoucnost. Víc peněz. Míň kouřit.

Bojím se, že to nedám.

pátek 17. října 2014

Nebezpečné známosti

V Levných knihách jsem našla za pár šupů Nebezpečné známosti. Ačkoliv jsem věděla, že byl natočen film s Malkovichem a vzniklo pár dalších verzí, které občas už ani neměly moc s knihou společného, netušila jsem, o čem děj je.
Příběh je napsán formou dopisů. Hlavními postavami jsou vikomt de Valmont a paní de Merteuil. Dozvídáme se, že kdysi byli milenci. Nyní jsou přátelé, a protože se nevídají,  udržují mezi sebou vztah pomocí korespondence.
Vikomt de Valmont – libertinský šlechtic, který má ve společnosti pověst svůdce žen, nikterak se tomu nebrání a je na to pyšný. Ve skrytu duše miluje markýzu de Merteuil a touží ji ovládnout, protože na rozdíl od ostatních žen ona Valmontovi nepodléhá. Po celou knihu mi přišlo, že Valmont je druhořadý svůdce, který tak úplně neví jak a co dál.
Markýza de Merteuil – neskutečná intrikánka, která ví přesně, jak se zachovat, všechno má promyšlené o krok napřed a nezastaví se před ničím.
Paní prezidentová de Tourvel – ctnostná manželka pana de Tourvel, která se dostane do osidel Valmonta, nejdříve odolává, posléze podlehne.
Madam de Volanges – matka Cecilie Volanges, která varuje paní de Tourvel před Valmontem
Cecilie Volanges – patnáctiletá chovanka kláštera, která se má provdat za mnohem staršího bohatého muže, který je v zahraničí, žije v domnění, že markýza de Merteuil je její velice dobrá přítelkyně.
Rytíř Danceny – zamilovaný do Cecilie a ona do něj, jejich osud je však ovlivněn Valmontem a markýzou.

Celý příběh začíná sázkou Valmonta s markýzou - pokud vikomt svede paní de Tourvel, markýza s ním stráví noc. Po celou dobu se markýza a Valmont navzájem snaží ovlivnit jeden druhého a čtenář má zdání, že markýza vede

Kniha se dobře čte, přes čtyři sta stránek uběhne velice rychle. Příběh se občas trochu zadrhne, někdy se čtenář ztrácí v dlouhých popisech myšlenek – hlavně pocity paní de Tourvel.Čtenář si udělá dojem o společnosti libetinů, přetvářky, intrik a manipulace, které byly tehdy zřejmě na denním pořádku. Rychlý spád, poutavý děj a nečekané zvraty dělají z knihy jednu z těch, ke které se člověk rád vrátí.


SPOILER
Valmontovi se povede svést paní de Tourvel a současně svede Cecilii, protože se chce pomstít paní de Volanges, která ho zezačátku pošpinila u paní de Tourvel. Markýza svede rytíře Dancenyho. Poté chce Valmont po markýze de Merteuil, aby splnila svůj slib, ta ale odmítá a chce po něm, aby paní de Tourvel opustil, což Valmont udělá i přesto, že prezidentovou miluje. Paní de Tourvel po rozchodu psychicky onemocní. Markýza stále odmítá vyhovět vikomtovi a začíná mezi nimi válka. Řekne Dancenymu, že vikomt svedl Cecilii. Danceny ho vyzve na souboj a zabije. Před smrtí ještě Valmont stihne dát Dancenymu dopisy od markýzy a tím ukáže, kdo měl celé dění v rukou. Markýza je kompromitována ve společnosti, nakazí se neštovicemi a odjíždí z Paříže. Cecilie se uchyluje do kláštera a Danceny na Maltu.

pondělí 13. října 2014

left Wonderland

Pak přijde chvíle kdy už ani nevíte jestli ještě vůbec něco chcete.
Kdy starý fotky otvíraj starý rány. Pak vám dojde, že ty rány se ani nezahojily. Jen ustoupily do pozadí a někdy se derou ven a hlásej se o slovo.
Protože TADY to celý začlo. Když si čtu ten říjen zpětně, musim si dát panáka. Kolu nemám, piju čistej rum.
Divím se sama sobě jak sem to celý vydržela.
A vím, že bych se v tom neměla hrabat, je to pryč, řekli sme si že to je vyřešený a za náma. A já bych neměla. Ale bude to rok...A už ikdy nic nebude jako dřív.
Nekouřim protože musim. Kouřim protože můžu.