čtvrtek 31. července 2014

Maybe I am not a poop. Maybe I am potato.

Naposled tady byla prapodivná báseň dštící síru na všechno a všechny. Kdo nechce číst stylisticky nedobrej článek, o ničem a opět dštící síru, nechť přestane v tomto okamžiku. Ovšem doporučuji se podívat dole na obrázek krocanů.

Abych to vysvětlila... Dostala jsem novou práci, na pohovoru vykreslenou jako naprosto skvělou, zajímavou akční, dobře ohodnocenou. Jak jinak, opak je pravdou. Když někoho chcete potrestat, splňte mu jeho sen. Hned od začátku na školení mi značně nevyhovovalo, že jsem zavřená na padesáti metrech čtverečních bez denního světla dvanáct hodin denně. Myslela jsem si, že si zvyknu. Ne.
Směny na krátký a dlouhý týden.. nic, co se nedá vydržet, ale když jdou všichni kalit, vy jdete do práce. Nevadí, dalo by se. Ale to, že tam (ač v obchodě) přijdou tři lidi za jedenáct hodin, to na mě fakt není. Jako společenský tvor potřebuju sociální interakce a bejt dvanáct hodin sama, to mi začíná hrabat. 
Zaškolili mě za pár dnů a natáhli mi čtyři dny v kuse, dva volno a pak další tři a odjeli si na dovolenou. Takže nevím, jestli něco nedělám špatně. Včera mi volala vedoucí a já to neslyšela a jsem ráda. Aspoň jsem si nezkazila večer.
Další nedílnou součástí je buzerace. Proč přišlo tolik a tolik lidí a nenakoupilo? No proč? Udělala jste tohle, tohle a tohle? Ano, udělala. A jakto, že si nic nekoupili? No protože to k+++a asi nechtěj! A nutit jim to nebudu.
Na peníze je to minimální mzda, zbytek prý v odměnách. Jsem zvědavá.V odměnách by měly být tři tisíce, nějak tušim, že to asi nevyjde.
První den jsem se domů táhla jak smrad. Sešli jsme se s Radimem a seděli jak dvě socky u muzea a kouřili. Druhej den jsem myslela, že se rozpláču. Třetí den jsem chytala záchvaty a měla halucinace z těch světel. Chtěla jsem napsat L, aby si pro mě dojel nebo to tam podpálím, rozpláču se a odjedu do zahraničí.
Kdybych neměla mobil a nemohla napsat Anetě, umřela bych. Na polední pauzu jsem měla spicha s Davidem a ten mi řekl - Vždyť se na to můžeš vysrat, může ti to bejt jedno. Najdeš si něco jinýho, nauč se tam na státnice a pak odejdi. A v ten okamžik jsem si uvědomila, že má pravdu. Odezněly mi všechny zdravotní problémy, co jsem si tam za těch pár dní uhnala. Teď si tam sednu, dám si nohy na šuple a učím se na státnice. A je mi to jedno.
Pokud vás někde budou lákat, že je to fakt skvělý a choděj senza lidi. Je to kec. Není to skvělý a lidi nechoděj. A když choděj, nekupujou. A stejně, když někdo nechce, nechce.

Možná se to nezdá tak hrozný, ale věřte, že je. Je to práce pro důchodkyni, ne pro mladýho akčního člověka, co chce něco víc.
Takže tak.

neděle 27. července 2014

Vampire cat

Piju hořkej čaj
a čas neubývá
přestože
ho je tak málo
chci aby běžel
daleko od všech
a přece jen pár stanic
zavřená

Vysvětlení v příštím článku.

pátek 25. července 2014

We have no such emotion.

Tak to vypadá, že mám práci. Příští týden mám dostat podepsanou smlouvu. Jen se kolem mě množí spekulace, že se tam k zaměstnancům ve zkušebce nechovají zrovna fér. Docela se bojim ale aspoň jednu výplatu...

Včera jsme byli posedět s cizincem. Když měl asi třetí pivo, začal vyprávět o jeho schůzkách. V životě jsem se tak nenasmála. (Mimochodem to byla ta rande, kdy psal i mě.)  Pak i jemu došlo jak je to trapný a začal se smát taky. Tak jsme se smáli. A abych mu dala konečnou ránu, říkám: Je příjemný zas mluvit s inteligentní holkou viď? A on: To si piš. Pak se na mě podíval a to byl okamžik, kdy jsem věděla, že jsem mu chyběla. Nakonec to dopadlo tak, že jsem ho nechala stát na zastávce a šla domů. A měla jsem sakra dobrej pocit. Takovej ten, že mám navrch. A měla.

Všichni kolem mě jsou těhotný. Respektive skoro všichni důležitý lidi. Všichni ne, asi čtyři lidi. Je to zvláštní pocit.

Sledovat mě můžete ZDE

pátek 18. července 2014

Jak jsem žádala o práci

Posílala jsem životopis do jednoho nejmenovaného obchodu. Naprosto nesnáším pohovory ve více lidech. Nemám potřebu sdělovat svoje zkušenosti, vzdělání a vlastnosti před naprosto cizími lidmi. Zde nás bylo celkem šest adeptek. Posedali jsme si do kroužku a začali si tykat, protože si všichni tykáme přece. To byl první okamžik kdy jsem věděla, že to není nic pro mě.
Nejdřív jsme se představili. Poté nám bylo sděleno, že pro sebe nejsme žádnou konkurencí. Jsme tým! Pak začaly úkoly. A protože jsme tým, musíme týmově spolupracovat. To by nebylo ještě tak nejhorší. Poté přišlo sestavování kombinací ze sortimentu, kde se toho chopily dvě slečny a ostatní měly smůlu. Jestli někdo čekal, že se budeme přestrkovat, celkem se přestřelil. Protože normální a vychovaný lidi do sebe nestrkají. Zajímalo by mě, jestli chtějí lidi, kteří si skáčou do řeči, přetlačují se a podobně. Protože jestli ano, je to dost smutný. Zvlášť v obchodě, kde se čeká jemný a citlivý přístup k zákazníkům. To že se ta normální menšina nevyjadřovala, nebyla známka toho, že nejsou vhodné. Ale vychované. Nejvíce bodů měly slečny, co se cpaly, mluvily jako první, skákaly do řeči a při hraných rozhovorech vnucovaly zboží. Pokud já potkávám takovou pracovnici, ihned odcházím. Konečnou tečkou bylo sdělení konečného názoru na dotyčný obchod, kdy slečny chválily a chválily a nikdo si nedovolil žádnou kritiku. Až já. Možná proto mi napsali mejl, že nepostupuji do dalšího kola.
Přestože prodávat tento sortiment byl vždycky můj sen, po tomto rozhovoru vím, že do tohoto obchodu rozhodně nikdy. Nemám zájem si vymýt mozek a pracovat s lidmi, kteří nemají cit pro zákazníky.

čtvrtek 17. července 2014

Bestiální fakta vol. 9 O jídle a pití

Dneska o jídle:)
  1. Jsem šest let vegetaríánka. Teď se snažím přejít na veganství.
  2. Rýži mám ráda rozvařenou.
  3. Nejím houby.
  4. Do osmnácti jsem nejedla květák. Teď si bez něj neumim představit život.
  5. Před půl rokem jsme objevila sušená rajčata. Od prvního kousnutí jsem se zamilovaná. Kdybych mohla, zblajznu celou tu lahvičku.
  6. Z příloh nemusím houskový knedlíky.
  7. Dřív byl moje oblíbené jídlo bramborový salát.
  8. Nesnášim sněhový pusinky.
  9. Teď miluju všechny možný zeleninový směsi s rýží a rajčatovou omáčku.
  10. Z nezdravých jídel bych mohla jíst pořád bramboráky.
  11. Jako chuťovku jím často lískový oříšky. Dřív hlavně v práci.
  12. Každý den sním jednu sladkou sušenku nebo tyčinku. Většinou v práci.
  13. Mám ráda okurky s olivovým olejem a tzaziky.
  14. Zbožňuju česnek. Česnek je nej. Domácí tortilly taky.
  15. Z koření nejvíc používám bazalku, adžiku, petržel a pak evergreen grilovací koření. A něco pálivýho.
  16. Mezi mé oblíbené suroviny patří brambory, jakákoliv zelenina, luštěniny.
  17. Nejčastěji piju čaj, minerálky a z alkoholu pivo a rum. A tequilu. Sunrise. I samotnou.
  18. Neumím upravit sójový maso.
  19. Zato umím udělat dobře tofu.
  20. Jím polívky.

úterý 15. července 2014

First rule of fight club

Včera byl day of big changes.
Usmálo se na mě štěstí. Teda zatím to vypadá, že ano. Úplně klidná budu až bude všechno na papíře a podepsaný.
Dalšímu člověku se též stala šťastná událost.
Až bude všechno oficiální rozepíšu se víc.
Co jsem ale chtěla říct.
Včera jsem byla šťatsná, fakt že moc. A všichni se otáčeli. Což mě přivedlo na myšlenku, že když je člověk štastný, září. A je to vidět.
Proč je tak málo zářících lidí?

úterý 8. července 2014

Bestiální fakta vol 8.

U Dii jsem viděla nový tag -  20 fatsc about me. Jedu tohle už dlouho v rámci Bestiálních faktů, jen až teď mě napadlo, že to vlastně dost šidim:D
Takže!!!
  1. Z domácích prací nenávidím mytí nádobí.
  2. V poslední době mám nějakou averzi na lidi.
  3. Nechutnají mi studený těstovinový saláty.
  4. Hraju kanastu přes internet.
  5. Začínám nosit bílý oblečení.
  6. Mám ráda kostlivcový obrázky a potisk na oblečení. (přestože jako malá jsem se jich strašně bála, ale fakt strašně)
  7. Když jsem sama doma, nechávám si otevřeno na záchod, protože se bojím, že se pak nedostanu ven.
  8. Miluju česnekový brambůrky.

neděle 6. července 2014

Malý lžičky

Nikdy jsem neuměla


jíst jogurt malejma lžičkama
čekám co poteče krev
dveře na balkon se samy otvíraj
a já jen čekám co nás
někdo přijde zabít
chladí se mi tam pivo
který mi prodali
i když mi nebylo osmnáct
když se nad tim zamyslim
dochází mně že dospělá stejně nikdy nebudu
protože dospělý lidi jí jogurty malejma lžičkami

2008

čtvrtek 3. července 2014

středa 2. července 2014

Passion Fruit

Passion Fruit je taková hezká popínavá kytka, jejíž plody se dají jíst. Česky se jí říká mučenka. Proč mučenka? Prý podle misionářů, kteří ji tak pojmenovali v rámci symboliky s Kristem. Možná se mučenka jmenuje mučenka, protože vášeň je mučení.
Můj život je zvláštní. Zase propadám divnejm stavům, mám zvlášstní nálady, myšlenky, děsivý sny. Ráno mě bolí záda nebo za krkem. Nemůžu se hýbat. Jedinou akcí je chodit na půl šestou večer do práce. Jinak hniju doma. Prostě hniju.

Bad Blood

V autobuse
pán s umaštěnými vlasy
tři rádoby sexy kočičky
a já
paní říká druhý paní
o třetí paní
aspoň má bejt po kom magor
a já si říkám
nemáme bejt všichni po kom magor?
řidič šustí
večerní svačina
na cihelně