čtvrtek 9. července 2015

Her name was Alice

Když chcete člověka potrestat, splňte mu přání.

Nějak takhle se to říká myslím. Je to celkem ošklivě řečeno, nekonkrétně a pravda to je jen v půlce, ale i v tý polovině je to opravdu pravda.
Když jsem si přála zažít ještě alespoň jednou něco víc, myslela sem že už to nepřijde. Přišlo.

Chodil si do krámu a já si tě všimla až když jsem tě obsluhovala. Řekl si že jsem krásná. Ještě hodinu po tom jsem se vláčela jak praštěná klackem. Měsíc utekl a já jsem zapomněla.
A pak si začal chodit každý den. Smál ses na mě když jsme se potkali. A jednou si přišel a řekl jestli je možný mě pozvat na kávu. Řekla jsem že ano. Čísla jsme si nevyměnili. Nejsem tak odvážná. A neřekla jsem ti že s někým jsem. Poté jsme se potkali na parkovišti, odvezl si mě domů. Už vím jak se jmenuješ a že máš tři psy.

Co bude dál?