Young - Adult - Old

Dnes ráno se asi stal zlom.
Seděla jsem na tý posteli a říkala jsem si, že už nemůžu. Už nechci další nesmyslný výlevy vzteku. Teď koukám tupě do počítače a nevím, co dělat. Jestli to nepřeháním. Jestli nejsem jen zbytečně přecitlivělá. Každej má někdy slabou chvilku, ovšem tady jsou ty slabý chvilky pořád, přijde mi. Nechci, aby na mě někdo křičel když nemá důvod. Ani když má. Ví, že to nesnáším. Ví, že se bojím. Stejně to dělá. Že chodí pozdě, jsem si už zvykla. Ale na ten křik nikdy.
Křik. Kvůli pitomostem.