Když jsem hledala nějakou alternativní literaturu, google na mě vyplivnul tuhle knížku. Nemůžu srovnávat s předchozí Paradoxií, nečetla jsem.
Při prvních stránkách jsem měla pocit, že se autorka trochu
přepisuje (kdo by nechápal – stejně jako když herec přehrává tak ona
přepisovala), občas jsem tam cítila tak úpornou snahu šokovat, až mi to přišlo
křečovité.
Kniha je rozdělena do čtyř části – Míry zoufalství,
Kundzilla, Ošizená a Bouráci.
Jelikož je to soubor krátkých textů, je těžké definovat, o
čem to je. Je to jízda, popis událostí v životě, který je zpestřený
drogami, sexem a podivnými známými a partnery. Popisuje svoji rodinu – matku,
která potrácela a otce, který ji svým kamarádům dával za výhru v kartách,
nespavost, vztah k mateřství, svůj drogový vztah s bubeníkem z Teenage Jesus. Poslední část se pak
věnuje rozhovorům se spisovateli.
Lydia Lunch spolupracovala s Nickem Cavem a knížky jsou
psané v podobném duchu.
Doporučuju každému, kdo má rád trochu jinou literaturu o
nepříliš příjemných věcech.
zni to docela zajimave, uz docela dlouho premyslim, ze si neco takoveho prectu, ale nikdy jsem nebyla fanouskem takovych knizek, vzdycky me to hned prestalo bavit.
OdpovědětVymazat