neděle 21. června 2015

Everything is fine, nobody is happy.

Včera jsem přišla dneska ráno o půl pátý.
Osamělost pokračuje. Prokládaná pláčem a křikem. Ne mým křikem.
Slova nenávisti je strašně lehký vykřiknout, nicméně se držim. Těžce.
Nelze jen tak navázat někde, kde se to předtím začalo kurvit. A je těžký to někomu vysvětlit.

Mám rodiče alkoholiky. Tátu jsme nikdy nezajímali. Zvláštní je, že děti jeho známých ano. Asi je málo hrdej na dcery s vysokou školou, jedna podniká a má miminko, druhá normální práci.

Nemám už sílu. Doma tohle a s L je to v hajzlu. Nemám se kam vrátit, ke komu schovat, ke komu dojít pro útěchu, ani s kým si o tom popovídat. Nejlepší kamarádka se vdává, druhá je pořád někde a třetí je v Praze. A Radim přijel včera.

Vyčerpala jsem síly.

Žádné komentáře:

Okomentovat