pondělí 23. března 2015

Atychiphobia..a jak je to dál.

Po všech strastech a útrapách padl konečný verdikt. A to že si budeme muset vzít hypotéku. Rozběhlo se kolečko hledání bytu, počítání úroků, hypoték, přepočítávání výplaty a zbytku a můj těžkej neklid protože to je závazek na dvacet pět nebo třicet let a já nesnáším zodpovědnost. Znamená to už navždycky se připoutat, nebude cesta ani dovnitř ani ven a já po tom všem, co se děje, nevím jestli do toho chci jít. L matka se do všeho šťourá, nejradši do věcí do kterejch jí je úplný hovno a pak všechno nádavkem komentuje. A já si neumim představit, že s timhle žiju po celej zbytek svýho života. L jí sice odpálí ale ona to není schopná pochopit a nejhorší jsem já, protože ona to celý přece myslí dobře. Fajn ale ať mi neuklízí moje věci a nehrabe se mi v bytě. Do toho začal vysírat jeden L známý a dělat mi problémy v práci.
Vím, že L za to celkem nemůže ale nemám absolutně chuť se s ním bavit. Nemám chuť se bavit s kýmkoliv. Nemám chuť psát, tvořit, chodit do práce, vařit, nic...

1 komentář:

  1. ach ach... a musite si brat tu hypoteku? chcete to urcite?
    drz sa...

    OdpovědětVymazat