Dneska se mrknem na nějaký poznatky z mojí práce.
1. Transparentní hledači – vyznačují se
nápadným okukováním regálů, který obchází i šestkrát, přestože vidí prodavače,
často se vrací a vozíkem naschvál naráží do věcí, aby si jich někdo všimnul,
zásadně se neptají, čekají, co je někdo osloví, aby neměli pocit, že to sami
nenašli. Z nich se vyvinula další skupina.
2. Transparentní hledači par excellence –
charakteristika stejná jako u typu jedna, jenom hledání dokonali do podoby, kdy
při jízdě kolem regálů stihnou mít ještě průpovídky (hlavně před prodavačem):
to nemůžu najít, tady to asi nemaj, to se asi nevyrábí, když to tady nemaj, to
budu muset jet do (doplň název obchodu dle svého uvážení)
3. Páry – a. Normální
b. Přechytralá ženská,
která vůbec nic o tom neví, ale má potřebu radit, skáče mi do řeči a podobně,
např. chlap shání vrták do betonu, ona uvidí nějakej (JAKEJKOLI) a hned se žene:
hele tenhle by se ti nehodil? A to není ono? (Ukazuje na vrták do dřeva),
případně ještě horší typy mají občas tendenci mě ztrapňovat a navážet se, další
případ je kdy žena mlčí a chlap machruje.
4. Dvacetiminutáři – v 17:00 odejdu od
pultu, přijdu ve 17:02 a přivítají mě větou: no já už tady dvacet minut čekám,
tady nikdo neobsluhuje… Ještě lepší je když je potkám cestou a nekváknou hubou.
6. Hloupé ženy: je tady nějakej chlap co
tomu rozumí? (Slýchávám velice velice často), případně obměna – je tady nějakej
chlap od nářadí?
7. Normální ženy – díkybohu za ně
8. Hloupí chlapi - stále se snaží dokázat,
že vědí o sortimentu víc než já
9. Normální chlapi – díkybohu za ně
10. Dělníci - klasický debilní narážky
11. Mluvící do zad - hej můžete? A když se
otočím, vidím, jak tam stojí, podupávají nohou a netrpělivě čučí a čekají, co k
ním dojdu, zůstávám stát a buď se rozejdou nebo se pomalým tempem rozejdu
směrem k nim, občas mi něco i upadne, co musím sebrat.
12. Mávači – lidi, kteří mávají v hospodě na
servírku, přenášejí tyhle zvyky i do obchodu, takže na mě mávají přes šest
uliček a není jim to blbý. Pokud tohle někdo udělá, naschvál zahýbám do
nejbližší uličky a oklikou se vracím co nejdál od nich.
13. Nezdraviči – někdy, když toho mám dost,
jim na otázku odpovídám slovy: Dobrý den, a čekám. Když zopakují otázku, znovu
zdravím a čekám. Pak jim to buď konečně dojde a odpoví a někdo se i zastydí, anebo
nepozdraví a jednou si tu otázku znovu a v nejhorším případě si jdou stěžovat,
že jsem drzá.
Práce v
maloobchodu je náročná, zvlášť pokud děláte v chlapským oboru. Takže prodejní asistenti
tam jsou sice pro lidi, ale chovejte se k ním slušně. Jsou to taky jen lidí a
ne onuce a chtějí, aby se s nimi jako s lidmi jednalo bez ohledu na rasu, barvu
nebo pohlaví.
Pár zážitků:
paní dnes jede kolem mě, třikrát nic, poté mi zvoní telefon, že mám jít
ustřihnout metrážku, přijdu tam a tam samozřejmě paní. Říkám: Dobrý den, jaké
máte přání? Odpověď: To je dobrý, já už jsem si zavolala chlapa co mi ustřihne
řetěz. Říkám no to sem já. Ona: já čekám chlapa.
Paní: Je tu
někdo odsud? Říkám: Dobrý den, co byste si přála? O: No vložku do dveří.
Já: Ok, dojdu
si pro klíče. Paní: No to my bysme (!!!) ale stejně potřebovali nějakýho chlapa,
co by nám poradil. Já (rezignovaně) aha. Paní: Nebo vy byste mohla? Já (stylem
polib mi prdel): Ne paní já jsem tu placená jen za to že tady stojím. Paní: Aha
a tak zavoláte mi toho chlapa. Já: Jasně.
Takže tak.
Žádné komentáře:
Okomentovat