sobota 24. října 2015

Typologie zákazníků v maloobchodu



Dneska se mrknem na nějaký poznatky z mojí práce.


1.         Transparentní hledači – vyznačují se nápadným okukováním regálů, který obchází i šestkrát, přestože vidí prodavače, často se vrací a vozíkem naschvál naráží do věcí, aby si jich někdo všimnul, zásadně se neptají, čekají, co je někdo osloví, aby neměli pocit, že to sami nenašli. Z nich se vyvinula další skupina.
2.         Transparentní hledači par excellence – charakteristika stejná jako u typu jedna, jenom hledání dokonali do podoby, kdy při jízdě kolem regálů stihnou mít ještě průpovídky (hlavně před prodavačem): to nemůžu najít, tady to asi nemaj, to se asi nevyrábí, když to tady nemaj, to budu muset jet do (doplň název obchodu dle svého uvážení)
3.         Páry – a. Normální
                        b. Přechytralá ženská, která vůbec nic o tom neví, ale má potřebu radit, skáče mi do řeči a podobně, např. chlap shání vrták do betonu, ona uvidí nějakej (JAKEJKOLI) a hned se žene: hele tenhle by se ti nehodil? A to není ono? (Ukazuje na vrták do dřeva), případně ještě horší typy mají občas tendenci mě ztrapňovat a navážet se, další případ je kdy žena mlčí a chlap machruje.
4.         Dvacetiminutáři – v 17:00 odejdu od pultu, přijdu ve 17:02 a přivítají mě větou: no já už tady dvacet minut čekám, tady nikdo neobsluhuje… Ještě lepší je když je potkám cestou a nekváknou hubou.
5.         Lakomci – vyznačují se větou: to je takhle drahý? To si to mužů koupit v (doplň dle uvážení)
6.         Hloupé ženy: je tady nějakej chlap co tomu rozumí? (Slýchávám velice velice často), případně obměna – je tady nějakej chlap od nářadí?
7.         Normální ženy – díkybohu za ně
8.         Hloupí chlapi - stále se snaží dokázat, že vědí o sortimentu víc než já
9.         Normální chlapi – díkybohu za ně
10.       Dělníci - klasický debilní narážky
11.       Mluvící do zad - hej můžete? A když se otočím, vidím, jak tam stojí, podupávají nohou a netrpělivě čučí a čekají, co k ním dojdu, zůstávám stát a buď se rozejdou nebo se pomalým tempem rozejdu směrem k nim, občas mi něco i upadne, co musím sebrat.
12.       Mávači – lidi, kteří mávají v hospodě na servírku, přenášejí tyhle zvyky i do obchodu, takže na mě mávají přes šest uliček a není jim to blbý. Pokud tohle někdo udělá, naschvál zahýbám do nejbližší uličky a oklikou se vracím co nejdál od nich.
13.       Nezdraviči – někdy, když toho mám dost, jim na otázku odpovídám slovy: Dobrý den, a čekám. Když zopakují otázku, znovu zdravím a čekám. Pak jim to buď konečně dojde a odpoví a někdo se i zastydí, anebo nepozdraví a jednou si tu otázku znovu a v nejhorším případě si jdou stěžovat, že jsem drzá.

Práce v maloobchodu je náročná, zvlášť pokud děláte v chlapským oboru. Takže prodejní asistenti tam jsou sice pro lidi, ale chovejte se k ním slušně. Jsou to taky jen lidí a ne onuce a chtějí, aby se s nimi jako s lidmi jednalo bez ohledu na rasu, barvu nebo pohlaví. 

Pár zážitků: paní dnes jede kolem mě, třikrát nic, poté mi zvoní telefon, že mám jít ustřihnout metrážku, přijdu tam a tam samozřejmě paní. Říkám: Dobrý den, jaké máte přání? Odpověď: To je dobrý, já už jsem si zavolala chlapa co mi ustřihne řetěz. Říkám no to sem já. Ona: já čekám chlapa. 

Paní: Je tu někdo odsud? Říkám: Dobrý den, co byste si přála? O: No vložku do dveří.
Já: Ok, dojdu si pro klíče. Paní: No to my bysme (!!!) ale stejně potřebovali nějakýho chlapa, co by nám poradil. Já (rezignovaně) aha. Paní: Nebo vy byste mohla? Já (stylem polib mi prdel): Ne paní já jsem tu placená jen za to že tady stojím. Paní: Aha a tak zavoláte mi toho chlapa. Já: Jasně.

Takže tak.

Žádné komentáře:

Okomentovat