Zase o den blíž. . Ale čemu? největšímu štěstí? největší chybě? největšímu rozhodnutí? Čemu?
Mám za sebou dost nepříjemnou hádku s ním. Týkala se našeho vztahu a jeho možných budoucích vztahů. Skončilo to přesně tak, jak jsem myslela. Hádka až do krve, on odešel já si zakouřila, uklidnila se, a večer mě položil otázku: tak kdy tě mám v pondělí čekat? a bylo po všem… Proč ze všeho vždycky udělám tak dramatickou věc to netušim… Asi proto, že píšu:D
Strašně se bojim co se stane. Jsou věci, ve kterých mám morální zábrany a vim, že je nesmim udělat. A na druhou stranu si říkám, že žiju jen jendou. Jendou a nikdo neví jak dlouho.
Je on můj osud? A co teď?
Nevážím si toho co mám a mám strašně černý svědomí kuli všemu, hlavně kuli tomu jak se chovám vůči jedný osobě…Strašně mě to mrzí a já nevim co mám dělat
Do neděle tu nejsem…
zahoď depky,je krásně, kašli na všechno! přesně jak píšeš,žijem jen jednou!:)
OdpovědětVymazat