Když máte dvacet let pocit že nikam nepatříte, možná byste se s tím měli smířit a už o tom nepřemýšlet a nemyslet na to. Prostě to přijmout a neunavovat se hledáním dalšího místa kam byste eventuelně patřit mohli. Potom nastává situace kdy je vlastně jedno kde jste, co děláte nebo s kým se stýkáte. Protože stejně nikam nepatříte. Pak vám dojde víno a začnete si uvědomovat, že to vlastně není žádnej tragédismus ale životní úděl. Možná to je prostě nová filozofie bytí, která je souzená dnešnímu věku. Možná existuje skupina lidí, kteří nikam nepatří. Možná by se měli sdružovat a nepatřit aspoň k sobě navzájem. I když je pravda že tím by se porušilo pravidlo nikam nepatřit.
musim ti dát přečíst jednu knížku...
OdpovědětVymazatTo už je na mě moc těžký. Moc přemejšlení teďka. A taky se už dobu těším na to vyšívání, a ono pořád nic. :)
OdpovědětVymazatne vyšívání ale šití:D já to mám vyfocený webkou ale obrázky z webky se mi sem nechtěj nahrát:/
OdpovědětVymazatMáš zajímavé úvahy které mě baví :D:)
OdpovědětVymazat