Před třemi dny to byly přesně tři roky, co jsem jela do Varů. Tolik se od toho změnilo. Lidi, co vědí, že jsem ho považovala za osudovýho se mě občas ptaj jestli si na něj někdy vzpomenu. Ne. A to nekecám. Píšem si? Ne, o čem... Je pravda, že v tý době jsem ten vztah potřebovala, potřebovala jsem se osamostatnit, dospět. Potřebovala jsem kluka, kterej se o sebe umí postarat sám, kterej se umí postarat o mě. Jen tomu pak přestal věřit. A když zase začal, přestala jsem já.Tady jsou pocity než jsem jela. Tady jsem byla nejšťastnější na světě. O rok déle jsem byla nejnešťastnější. Týden nato pořád přemýšlím kde se stala chyba. V srpnu jsme měli být přátelé. V září pořád přemýšlím.
V sobotu jsme vdali ségru. Teď se láduju dortem a bolí mě všechno. Zítra mám pracovní pohovor. A nemám zavřený boty.
Žádné komentáře:
Okomentovat