Jsem nesvá.Měla jsem bejt doma, ale jdu do práce. Potřebuju se projít a pobavit se s lidma, zakouřit si.
Jsem nesvá a je to strašný. Je to hrůznej pocit. U ničeho nevydržim, nemůžu se na nic soustředit.
Moje bakalářka je streotypní, opakují se tam stejné pasáže a ve větě může být jen jedno sloveso.
Hodně piju. Nebo spíš piju málo, ale každý den.
Včera přišla řeč na svatbu. L mamka se mě ptala, kde bychom to chtěli my. Ne jestli to chcem anebo uvažujem. Ale KDE.
Nejsme na tohle. Fakt ne. Možná si v šedesáti budu trhat vlasy, že jsem sama a nemám děti a němá mě kdo navštěvovat a že nemám komu předávat nějakou svojí životní moudrost, ale teď na to nejsem. Prostě ne. A možná nikdy nebudu. Jak napsala jedna osoba - ty jsi příliš nespoutaná bytost. To jsem. Anebo nejsem, ale jsem prostě taková.
Kouřími když nechci, nechutná mi to a občas mi je potom špatně.
Žádné komentáře:
Okomentovat