Z vlastní kůže svlečená
čekám u dveří číslo pět
chce se mi čůrat z nervozity
babky si povídají
o tom kdo umřel
na rakovinu
poplatek dvě stě
a touha po kafi a cigáru
chci to mít za sebou
a na jednu stranu jsem ráda
že poprvý
nemyslim na ten poslední den v měsíci
lepší je litovat věcí
co člověk udělal, než těch co neudělal
Žádné komentáře:
Okomentovat