Většinou když už jsem otrávená - v poslední době celkem často- mě dorazí něco na facebooku. Většinou když mi chce do ,přátel, přidávat lidi, na který sem alergická už z fotky.Zase se topím v takovým nihilismu, psát se mi nechce a ani mě nic nenapadá - jsem takříkajíc múzeodolná. Nejvíc věc mi přijde na mysl, když večer usínám a už jsem líná si jít pro papír s tím, že si to ráno budu určitě pamatovat, nebo ráno když se chystám do školy a už nemám čas psát.
Jednou si mi na otázku
Co budeme dělat
Řekl: budeme umírat
A já jsem věděla
Že i přes tu dálku nás v tu chvíli
Něco spojuje
Že proti tomuhle … světu nejsem sama
Že seš tady se mnou a možná odpustíš a nezapomeneš
- 1.1.2010
o tom FB mi ani nevrav, prave teraz sa ukludnujem z jedneho takeho vytocenia :D
OdpovědětVymazatdobry nadpis inak :)
"Co budeme dělat? Budeme umírat" je brilantné! Drž sa.
OdpovědětVymazat