Dneska jsem odpovídala na otázku jaká je moje nejoblíbenější kniha – On the Road od Jacka Kerouaca. Mám jí vedle postele na nočním stolku od doby, co jsme jí kdysi dostala k narozeninám. Ani to nebylo moc kdysi, vlastně předloni. Přišla mi poštou na západ.
Někdy si vzpomenu. Ne z důvodu ublíženosti, vztahu co
nevyšel, či čehokoliv jiného. Spíš z nostalgie.
Přišla jsem na to že ten vztah nebyl prioritní. Hlavní bylo,
že jsem se nikoho na nic neptala, sebrala se a jela tři sta kilometrů daleko
přes celou republiku. Prostě jsem jeden večer doma oznámila, že jedu a nečekala
jsem na povolení, na otázky, týkající se cíle na nic. Tak hustá jsem byla. Bála
jsem se jak prase ale přesto jsem jela. Říká se že dospělost je přechod. Já
jsem dospěla za tu jednu cestu. 20. června 2010. To byl asi největší přínos. A zbytek?
Nejde o cíl. Šlo o cestu.
obrázek je z http://www.pensionrieger.cz/krusne_hory.php
Žádné komentáře:
Okomentovat