pátek 21. března 2014

Spát...


2.12.
Dneska jsem byl v práci. Měl jsem dopolední směnu. Jezdil jsem už od čtyřech. Potkával jsem spoustu lidí a nikdo nevěděl, že vím, co o ni neví. Že vím jak zemřou. Bylo mi jich líto, ale ta lítost se už pomalu otupuje. Přece jenom mě to provází dlouho. Vlastně od počátku věků. . kolik mi vlastně je? Nevím. Možná sto, možná tisíc. Viděl jsem toho tolik, co si nikdo jiný ani neumí představit

3.12.
Blížící se Vánoce způsobují akorát nesnesitelnější pocity. Přemýšlel jsem o tom celý den. Rád bych těm lidem pomohl, ale nevím jak. A snad ani nemůžu. Nemůžu jim říct, že vidím jejich smrt, že vidím jak zemřou. Sněhová kalamita a vánice mi navíc způsobují problémy. Musím dávat neuvěřitelný pozor a strašně mě to vyčerpává. Neustále se musím soustředit. Navíc lidi potom ještě nadávají a jsou protivní jako bych mohl za to, že mám zpoždění. Nechci už tuhle práci, ale najít si dnes jinou je neuvěřitelně těžké.

4.12.
Blíží se Mikuláš. Je mi to jedno, Nikoho nemám. Ani nevím, kdo byli moji rodiče a kdo mě vlastně vychoval. Nevím ani odkud pocházím. Jsem sám. Proto jsem si vybral profesi řidiče autobusu. Jsem tam s lidmi. Ovšem lepší by to bylo bez těch jasnovideckých etud. Dnes nastoupila malá holčička. Řekl jsem jí, ať neplatí. Nechtěl jsem vědět jak zemře. Nevěděla, co má dělat, nakonec pokrčila rameny a odešla si sednout.

5.12.
Dneska jsem vezl párek andělů, tři Mikuláše a bezpočet čertů. Všichni jako by se proměnili. Všude vládla lepší nálada, lidi byli šťastní. Já ne. Mikuláš mi nic neříká. Žádné tradice mi nic neříkají. Hledám si novou práci. Padl mi do oka pomocný kuchař v nedaleké restauraci. Na platu mi nezáleží. Nic nepotřebuji. Už jsem tam psal, uvidím co mi dopoví.

6.12.
Je pondělí, dneska mi přišla odpověď. Přijmou mě. Zatím jen do zkušební doby. Nevadí. Akorát, že musím vyřídit formality u drah. Podle toho jak to půjde rychle bych mohl nastoupit. Potkal jsem dnes ženu. Líbila se mi. Vypadalo to, že já jí taky. Nikdy jsem neměl nikoho. Zajímalo by mě jaké to je přijít domů a vědět, že mě někdo čeká. Požádala mě o telefonní číslo když viděla, že já se k ničemu nemám. Dal jsem jí ho. Překvapilo mě to. Dával jsem si ohromný pozor, abych se jí nedotkl.

7.12.10
Dneska musím poslat výpověď. Uvidím jaká bude výpovědní lhůta. Chtěl bych nastoupit do nové práce co nejdříve.  Zítra mám schůzku s tou ženou. Nevím co si vzít na sebe. Jdeme na večeři. Nesmím se jí dotknout. Je úterý. Už se těším až si budu moc večer číst. Je to jedna z mála věcí, co se mi na tomhle světě líbí.

Žádné komentáře:

Okomentovat