Kámoš, s kterým jsme to probírali v práci, z toho byl nadšenej víc než já.
Mně to bylo spíš jedno. Netěšila jsem se, neřešila jsem to. Prostě jen další místo, kde se jednu noc vyspím.
Za poslední měsíc jsem spala v tolika postelích a na tolika gaučích, že už jsem otupělá. A všechno bylo počestný.
Zkoušel to na mě. Nereagovala jsem.
Vím, že lituje toho, co se stalo.
Ale stejne mi to přišlo nahodilý a průhledný.
Aneb jak říká Carrie v pátém díle druhé série - O půl hodiny později jsem byla v jeho bytě,
kde náš vztah prodělal tolik malých smrtí. Byl to báječný pocit a zároveň zvláštní. A nebylo to ono.
Možná jsem příliš hrdá.
Nebo se ze mě stává chlap.
Žádné komentáře:
Okomentovat