úterý 17. září 2013

Oh Honey, you cant break a broken heart.

Zase trpím pocitem nejošklivější z neošklivějších a poslední z posledních.
Minulej tejden mi dodávala optimismu aspoň trochu práce, utíkalo to, blo co dělat a bavilo mně to, ale teď tam chodíme čtyři, není co dělat a to mě zabíjí. Navíc je hnusně, prostě akorát počasí pro depresi.
Bohužel tady ve městě nemám ani žádný kamarády, abych mohla někam vyrazit a seznamovat se někam jít nechci, bohužel mám zkušenost, že se na mě nalepí přiopilej obšourník, dámy v riflích mě pomlouvaj a co pak...
Nejde mi se opít v poslední době což způsobuje to věčný napětí, potřebuju se strašně ožrat. Restart jak říká Matěj. Potřebuju se ožrat a poblít a druhej den vyspávat kocovinu.
Potřebuju mít pocit, že na mě někomu záleží a přesně tenhle pocit u holky je strašně nebezpečnej. Nebo aspoň u mě je.
Chtěla jsem napsat recenze na dvě knížky ale nevím kdy. Potřebuju toho tolik udělat.

Jo a nakonec statistika mojí oslavy:
lidí - 8
opilých lidí - 7
na sračky opilých lidí - 1
útrata za stůl - přes dva litry
dojezd - žádný (ale já jsem neměla ani moc náladu)
Popravdě jsem to čekala lepší ale holt když se člověku nejde nalejt, je to těžký. Aspoň že si to užil zbytek.


Žádné komentáře:

Okomentovat