sobota 6. července 2013

La posranej vida

Člověk dospívá pomalu tím, jak mu život obrušuje vnímání světa o jeho naivní představy.
Myslela jsem si, že se jednou objeví někdo, kdo mě bude tolik milovat, že bude tolerovat skutečnost, že nechci mít děti. Myslela jsem si, že to bude L. Asi ne. Dneska o tom začal mluvit a když jsem odvětila, že děti prostě mít nechci, rozhodně ne v budoucích deseti letech, s klidem mi oznámil, že v tom případě to budeme muset asi rozpustit (takto doslovně). Na otázku jestli se se mnou teda rozchází, už nevím, co řekl, protože jsem pořád tak šokovaná že si půlku nepamatuju. Nakonec připustil, že to rozpustíme jednou až se nebudeme moct dohodnout. Odvětila jsem, že to je v tom případě ztráta času. A on že když je to ztráta času, můžeme se tedy rozejít hned. Pak řekl, že mě má rád, ať to teď neřeším. Ale jak to můžu neřešit? Mám nějakou dobu - rok, dva, deset let čekat než řekne Chci mít děti, já odpovím, že ještě ne a že to teda rozpustíme? To není vztah, to je jen čekání na rozchod proboha!

Takhle proběhlo dnešní rozloučení s mým přítelem.

Všechno se mi sere pod rukama. Nikdy bych nečekala že budu utíkat zpátky tam, odkud jsem vždycky toužila vypadnout.

Holt když vám přijde roztomilejší kočka než mimino, jste odkázaný na to, bejt věčně sami. Nebo s těma zvířatama.

2 komentáře:

  1. Za prvé, vážne úprimne ťa chválim, že si nepristúpila na to "čakanie na rozchod", pretože zúfalé baby by to spravili, ale ty si očividne vyspelá, za to ťa strašne chválim a obdivujem!!! A tiež si myslím, že je lepšie mať žiaden vzťah, než nefungujúci... Drž sa!!! :*
    (P.S. Tiež mi príde mačka roztomilejšia než bábätko ;-))

    OdpovědětVymazat
  2. No nakonec to dopadlo tak že si o tom prý ještě promluvíme. Tak jsem zvědavá. . .:/

    OdpovědětVymazat