Když mi bylo pět, byla jsem neuvěřitelně zamilovaná do Kuby. Měl pronikavě modré oči, hnědé vlasy a vysokou atletickou postavu (asi 120cm). Chodili jsme spolu do školky. Bohužel on chodil mezi větší děti, poněvadž byl o rok starší. Vždycky si bral plastová zvířátka, která jsem chtěla já, ale u něj mi to nevadilo. Spokojila jsem se s plachým pohledem na něj. Bohužel později mi začalo docházet, že on ze mě není zdaleka tak vedle a že na zvířátka a pusu za domečkem můžu leda tak zapomenout. Do školky jsem naštěstí chodila jen půl roku, takže můj románek neměl dlouhého trvání. Největší vztek jsem na něj kupodivu neměla proto, že jsem mu byla šumafuk, ale proto, že necitelně třískal s plastikovými zvířátky. Proto jsem se rozhodla, že už ho milovat nebudu a na základní škole už jsem ho nemilovala vůbec a nakonec to byl on, kdo utřel, když o mě projevil zájem jeho kamarád Olda.
haa:D to je skvělý :D:D těším se na dalšího muže tvého života!:D
OdpovědětVymazatTeď nevim jestli to není ironie:D
OdpovědětVymazatsoucit se zvířátkama,"platonická" láska a samej nápadník...celá marťa :)
OdpovědětVymazatlíbí se mi ten pohled malýho dítěte, z kterýho to píšeš...a že to je napsaný tak, že si každej živě představí tu situaci a ještě zavzpomíná na vlastní zážitky :)
Ale takhle to vážně bylo:D Byla to strašně nešťastná a vážná láska abys věděla:D jen k zvířátkům vydržela no:D
OdpovědětVymazat