Děsí mě dojem, že nepatřim ani k tomu kdo taky nikam nepatří. Možná už nepatřim nikam ani kam sem si myslela že jo. Možná jsem vážně člověk, co musí bejt na cestě. cesta je důležitější než cíl. Jsem mimozemšťan. Jsem kosmopolita co nikde nebyl. Jsem pasažér proplouvající životem, kterej ubíhá jako ta cesta, mě pod rukama a nechce se zastavit. A ani nezastaví. Nikdy. Možná proto, že nemám dobrej příklad, nemůžu započít něco, co by neskončilo tragédií. Možná jsme prostě jen angličan v New Yorku…
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatpatříš ke mně, k myším...a všem lidem, co si tě zasloužej
OdpovědětVymazat(v tom komentáři před tim jsem měla pravopisnou chybu)
OdpovědětVymazat