Na tvůrčím psaní v nácviku na automatický psnaí jsem napsala toto:
Na ten pocit že nikam nepatřim jednou dojedu. Nejhorší je, že to není ani tak pocit, ale pravda. Nepatřím nikam.Nikam a k nikomu. Každý má něco nebo někoho, ale já tam prostě nepatřím. Je mi to jedno jak co bude a jak co skončí.Nepatřit je můj úděl. Můžu patřit pouze k někomu kdo taky nikam nepatří. A ten někdo třeba bude vědět, že nepatří.Co ja vím, ale já to budu cejtit. Nevim z čeho se můj pocit odvíjí a nevim proč a jak a jestli se to změní nebo nezmění. Každej den bych chodila na hřbitov a psala si a mám i nápad ale teď nevim nic. Píšu protože se mi třeba nechce ale je to jedinej způsob jak ze sebe něco shodit. Škola mi nevadí ale timhle se odreaguju. Potřebuju práci, chci tvořit a pomáhat jinejm, chci aby někdo oceňoval, co dělám, ne jen sedět doma na zadku. To dělám celý život a nemám z toho už dobrej pocit, nudí mě to, je mi jedno že nemám prostředky ale chci něco dělat.Cokoliv za barem u pásu kdekoliv ale chci. Mám před sebou jen povinnosti ale nic víc. Chci psát, psát pro něco někam aby to lidi četli, chci cokoliv a ne už jenom si napsat něco do wordu a pak se tím leda tak kochat sama. Ani s nekochám protože když něco dopíšu tak se mi to nelíbí pak už potom. 10.10.2010
Tohle je docela smutný.. myslím,že každej musí někam patřit.
OdpovědětVymazatPatřim k tomu kdo taky nikam nepatří ale nemůžu protože je daleko...Nevybereš si. Nemyslim, že to je smutný, jenom asi neobvyklý.
OdpovědětVymazat