Dneska jsem hned ráno zažila hádku, bohužel svojí:/ a tak mně napadlo:
Je vztah pouze zápas o prosazení svého názoru na úkor názoru partnera? Co je vlastně rovnocenný vztah? Možná bychom se měli zamyslet jestli vůbec nějaký stav ,být ve vztahu, má smysl. Možná by bylo lepší pouze se s někým nezávazně stýkat aniž bychom museli konverzovat o věcech, ve kterých se musí skládat kompromisy. Je možné, že platí pravidlo: pokud nebudu ten trapič já, budu ten trápený? Nebo to je pouhá pesimistická dedukce? A pokud ano, jak se vlastně vytvoří rovnocenný vztah, kde si partneři naslouchají a ani jeden se necítí poražený v případě neprosazení svého požadavku? Zůstane obou dvoum ta hořká pachuť poté, co se nedomluvili? Poté, co se jeden prosadil, ale druhý musel ustoupit? Má špatné svědomí ten, kdo vyhrál, protože je to sice podle něj ale ten druhý to tak nechce?
Když vyhraju já, cejtim príma pocit zadostiučinění. Pak přichází lítost a já žehlim. Když vyhraje on, dává mi to sežrat s výrazem "jakobynic" a nežehlí. To jen když vidí, že jsem smutná.
OdpovědětVymazatAle trápíme se vzájemně, je to 50:50. Takže asi jo, u nás asi existuje rovnocennej vztah ale ve smuslu, že každej bejvá někdy poraženej a ublíženej.
Príma článek.
Děkuji za pochvalu:)
OdpovědětVymazat