Lilek... stojí to za to či ne?

Často jsem četla o lilku jako o dobré variantě v masových pokrmech, o něččem co je vynikající na grilu a podobně. Navíc má peckovou barvu, je hezkej a hladkej a mě sympatickej. ALE! Zkoušeli jsme ho na grilu a bylo to strašný, bez chuti mačkavý a měkký (říká se

labuznik.cz

mu patližán, už vím proč). Od tý doby jsem se lilku vyhýbala.
Teď jsem kolem něj chodila ve Sparu a říkala jsem si že bych to mohla zase zkusit. Našla jsem si nějakej recept na pomazánku, která se skládala z lilku, česneku, petržele, soli, pepře a oleje. Toť vše. Jednoduchý jako facka. Lilky se upečou, rozmixují se zbytkem ingrediencí.

A teď verdikt.
Ještěže jsem koupila jen jeden! Lilek jsem upekla a vytáhla podivnou, opět žvýkavou hmotu. Rozmixovala jsem s česnekem, solí a pepřem. Pořád to nemělo žádnou chuť. Přidala jsem česnek a pak to chutnalo jako česnek. Díky bohu aspoň něco. Pak jsem přidala ještě celer a dostalo to trochu formu ale stejně - rozhodně to není tak výborný jak se všude píše.

Nevím proč, lilek mě nemá rád.
Neumím přijít na to čím ho dochutit, jak ho udělat nebo cokoliv, aby to bylo dobrý.
Takže v mojí kuchyni lilek nemá místo.

I survived Schrondinger.

Včerejšek jsem přežila. Bylo to krutý ale jo. 

Měla jsem návštěvnost 66 lidí a dneska 8. Zajímalo by mě na čem je to závislý. Ne že bych svůj blog zakládala na tom jak moc je čtenej nebo nečtenej, stejně si to tady čtyři roky píšu jen pro sebe ale zajímalo:)
Dnešní den je zvláštní. Ředitel na mě vyjel úplně bez důvodu, všichni jsou akorát nasraný a otrávený a vím čím to je ale prostě to nechápu. Nevylejvám si zlost na jinejch lidech a neuznávám to.
Teď si zahraju kanastu online a půjdu spát vstříc dalším zítřkům, který nevypadaj hezky ale přežít je musim.

telling terrible things

Dneska mě zachvátil neskutečně hnusnej pocit destrukce. Sebedestrukce.
Konce. Pocit paniky. Bloumala jsem tím obchoďákem a cejtila jak mi je čím dál hůř a hůř a jak strašně pociťuju nenávist sama k sobě. Ke svýmu tělu. Vždycky jsem chtěla vypadat trochu jinak, ale v posledních dnech mě to zachvacuje víc a víc. Valí se na mě dokonalý tváře a dokonalý těla ze všech stran a já podlíhám, neumim a nejde mi se bránit tý nicotě, co mě obklopuje a všem sžíravým pocitům, který mi říkaj, že jiný to už nebude a já to nezměnim. Seděla jsem nad kafem a přemejšlela jestli má víc ženskejch až takový komplexy z toho, že mají malá prsa. Proč lidi se stejnou váhou maj ten sexy žlábek, kterej já nikdy mít nebudu?
V tý situaci jsem si vzpomněla na Mirandu ze Sexu ve městě a její záchvat úzkosti a napadlo mě, kdo by za mnou asi přijel do nemocnice. A nenapadl mě nikdo. Ne že bych nikoho neměla, ale těch pár lidí je strašně daleko.
Můj svět je hořkej.
A můj třes rukou je horší.
Mám strach, že už to je na psychoterapeuta, léky nebo i na psychologa.
L nechápe, že když mi stokrát řekne, že se mu takhle líbim, že mi to nepomůže.
Mám chuť si lehnout do postele a brečet. Brečet kvůli ničemu.

Paper or plastic.

Tohle byl těžce prokalenej víkend. A prohádanej. Což může někoho evokovat k myšlence, že piju proto, že se hádáme. Ne, takhle to nebylo. Prostě se dobře sešly okolnosti a lidi a lepší než sedět sama doma.
Teď musím vymyslet jídelníček na příští tejden, uklidit a začít se naštvávat, že musim jít do práce zejtra.
Krom toho úklidu vyjde asi všechno.
Po pěti dnech v práci jsem měla dva dny volna a bylo to strašně málo.
Tak asi pojedu nakupovat dárky!

Golden brown.

Dneska jsem poprvé měla v práci dobrej pocit, že jsem někomu pomohla.
Chtěla jsem něco psát a nemůžu si vzpomenout. Hlavní pointa byla sdílet tuhle písničku.

Always be yourself, pirate.

Dneska jsem v práci dostávala slušnou sodu. Nejdřív mě to mrzelo, a pak jsem se smála. Lidi nazývající mě slovem VONA mě nemůžou urazit. A matky s nevychovanejma dětma už vůbec ne.
Ovšem představa, že tam budu až do pátka, každý den, na nohách deset hodin mě kapku děsí.

Always be yourself. A taky, že budu.

Texmex hrnec

Dlouho jsem nevařila, takže se chci podělit (a hlavně se vychválit:D) o dnešní jídlo.
Podle kuchařky Veganské pochoutky - texmex hrnec (vlevo kuchařka, pravo já).

Potřebujete:
brambory
fazole - červené i bílé
cibule
protlak
seitan
rajčata

a zbytek, co je doma.

Postup je následující a netrvá těch 45 minut, co píšou v kuchařce.
Dát vařit brambory ve šlupce, vedle orestovat seitan a cibuli, přidat protlak. Chvíli píct, pak přidat rajčata (měly bejt z plechovky, dala jsem čerstvý). Chvíli píct. Zalejt vývarem. Vařit. Na posledních deset minut vaření přidat okapaný fazole, červený i bílý. Dochutit pepřem a solí. Dala jsem jen chili a stačí to:)
Je to parádní!