strange and unusual

Pořádně jsem tři dny nespala. No nic, jdu sloužit už jen dneska a zítra. Prostě to musim vydržet.
Mám všeho dost. Všeho všeho všeho. A ještě víc mám dost sama sebe, protože vím, že jedinej člověk co s tím může něco dělat jsem já.
Přijdu si jak poslední z posledních, jsem pořád naštvaná ale zato může asi to nevyspání.
L nechápe, že věta: dneska sem nestih nakoupit ale zejtra nakoupim a něco uvařim - nemá moc efekt protože já mám hlad dneska a ne zejtra. Navíc čas na to měl, ale chlastat se svými kamarády a starat se o ně když jsou ožralý je zábavnější než se starat a udělat jídlo pro svou přítelkyni.
Nevím jestli jsem to já kdo toho chce příliš. Očividně asi jo.

Pin

Nestíhám, jsem zasekaná v knajpě. Nic novýho se neděje.
Až na to že mě všechno fakt už sere. Některý lidi jsou fakt hrozný, některý jsou hodný. Hodnejch je míň. Zato z nich má člověk větší radost.

Zase jsem si zvykla na to, se o sebe starat sama a když L projevuje nějakou starost, tak mě to nevyhovuje. Jsem divná.

I like it like that

Včera jsem byla v Potoriku
tak krásný moře
jsem nikdy neviděla
a havana chutná
nejlíp ze rtů někoho jinýho

Bylinkové smaženky

Předevčírem jsem měla neuvěřitelnou chuť na nějakou prasárnu a ve své krásné nové kuchařce Veganské pochoutky (toto není reklama, pouze fakt:D) jsem vynalezla bylinkový smaženky. V konečným důsledku jsou to takový lepší bramboráky, ale epesní teda byly.
Recept nebudu opisovat z kuchařky, protože moje placky byly ala co dům dal.
V původním plánu je 600g moučných brambor a jedna mrkev. Já jsem měla těsto spíše 1:1 brambory mrkev, protože brambor jsem našla málo a prozřetelně jsme koupila největší mrkev, kterou jsem našla. Přidala jsem rozmarýn a petrželku, osolila a opepřila. Jelikož česnek byl pak v dipu, který jsem nedělala, protože by mi to na mastný asi nesedlo, dala jsem ho přímo do smaženek.
Pak už stačí jen plácat těsto na pánev a smažit. Ale jelikož jsou to jen brambory a mrkev, špatně se to smaží, rozpadaj se a vubec. Navíc já mám ještě zvláštní pánev, takže se to na ní strašně lepilo. Smaží se cca dvě minuty z každý strany a pak se dávaj ještě na deset minut do trouby.

No kdo má rád bramboráky, určitě si pochutná. Ja se těším na další kolo 3:)

Přecházení

Přejít na veganství je složitější než se zdálo.
Zaprvý jsem si ani neuvědomovala, že mám zvyky si například uloupnout sýru, když jdu kolem ledničky nebo že si dám rychlou housku s pomazánkovým máslem. Což znamená, že musím hledat alternativy. Na ujídání jsem si nakrájela zeleninu a nějaký pomazánky budu muset ještě vytvořit. Loni jsem dělala cizrnovou a bohužel nebyla tak chutná jak z obchodu:(
Občas ještě zhřeším, že si koupím čokoládu, zblajznu a až pak mně dojde, že jsem se nepodívala na složení.
Vegansky ještě stoprocentně nejím a asi to chvíli potrvá, ale i cesta je úspěch.

Dýňová polívka

Konečně mám volno a začala jsem kuchtit. Na dýňovou polívku stačí koupit (nebo v mým případě dostat) cca jen tu dýni, protože všechno ostatní má člověk většinou doma.
Dostala jsem dýni od sousedky a jelikož neumím vařit, volba padla na polívku:D A taky proto, že dýně byla malá.
Orestovala jsem cibuli a česnek a přidala dýni na kostičky nakrájenou. Potom jsem se chvíli chodila koukat a když mě to přestalo bavit, zalila jsem zeleninovým vývarem a nechala povařit dokud dýně nezměkla. Poté je dobré nechat polévku vychladnout. Potom rozmixovat s kari, solí a pepřem podle chuti. Je dobrý ještě cvrknout tam trochu smetany od Provamelu. Všechno podle chuti. Pak už jen jíst a jíst a jíst:)

Dýně
Cibule
Česnek
Sůl
Pepř
Kari
Petrželka

our ribs are cages

Pokud nechcete číst článek, kterej vás zřejmě urazí, teď přestaňte.

Včera jsem měla poslední den směny.
Do knajpy přišel chlápek, naprostej buran už od pohledu. Na baru jsme se bavili s paní a jedním známým, který, ač vypadá jako dělník, je kandidát věd a doktor. Neskutečně milej, chytrej a hodnej pán. Křupan chvíli poslouchal a pak se začal navážet, že takový má nejradší, který hovno vědí a pak v hospodě jsou nejchytřejší. Následně se začal Tondovi hrabat v tašce. A já jsem nic neudělala. Stála jsem, koukala a nechápala.
Teď vím, že jsem ho měla upozornit a následně vyhodit. Vím, že jsem se měla Tondy zastat. A nejvíc mě mrzí, že jsem to neudělala proto, že jsem byla posraná strachy z toho burana.
A napadlo mě, že kdybychom možná všichni nebyli pořád tak posraný, že by tenhle svět mohl bejt jinej. Že kdybychom se stavěli na odpor, možná by zlo nevyhrávalo tak často. Je pravda, že chlap dal pak pokoj a nic se nestalo, nikdo se neporval a celkově to dobře dopadlo, ale přesto si říkám jestli je to adekvátní cena za to, že zlej člověk si něco dovolil a nebyl potrestanej.
Navíc mi dneska na to jeden kamarád řek, že mu je úplně jedno jaký debilové tam choděj. A já si teď připadám sama proti celýmu světu. A je to strašná tíha.