Kdo nechce číst kecy, nechť přestane.
Bolí mě břicho, posledních pár měsíců víc a hůř než obvykle. Včera jsem se sotva postavila, což už mi bylo podezřelý, takže jsem se v jedný diskuzi o alternativní léčbě ptala, zdali to může být stresem. Bylo mi odpovězeno, že to je premenstruační syndrom. PMS. Jinak také premenstruační stres. Vždycky jsem si myslela, že vím, co to je, jednoduše: - mezi ovulací a menstruací se člověku mění nálady nebo to může způsobovat tělesný nevolnosti. Konec. Buď nevím, co je PMS, nebo mám prostě jinou představu. Wikipedie praví -
..dospělé ženy mohou zažívat symptomy, které jim „značným způsobem
znepříjemňují některé aspekty života“. Tyto symptomy jsou předvídatelné a
objevují se pravidelně během dvou týdnů před menstruací. Čili mi nejde do hlavy, jak to může být PMS když ten se objevuje dva týdny před menstruací.
Mě osobně přijde, že PMS vymyslel chlap. Prý se může objevit z ničeho nic i u lidí, kteří na to nikdy netrpěli. Pardon, ale když máme ovulaci a citlivá prsa, není to PMS, máme prostě citlivá prsa. Že jsme protivný? Chlapi zkuste si prožít dva dny bolesti, kdy se vám z dělohy bude odlupovat kus sliznice a věřte, že milý na ostatní rozhodně nebudete. Neznám nikoho kdo by měl bolesti a ještě zvládal být psychicky v cajku.
PMS je souhr všech možných a nemožných příznaků, každá má nějaké jiné, ale protože jsme v době, kdy se musí všechno označit a všechno mít název, nazveme to slovem syndrom.
Přijde mi, že to je prostě a jednoduše blbost. Mě bolí jen víc bolí břicho. A záda.
Jdu si dát čaj, čokoládu a lehnout si.
Od zítra přejdu na veganství. Po šesti letech vegetariánství už vím, že je jen jedna cesta.
Včera večer jsem byla kouřit na balkoně. Je zima. Byl přesně takovej vzduch jako tenkrát v říjnu. I přesto, že tenkrát svítilo slunce. A já mám strach, zda se to nebude opakovat. Vím, že to nezáleží na tom jakej je nebo není vzduch ale na nás, přesto mě to stejně vyděsilo. Stejně jako se ptám sama sebe jestli na to někdy zapomenu, nebo jestli každýho 21. října oslavím další smutný výročí. Vím, že se dějou rozhodně horší věci, přesto mě to neskutečně ublížilo a nemůžu zapomenout. 
Užívám si teď těch pár dní, kdy nic nemusím a v úterý bych se měla dozvědět jestli budu mít novou práci.
Tak jo, je to za mnou.