Femme fatale?

Napsals mi. Rozešli ste se. Je ti zle. Nejen kvůli tomu.
A co teď?
A co já s tím?
Věděla jsem to. Věděla jsem, že se ke mě vrátíš, jako poslední tři roky po každým rozchodu. Jen jsem nemyslela, že to bude tak brzo.
Poprvý sem byla vděčná za tu dálku.
Napsals, že si to podělal už se mnou a že si to budeš navždycky vyčítat, že ona byla jen pokus co nevyšel.
Sakra, myslíš si, že můžeš všechno?
Co to má jako bejt? Sex ve městě?

Máš deprese, chci ti pomoct. Ale nemůžu protože nevim jak a ty nechceš.

A já musím myslet na to co se dělo v zimě.
Abych to vydržela...

Nepatření vol 2

obrázek -FB - Bydlím u své kočky

Pořád dojíždím na to že nikam nepatřím. Teď už se celkem blíží to že bych mohla odejít. Ale kam? Budu vůbec někde fakt DOMA? Navzdory tomu, určuju tímhle slovem všechna místa kde zrovna spím a nijak mě to netrápí. Pořád jsem někde u někoho v bytě nebo v domě. Jsem typickej víkendovej přespávač. I když, co jsem vypadla z gymplu, tak i přestýdenní. Popravdě řečeno, dřív mě to trápilo víc. Teď si spíš dělám starosti jestli jednou, až to přijde, vůbec vydržim v hrobě na jednom místě. A vlastně není tohle výhoda? Na jednu stranu mě trochu děsí, že za nějakej čas, a už ani ne tak dlouhej si budu muset najít práci a bydlení a ZŮSTAT NA JEDNOM MÍSTĚ. Vydržim to? A co to vlastně znamená bejt doma? A někam patřit? Je to místo? Člověk? Zaměstnání? Hospoda?

A do tý kočičky jsem se naprosto zamilovala!! a do ty písničky už dávno...

Voníš jako čajovna..

Vím, že už jsem to sem psala ale nemůžu si pomoct - čím víc se umocňují některé skutečnosti a čím rychleji ubíhá čas, tím více se mi zdá, že se to vůbec nestalo. Opravdu jsem tam jela? Bylo v kalendáři 20.6. 2011? Prosvítalo slunce skrz okna v autobuse? Matně si vzpomínám na ten divnej film – pohádku O Zoufálkovi a na tu chuť kafe z automatu. Překvapivě jsem ani neměla motýlky v břiše a žádnou nervózu, protože se mi tam ani nechtělo. Pak si pamatuju město, les les les a pak najednou zatáčka a město, ten kruháč přes řeku. A pak ten výstup… Hubenýho kluka, kterej tam čekal, nevyspalej po noční a kterej se mi vůbec na první pohled nelíbil. Cestu nahoru k jeho bytu a pak překvapení, když otevřel dveře a ta garsonka byla tak maličká, že jsem nevěděla, jak se tam vejde on sám, natož my dva, ale už tenkrát tam byl ten zvláštní odér něčeho, o čem jsme oba věděli, že se to stane jednou za život nebo nikdy.

Bože píšu tohle v nějakým divným rozpoložení…

Vždycky když mě to přepadne, je mi jako bych měla někde v sobě kuličku která po těhlech myšlenkách vyleze z krabice a pohltí všechny moje myšlenky, pocity a zanechá prázdnotu, která je tak strašlivá, že se jí lze dotknout.

A pak ty čtyři dny.. čtyři dny kdy jsme se oblíkali jen když jsme potřebovali dojít na nákup a kdy jsme šli do města, protože se to tak nějak čekalo, aniž by kdokoliv z nás po tom toužil…

A já se pořád musím ptát – bylo to osudový či ne? Co byla pravda a co lež? A nakonec  -  kde se stala chyba?

Já jsem se rozešla s tebou, ale tys mě opustil mnohem, mnohem dřív...

Stává se tu z toho místo kam píšu svoje nářky a fakt se za to stydim:(

SaC doesnt take a place

Ačkoliv se mnoho věcí změnilo a mnoho skončilo, a veškeré city jsou už pasé, nemůžu si stále nepokládat otázku: proč to nevyšlo? Co vlastně bylo špatně?

Přestože každý rozhovor s tím člověkem mě utvrzuje, že to jak se choval opravdu nebylo v normálu, že myšlenka, že k sobě patříme byla absolutně lichá, pořád nechápu jak se mohl takhle změnit. Vím,že lidi se mění ale tohle nebyla obyčejná změna. Co ho nutilo aby záměrně ubližoval člověku, kterýho miluje? Nebo o kterým to aspoň tvrdil?

Pořád jsem si myslela, že se rozejdeme, dáme tomu čas a ten vztah se uzdraví a po nějaký době se zas začneme vídat. Ale ne sex ve městě se nekoná. A ani nechci. Protože jsem si myslela že je naprosto dokonalej. To není nikdo a když jsme u toho SaC - já chci radši dokonalej vztah s nedokonalým člověkem. To teď mám.  Neříkám že je to bez hádek a všechno ok ale rozhodně mám vetší pocit jistoty.

I když teď když sem to napsala se něco stane jak znám koloběhy času…

6.9.

Moje narozeniny mají odstíny padajícího listí, příchuť začátku školního roku a podvědomí blížící se zimy.

Včera když jsem šla do práce mě málem srazil pod kopcem pán. Měl dvě berle a neměl jednu nohu. Podíval se na mě a říká: Promiňte jsem se nějak rozběh.
Mám ráda tenhle obrázek, jen nevím odkud je, takže pokud by někdo věděl, zdroj dopíšu:)

4.9.

Miluju ty maličkosti který dělají vztah vztahem. Třeba když ho z kuchyně slyšim jak říká kočce: Neřvi panička ti dala najíst. Nejsem jen někdo, kdo krmí kočku, jsem panička. Nebo jak má složenou ruku když spí.  Nebo jak přiopilej tancuje když si myslí že ho nevidim. Jak rajcovně vypadá když řídí a kouří u toho. Jak mě drží celou noc. Vždycky pochválí, co mu uvařím.Vůni jeho kolínský. Vůni jeho těla. Nebo prostě jen ty chvíle, kdy jsme spolu.

Bilance

kdysi

Protože mě nenapadá nic lepšího než psát. Prožili jsme toho neuvěřitelně moc na to, jak málo času jsme měli.

Potácim se ve dvou extrémech – chvílích kdy mi je všechno neskutečně líto, mám chuť Ti napsat, že bude všechno dobrý, že to zvládnu, přestože vim, že to nemůžu říct se stoprocentní jistotou. A potom druhý: kdy si jen vzpomenu co se dělo, na ty rozhovory, co jsme si kdy řekli, udělali, na chvíle, kdy jsme nebyli spolu ale vedle sebe a říkám si: mám tohle zapotřebí? a odpověď je ne. Už vim že všechno nemusí dopadnout dobře. Že nic nemusí dopadnout dobře.