
Zase trpím pocitem nejošklivější z neošklivějších a poslední z posledních.
Minulej tejden mi dodávala optimismu aspoň trochu práce, utíkalo to, blo co dělat a bavilo mně to, ale teď tam chodíme čtyři, není co dělat a to mě zabíjí. Navíc je hnusně, prostě akorát počasí pro depresi.
Bohužel tady ve městě nemám ani žádný kamarády, abych mohla někam vyrazit a seznamovat se někam jít nechci, bohužel mám zkušenost, že se na mě nalepí přiopilej obšourník, dámy v riflích mě pomlouvaj a co pak...
Nejde mi se opít v poslední době což způsobuje to věčný napětí, potřebuju se strašně ožrat. Restart jak říká Matěj. Potřebuju se ožrat a poblít a druhej den vyspávat kocovinu.
Potřebuju mít pocit, že na mě někomu záleží a přesně tenhle pocit u holky je strašně nebezpečnej. Nebo aspoň u mě je.
Chtěla jsem napsat recenze na dvě knížky ale nevím kdy. Potřebuju toho tolik udělat.
Jo a nakonec statistika mojí oslavy:
lidí - 8
opilých lidí - 7
na sračky opilých lidí - 1
útrata za stůl - přes dva litry
dojezd - žádný (ale já jsem neměla ani moc náladu)
Popravdě jsem to čekala lepší ale holt když se člověku nejde nalejt, je to těžký. Aspoň že si to užil zbytek.