Tak je to jisté a potvrzené. Můj vztah prochází krizí.
Včera v noci jsem se vzbudila a když jsem se odtáhla od L, překvapeně se mě zeptal co se děje. Odvětila jsem, že se právě neděje vůbec nic. Že už na to nemám.
Řekl mi, že neví čím to je, že už prostě nemá v poslední době takovou chuť. Rozplakala jsem se. Z toho všeho jsem nemohla usnout takže do pěti knížka a v osm jsem málem nevstala do práce.
Ani mi nevadilo, že má dovolenou a nejsme spolu. Akorát by mi to připomínalo, co se teď děje.
Nevím jak to mám řešit.
Nevím vůbec co mám dělat.
Pořád mám pocit, že to je mnou. Že už ho nepřitahuju. Pochybnosti. Věty typu ,Měla bych,.
Měla bych mít větší prsa, měla bych bejt hezčí, měla bych umět líp vařit, měla bych mít dodělanýho bakaláře, měla bych bejt víc jako ty holky, co má na fb.
Dneska mi udělal večeři. A já nevím co si mám myslet a dělat, protože vím, že teď přijde ta chvíle, kdy si myslí, že se musíme pomilovat a já nechci, protože vím, že to dělá proto, že se to čeká.
