13.2.

Když jsem dneska jela do školy, bylo mi strašně smutno, navíc pár posledních dnů se cejtim strašně osamělá. Jsou chvíle kdy jsem si fakt říkala že by bylo lepší zalehnout a spát, takový ten klasický nihilistický pocit… Venku zima, břečka..

No a teď se cosi změnilo ale nechci to moc rozmazávat protože by to nemuselo vyjít:)

6.12.

Piju. Piju hnusný laciný vino sama. Nemám kolu. Není to reklama na kolu.

Black Sabbath.

Nesmrtelnej Ozzy.

Nikdo nikam nepatříme a nevíme co jsme. Co jsme? Komu a kam patříme?

Kdo determinuje naše role? Rodina? Společnost? Škola? Práce?

Celej život máme nalikovanej, na co si stěžujeme?

Někdo je příliš chytrej někdo příliš krásnej a někdo příliš obyčejnej. Bejt obyčejnej je mnohem horší než bejt ošklivej.

Možná proto se svět rozdělil na ošklivý a krásný.

Možná ne. Možná je někdo obyčejnej a někdo hezkej a někdo opilej.

Možná jsme všichni hezký jen to nevíme.

Možná jsme ošklivý.

Možná proto se hádáme…

a venku svítá zas trochu dřív...

V poslední době mám denní návštěvnost kolem deseti lidí což je skvělý!:) Knížky mám sice načtený ale recenze ještě nemám napsaný, navíc mě děsí ta lížící se škola - v pondělí poprvý do novýho semestru, řečení bakalářky, psaní bakalářky...Celý mi to přijde jako strašně nepřekonatelnej a těžkej krok, napsat to. Jak mi někdo před nedávnem řekl: začátky jsou vždycky nahovno a měl pravdu. A já s ebojím, že něco napíšu a pak to neobhájím nebo mě vyrazí nebo prostě tak, že celý tři roky byly k ničemu, ztráta času.
Další věc je, že jsem bez práce, na účtu mám stovku a není nic v dohledu. Před týdnem jsem rozeslala a rozdala asi šest životopisů a nikdo mi neodepsal. Nehci už vyžírat naše, ani L., potřebuju povracet dluhy a nakoupit dárky k narozeninám...:(

Leopold von Sacher-Masoch - Venuše v kožichu

Už dlouho na mě žádná knížka nezapůsobila tak jako tato. Navzdory předsudkům, které o této knížce panují, jsem věděla, že to nebude tak jednoznačné.

Pokud je vám jméno autora povědomé tak zcela oprávněně – přesně podle něj se pojmenovala snad nejznámější sexuální  záliba - masochismus a tahle knížka je takovým manifestem. Přestože se kniha řadí do erotické literatury, nečekejte sexem nacpaný děj, budete zklamaní. Je to stejný případ jako u Milence lady Chatterleyové – přes všeobecný názor, jak je ta knížka sexuální, nikdo nevidí ten láskyplný vztah, který tam je a má být prioritní.

Dějově knížka obsáhlá není, napsaná je jednoduchým jazykem, žádná cizí slova. Děj plyne velice rychle, nestalo se mi, že bych musela přeskakovat, i když to u knížky se sto deseti stránkami ani není možné.

Kniha je vlastně formou deníku, který si čte autor – jsou to zápisky jeho přítele Severina, který kdysi v sanatoriu potkal ženu, která mu víceméně změní život. Poté, co jí svěří své city, projeví touhu být jejím otrokem. Wanda odmítá ale po čase nakonec svoluje. To Severin ještě neví, že se dostal do spárů ženy, které nevědomky otevřel dveře do třinácté komnaty. Odjíždí do Itálie a v tu chvíli se všechno změní. Wanda nachází zálibu s týrání Severina, kterého nejen mučí fyzicky (bičuje ho) ale i psychicky – chová se k němu opravdu jak k otrokovi, namlouvá si jiné muže. Severin nakonec zjišťuje, že se mu to nelíbí a že týrání snáší jen kvůli tomu, že Wandu miluje. Už ale ani tohle není tak jednoznačné. Děj graduje když si Wanda najde řeckého milence..

On the Road

Dneska jsem odpovídala na otázku jaká je moje nejoblíbenější kniha – On the Road od Jacka Kerouaca. Mám jí vedle postele na nočním stolku od doby, co jsme jí kdysi dostala k narozeninám. Ani to nebylo moc kdysi, vlastně předloni. Přišla mi poštou na západ.

Někdy si vzpomenu. Ne z důvodu ublíženosti, vztahu co nevyšel, či čehokoliv jiného. Spíš z nostalgie.

Přišla jsem na to že ten vztah nebyl prioritní. Hlavní bylo, že jsem se nikoho na nic neptala, sebrala se a jela tři sta kilometrů daleko přes celou republiku. Prostě jsem jeden večer doma oznámila, že jedu a nečekala jsem na povolení, na otázky, týkající se cíle na nic. Tak hustá jsem byla. Bála jsem se jak prase ale přesto jsem jela. Říká se že dospělost je přechod. Já jsem dospěla za tu jednu cestu. 20. června 2010.  To byl asi největší přínos. A zbytek?

Nejde o cíl. Šlo o cestu. 

obrázek je z http://www.pensionrieger.cz/krusne_hory.php

Stephen King - Hodina děsu

Další hororově povídková knížka od Kinga, která umí velice kvalitně vystrašit. Je pravda, že jsem jí četla když mi bylo asi deset a pořád u mě přetrvávají pocity strachu z tehdejší doby, ale děsivý je to stejnak. Kniha obsahuje pět povídek. Celkem má 128 stran. Na přebalu je celkem zvláštní grafika.

Zkratka paní Tondové – příběh o paní, která nechtěla na silnici strávit zbytečně mnoho času a tak hledala zkratky

Prám – parta čtyř mladých lidí se vydává v říjnové noci na opuštěné jezero, opilecký nápad se zdá být fajn do doby než se na vodní hladině cosi objeví

Textový procesor bohů – o nešťastném muži s příšernou familií, kterou se rozhodne díky procesoru vydeletovat ze života

Nona – ich - formou psaný příběh, o muži, který pozná v baru krásnou ženu, co se z ní vyklube si přečtěte sami

Úžina – příběh staré ženy, která vídává mrtvého manžela

Abbé Appliqué: Umění mrdati

„Kunda je osou, kunda je koncem a počátkem života. Svět bez kundy, toť svět bez slunce.“

Útlou knihu o čtyřiceti šesti stránkách vydalo nakladatelství dybbuk. Autorství je někdy přisuzováno Vítězslavu Nezvalovi, ale těžko soudit jestli je to pravda.
Kniha má jen jednoduchou bílou lepenou obálku s názvem.

Jak už název napovídá děj je velice jednoduchý a přímočarý. Pointa knihy spočívá v poučování a radách strýce synovci o věcech kolem sexu v době kolem poloviny 19. století. Strýc radí jak nejlépe svést ženu a jak být nejlepším milencem. Celé je to psané archaickým jazykem. Nečekejte nějaké veledílo, celkem vzato se ani nedá o knížce nic moc napsat. Každopádně na zkrácení dlouhé chvíle doporučuji.