mé dámy omluvte mne, že se opičím:)
2011 poměrně dost přelomový rok, ani ne poměrně
zima za moc nestála měla jsem první zkouškový na vejšce u kterého dobírám následky ještě teď, vlastně už v prosinci se cosi zlomilo, co mělo poznamenat můj budoucí život na hodně dlouho
v nejtužších mrazech mi umřela potkanice Pay, Angie zůstala sama
jaro bylo ve znamení kaleb vysokoškolského života a autoškoly, to byl jeden velkej stres ale povedlo se
duben – zakládám blog, jde to ztuha
následovalo další zkouškový, následky též zůstaly, došla jsem k závěru že nejsem studijní typ
udělala jsem mnoho hnusných věcí, lituju jich ale už se to nězmění
pak přišel červen – 20. června jsem odjela do Varů a řekla bych, že už jsem tam zůstala když ne fyzicky, duševně určitě
v červenci zemřela i Angie a já jsem se rozhodla že už myšky nechci, byla jsem celý měsíc ve Varech a ačkoliv jsem byla ,žena v domácnosti, byl to nejlepší měsíc mýho života
dvacetiny – dostala jsem myšku:D
začínající problémy se zubem, nikomu bych to nepřála – nový zubař
opět škola
kupuju další myšku
ségra dodělala bakaláře, mě tam nepustili
na podzim si už vážně uvědomuju že nejsem studijní typ
v prosinci nastalo představení rodičům – přes můj strašném strach to bylo fajn
vánoce – dostala jsem mobil, strašně se mi líbí a strašně mě mrzí jak jsme se kuli tomu pohádali
silvestr byl zvláštní…
před chvíli jsem se vrátila a teď sedím ve škole, zítra mám tu zkoušku z loňska a už naprosto přesně vím že nejsem studijní typ:D
uvědomuju si že člověk by ve dvaceti už neměl mít strach ale že by se měl zlu postavit
jsem neskutečně ráda za lidi co kolem sebe mám a doufám, že to tak i vydrží
jsem ráda hlavně za Tebe:)
