Its Friday

Dneska mě tetovali.
Velice návyková bolest.
Hned po prvním vpichu jsem věděla, že bude další a další tattoo.
Teď mě to pobolívá. Nic nedělám.
Pít nemůžu.

Late Christmas dinner

Dneska byla převelice krutá krize v práci. Neutíkalo to, nebylo se s kým bavit. Bohužel od února mám zase jinou pracovní dobu:/ samozřejmě kratší.
Nad ránem jsem měla málem zástavu, když jsem se o půl šestý vzbudila a přišlo mi, že kočka nedejchá. Klepala jsem s ní a nic. Nakonec teda otevřela jedno oko.
Teď tady sedím a vím, že bych měla děla něco na bakalářku ale po motivačních kecech toho člověka se mi fakt nechce.
Včera mě potešilo když mi kamarádka napsala, že nepotřebuju stylistu a dneska když mi paní z práce řekla, že mi fandí. Je fajn když člověk vidí, že jeho styl, víra (říkejme tomu jak chceme) někoho pozitivně ovlivňuje.
Jinak se mám tak zvláštně.Cejtím se prázdná, bez života, nic mě nebaví nic se mi nechce.

Devil made me do it.

Když mi bylo asi šest, na plavání jsem jednomu spolužákovi řekla, že je tlustej (byl tlustej).  Nebyla to žádná dětská krutost, byl to frajírek, co si myslel a házel mě do vody. Začal mi tvrdit, že není a co kecám. Od tý doby vím, že chlap nikdy nepřizná svoje nedostatky.

Visitors

Včera to byly tři měsíce, co kouřím.
Zítra to budou dva týdny co jsem se nemilosrdně proflákala ísto abych psala bakalářku. Ne, neflákala jsem se! Chodila jsem do práce a to, že se flákám, je akorát demagogie, kterou mi navalil ten vedoucí do hlavy.
Měla jsme jet na rum. Nejela jsem. Chyba. Teď tu sedím sama a čekám co se L. uráčí vrátit z hospody. Ano, moje chyba ja vím, jedinej komu za to můžu vyrvat vlasy jsem já.
Dneska v práci řešit samý pitomosti.
Všechno sou samý pitomosti.

Perkele - Visitors

Nineties

Letem světem
            The Cure - Friday I am in Love

No doubt - Dont speak

Aswad - Shine

Monika Načeva - Udržuj svou ledničku plnou

Tichá dohoda - Tulák po hvězdách

Nick Cave a Kylie Minogue - Where the wild roses grow

Floater

Minulého sobotního večera, po pár pivech, pár zklamáních a všem možným...

Vykašlávám hnusný věci
a jedno pivo
na lavičce
nás dělí
a je to jakoby nás dělil celej svět
úplně celej
a rovníkový pásmo
je ta bílá pěna
co zůstává
na půllitru
když člověk odpije
a že bude
půllitr prázdnej
neznamená
že něco bude lepší

Work, social life, family, relationship....

Nechce se mi dělat nic do školy, tak utíkám do práce, kde mi to neutíká, protože už nechodíme v páru - až do konce ledna. Potřebuju peníze na to tattoo.
V sobotu jsme byli na koncertě. Dopadlo to jako pokaždý. Už jsem unavená. Nechci s L. nikam chodit. Nedržím ho, aby byl každý okamžik se mnou, ale chci aby každý věděl s kým přišel a ke komu patří. Což se neděje, když já tam sedím sama a on sedí u svých kamarádek. Když jsem ho chtěla políbit před nima, ucukl. Prý proto, že na to není zvyklý. Nikdy mě nic takhle moc neranilo. Jsem z toho otrávená. Nemám chuť s ním cokoliv dělat, trávit čas, o sexu nemluvě.
Jsem taková vláčná.
V sobotu je další koncert. Šla bych tam ráda ale tuším, jak to dopadne. Cizinec mě zval, že dopijeme rum. A já bych ráda. Vím, že to je prolhanej bastard, ale teď už jsem ho odlifrovala do kolonky kamarád a beru ho taky tak, vycházíme bez problémů. Asi mu už je jasný, že se mnou to není tak lehký. Sedět doma taky nechci. A sedět v pivnici a koukat jak se mi můj přítel nevěnuje... už vůbec ne.
Moje T. to balí ve škole. Už se rozhodla. Dneska mi psala co má udělat, aby jí vyloučili. Píšu, že si má dát jointa na chodbě. Odpověď byla rázná - Chci aby mě vyloučili ne zavřeli:D dáme si ho spolu:)
31. ledna jdu na tetáž. Těším se a bojím.

Normal is an illusion.

Tak nakonec nesvost měla svoje důvody. O těch prvních někdy jindy, o tom druhém - byla jsem na konzultaci s šesti stránkama, co jsem napsala a myslela si, že jsou průměrné. Nejsou.Jsou špatné a všechno kol dokola. Předělat. Rychle. Úplně. Půjčit si metodologický knížky a podívat se jak to píšou ostatní.
Nádavkem se do mě vedoucí pustil kvůli tomu jak vypadám. WTF? Jsme na základce?

Takže tak. 27. ledna mám další. Pokud to bude jako teď balim to. Jo možná to byly ztracený čtyři roky na škole ale já se neposeru. Nikdo nemá právo se takhle chovat k nikomu ani když má před jménem titul.
Pro mě to jsou lidi, kterým zaplatili rodiče studium a nikdy krom školy nemuseli nic dělat. Smůla. Já chodím do práce. Mám starosti o to jak co zaplatim. Nikdo mi nic nedá. A nějakej fracek co bydlí s největší pravděpodobností u maminky se do mě nebude navážet.

Kdybych neměla školu života z práce, rozbrečela bych se tam.
Mám přijít ke státnícícm normálně a slušně oblečená.A ty svoje ozdůbky mám nechat doma.

How long is forever?

Jsem nesvá.
Lepší a výstižnější výraz snad ani neexistuje.
Včera (nebo předevčírem, už ani nevím, jsem nastydlá a čas běží nějak jinak) to byl summertime sadness. Vím, že to je špatný a že bych neměla.
Lhal mi. Někdo říká, že to třeba může bejt úplně jinak ale nevím. Už jsem se neptala. Nechápu ho.

Nevím čím to je a co to je. Chodím od ničeho k ničemu a není to jen vyhýbání se psaní bakalářky.
Stáhli mi hodiny v práci a docházej mi suchý kapesníky.