Venku chčije a je zima a neděle a já musím do práce zítra.
Včera jsem mluvila s L ale bylo to děsný. Trestá mě a dává mi to sežrat a chová se fakt hnusně a já chápu že je ublíženej a myslím, že ho to bolí i když dělá, že mu to je jedno. Ale já taky nevydržim všechno. A to čekání je hrozný a nesnesitelný.
Dopoledne jsem se tam stavovala pro věci a včera mi psal, že me bude kolem dvanactý čekat a před dvanáctou mi přišla smska jeslti bych nenakrmila kočku. Už ani nespí doma. Z hospody ho musí táhnout. Chlastá každej den. Nejí. Hubne. Jestli tohle je jeho smysl života tak nevím jestli to nemám ukončit já.
Co bude dál. . .
och bože, rozchody sú proste strašné. Keby ja riadim svet, tak pre každého by bol práve jeden partner (a navzájom by sa zhodovali) a tí by spolu boli od začiatku až do konca! (Tuším je dáky taký film na túto tematiku, že majú na rukách dáke hodiny, že kedy stretnú svoju lásku, ale už si nepamätám podrobnosti.) Proste lebo vśak tento systém je úplne otrasný!
OdpovědětVymazat