Mrtvočasy

Ach konečně jsem doma, ještě zejtra pak už to SNAD bude lepší. Ale těžko říct. . .
L dělá čtrnáct hodin denně a domů mi chodí s vybitejma baterkama. Už asi chápu, co to je v dobrým i zlým.
Jsme spolu přes rok, snad rok a čtvrt a už nejezdíme jen na výlety, nespíme spolu každý den a není zázrak když jedeme nakupovat.
Už je to v dobrým i zlým. A teď je to zlý. Vím, že jediný, co můžu udělat je tady být pro něj, ležet vedle něj, když je na nervy a potřebuje obejmout, nosit mu svačinu a nechat ho spát. A já to dělám strašně ráda.