sobota 6. dubna 2013

Wild world

Mám strach. Sama ze sebe.
Vím o sobě, že nevydržím dlouho na jednom místě ale myslela jsem si, že ty dálky už mě vyléčily. Jen v posledních pár dnech nevím, jestli je to tak úplně pravda. A nechci se rouhat, protože v poslední době mám takovou jistotu jako nikdy a po tom všem je to fakt příjemný.
Jenže když uplyne nějaký čas a špatný vzpomínky odejdou, zůstanou ty dobrý. A to je právě špatný. Lidi mají krátkou paměť a lehce se jim zapomíná co se stalo akdo jim co udělal.
Je možnost, že existují lidi, kteří se prostě neumí usadit?
Je třeba být on the road nejen psychicky ale i fyzicky?  A co je vlastně tím stimulem? A vlastně.. vážně je to tak nebo je to jen můj pomýlenej dojem?

2 komentáře:

  1. Ech, niektorí sú celý život na cestách, je to podľa mňa hlavne o odvahe - jednoducho vyjsť z dverí a spoľahnúť sa na to, že ideš dobrým smerom. Stretla som všelikoho, kto sa bársako pretĺkali a vdy som im závidela, lebo ja som zbabelá a bez prostriedkov našprených sa neodvažujem len tak odísť na skusy do sveta, aj keď by som chcela...

    OdpovědětVymazat
  2. uplne uplne rovnake pocity!!! ...tiez mi chyba odvaha, obdivujem Chantal, ze sla minule leto sama do Thajska a spol ;-)

    OdpovědětVymazat