I´m unicorn.

Dneska jsem měla v plánu úplně jinej článek, kterej by zamáznul to, že v poslední době nemám o čem psát. Jen mě teď zarazilo, že někdo hledal můj blog veršem, který jsem kdysi použila v jedný básni. Kdo jsi? Co chceš a proč mě hledáš?

Kdo nechce číst naprostý nesmysly nechť přestane v tomto bodu. 

Dnešní den byl divnej.
Hned ráno na nádru jsem potkala L. ex. Docela mě to vykolejilo a nevím proč. Absolutně nechápu sama sebe, proč se těmahle lidma nechávám tak točit a proč vůbec čemusi takovýmu dovoluju zasahovat mi do života. Nesla se jak královna a já jsem se cejtila jak poslední z posledních v nihilistickym kolotoči mýho nicnedokazujícího života. Proč o tom musím pořád přemýšlet? Proč? Proč mě něco nutí tohle řešit, porovnávat a tak a proč se pak cejtim jak malá směšná nána? Říkají, že jsem krásná, charismatická, mám to v hlavě srovnaný, ale na co mi to je když si to sakra sama o sobě nemyslim já??! Na co jsou všechny komplimenty když člověka smete jedno jediný dvousekundový setkání kdesi s naprosto neznámým člověkem? Proč mám tyhle stavy když L je se mnou?
Dala bych všechno za nějaký normální sebevědomí nebo aspoň flegmatičnost, aby mi bylo všechno jedno..

Omlouvám se za tyhle pitomý výlevy ale někam o napsat musim.