Včera v noci jsem poslouchala rádio a nestíhala jsem se divit, co se po půlnoci hraje (a nikomu nedoporučuju zkoušet).
Kdysi jsem četla, že kdo se sám sebe ptá: miluju vůbec? odpověď je vždycky ne. Nikdy jsem s tím nesouhlasila a nesouhlasím ani teď. Copak to, že pochybujeme je důkaz toho, že už nemilujeme? V tom případě když se člověk sám sebe ptá, jestli má jeho život cenu, odpověď by musela být zákonitě taky ne. Což je blbost.
A jeden rozhovor, kterej proběh na jaře:
A.:když ty máš kurva výdrž.... si pamatuju jak si měla půlku
flašky rumu s adamem a já to na tobě nepoznávala
Já.:hm:/
nekdy je to na prd:D
A.:je to nepraktický a neekonomický
Já vím drahá, pozdě bycha honiti:D
Žádné komentáře:
Okomentovat