mé dámy omluvte mne, že se opičím:)
2011 poměrně dost přelomový rok, ani ne poměrně
zima za moc nestála měla jsem první zkouškový na vejšce u kterého dobírám následky ještě teď, vlastně už v prosinci se cosi zlomilo, co mělo poznamenat můj budoucí život na hodně dlouho
v nejtužších mrazech mi umřela potkanice Pay, Angie zůstala sama
jaro bylo ve znamení kaleb vysokoškolského života a autoškoly, to byl jeden velkej stres ale povedlo se
duben – zakládám blog, jde to ztuha
následovalo další zkouškový, následky též zůstaly, došla jsem k závěru že nejsem studijní typ
udělala jsem mnoho hnusných věcí, lituju jich ale už se to nězmění
pak přišel červen – 20. června jsem odjela do Varů a řekla bych, že už jsem tam zůstala když ne fyzicky, duševně určitě
v červenci zemřela i Angie a já jsem se rozhodla že už myšky nechci, byla jsem celý měsíc ve Varech a ačkoliv jsem byla ,žena v domácnosti, byl to nejlepší měsíc mýho života
dvacetiny – dostala jsem myšku:D
začínající problémy se zubem, nikomu bych to nepřála – nový zubař
opět škola
kupuju další myšku
ségra dodělala bakaláře, mě tam nepustili
na podzim si už vážně uvědomuju že nejsem studijní typ
v prosinci nastalo představení rodičům – přes můj strašném strach to bylo fajn
vánoce – dostala jsem mobil, strašně se mi líbí a strašně mě mrzí jak jsme se kuli tomu pohádali
silvestr byl zvláštní…
před chvíli jsem se vrátila a teď sedím ve škole, zítra mám tu zkoušku z loňska a už naprosto přesně vím že nejsem studijní typ:D
uvědomuju si že člověk by ve dvaceti už neměl mít strach ale že by se měl zlu postavit
jsem neskutečně ráda za lidi co kolem sebe mám a doufám, že to tak i vydrží
jsem ráda hlavně za Tebe:)
Taky jsem měla myšku, říkala jsem jí Zlatěnka, byla taková zlatohnědá.. Umřela mi. Lidi říkali, je to jen myš. Nikdy to není JEN myš...
OdpovědětVymazatJinak držím palce, ať zkoušku dáš, měj se krásně:)
Tak to je slušná bilance. K tomu strachu a stavění se zlu.. to Ti fandim. Spousta lidí to neudělá nikdy natož ve dvaceti..
OdpovědětVymazat